Created by Kateřina Lysková
= usilování o životní štěstí
- musí řídit rozum, aby nedošlo k bezuzdnému požitkářství
- princip: slast
- Tetrafarmakon (= čtverý lék) – každá živá bytost přirozeně usiluje o slast a vyhýbá se bolesti
--> 1. zásada: ,,blaženost a nesmrtelnost“
--> 2. zásada: ,,smrt pro nás není ničím“
--> 3. zásada: slast
--> 4. zásada: hranice bolesti (chronická + akutní)
- slast = nepřítomnost bolesti + neklidu
- slasti dosáhneme, pokud se zbavíme fyzické bolesti + je dosažitelná (odstraníme základní potřeby, nelze slast nijak stupňovat, ale existují její variace)
- má za úkol ukázat: svět lze vysvětlit z přirozené souvislosti věcí + nestvořili ho bohové a nezasahují do něj + osvobodit tak lidi od strachu
- díla: O přírodě (prvních 8 knih), Listu Pythokleovi a Listu Herodotovi
- 2 složky podstatu vesmíru: prázdnota (prostor, ve kterém se mohou pohybovat atomy) + hmotné atomy (duše je hmotná a skládá se z jemných atomů, rozum je tvořen atomy)
- východisko: svět bez boha - ukazuje cestu k atomismu (= přesvědčení, že se vše skládá z nespočetných a nezničitelných atomů + jsou stále v pohybu)
- přepracovává Demokritův atomismus: možnost odklonu atomů nebo připuštění možnosti náhody a svobody)
- Cíl člověka: blaženost = získávání slasti a vyhýbání se strastem
- o kritériu poznání - Kánon
- základ našeho poznání: smyslové vnímání
- smyslové vnímání spolu s předsudky a pocity = třemi zdroji poznání
- smyslové orgány oznamují to, co se nachází ve světě kolem nás
- předsudek = představa (pokud se neustále setkáváme se psy, utváří se tak naše představa psa, již následně použijeme k poznání všech dalších psů) + je závislý na vnímání
- pocity se dělí: slast a bolest – podle nich se lidé rozhodují, zda si danou věc zvolí, nebo se jí vyhnou
- zrak: E. se domníval, že z předmětů vychází proud obrazů --> ty se přenášejí do očí (připouštěl, že zrak nás může klamat - popíral, že příčinou onoho klamu je samotné vnímání)
- falešný vjem - když přidáme vlastní názor (zkresluje věrnost)
Základní informace:
- období helénismu
- zakladatel: Epikuros ze Samu
- epikurejská filosofie:logika, fyzika, etika
- cíl: blaženost - lze dosáhnout vyhledáváním slasti a vyhýbání se strastem
- uměřenost --> příliš intenzivní hledání slasti vede ke strasti
- kritika Epikurejců - neúcta k politikům + demokratické chování k nižším vrstvám
- narodil se v Athénách, vyrůstal na ostrově Samos
- matka vědma: vodila ho do domů nemocných - setkáván s bídou a pověrami (vznik z jednoho fil. cílů - osvobození člověka od smrti)
- měl být učitelem gramatiky - po Demokritově studiu vzplanula vášeň pro filosofii
- materialista - duše je smrtelná (vliv Demokrita)
- vlastní škola: "Zahrada"
- následovníci: Titus Lucretius Carus + Quintus Horatius Flaccus
- návštěvníci všech vrstev - otroci, muži, významní Athéňané, hétery...
- důraz na etické principy přátelství + rozumnému užívání slastí
- lidé ze Zahrady: žili veselý život --> posílil u závistivých lidí názor - Epikuros učí bezmeznému holdování smyslové rozkoši
1. Smyslové vnímání př. vidění psa
2. Předsudky př. představa psa
3. Pocity př. slast/bolest – pokousání od psa