OrgPad logo

Moje Vize

Created by František Kalvas

Tohle je moje životní vize. -------------------------------------------------------------------------------------------- 2021-01-23 Začínám na ní pracovat v sobotu 23. ledna 2021. Konečně! Před 8 nebo 9 lety jsem přečetl knihu Konec prokrastinace -- tam jsem pochopil, jak je vize důležitá, ale nepřimělo mi to k akci. Nyní se od 12. ledna účastním Akademie GrowJob institutu "Moje vize". A tahle verze je můj domácí úkol -- je to prostě první verze, berte to tak, prosím! Chtěl bych poděkovat lektorce akademie, Denise Dědičové -- moc mi pomohlo, že nám ukázalo, že vize nemusí být pracovaná jen na papíře. Když jsem vídal ty krasopisné vize, které hrály spoustou barev, s vlepenými fotkami... byly krásné, ale mně to děsilo a stresovalo, že to nedokážu. Necítil jsem, že by moje vize byla tak definitivní, abych to fixoval na papíře. Vyhovuje mi Orgpad v tom, že se tam dá spousta věcí naházet, pospojovat a dá se s tím pořád pracovat. Je to tedy můj první pokus, ale tak se mi tento nástroj jeví. Potřebuju zpracovat tu vizi v nástroji, který mi umožní mít pohromadě jak tu výstavní vrstvu vize, tak její komentáře, které ale chci schovat jen pro ty, které to bude zajímat -- jsou pro mne důležité, nechci je tajit a potřebuji je vedle té 'výstavní' vrstvy mít, ale nechci s nimi otravovat, a nevím, jak bych tohle v papíru udělal. No, možná si to jednou někam přepíšu, vylepím, vybarvím (vlastně mi napadá, že komentáře mohou být napsané na stránce a přes ně odklápěcí fotky, i z rubu těch fotek se dá napsat komentář, ale to až budu mít vše elektronicky utříděné...). --------------------------------------------------------------------------------------------

#František, #FranČesko, #práce, #rodina, #smysl, #vize

Moje Vize

Odpověď na otázku: "Jak já chci žít?"

Chci žít jako Leonardo da Vinci --
pestrými způsoby se učím, zkoumám a dozvídám jak funguje svět.

try4

Chci žít jako Leonardo da Vinci -- pestrými způsoby se učím, zkoumám a dozvídám jak funguje svět.

sta%C5%BEen%C3%BD-soubor-4

Co to znamená:

 

Co to neznamená: 

Jak to žiju:

Kde je IKIGAI:

Nejsou silné a slabé stránky -- jsou jen dobře a špatně použité vlastnosti.

Jestliže mi něco připadá jako slabá stránka, asi to využívám v nevhodnou chvíli, asi to využívám příliš, nebo málo, věnuju tomu víc pozornosti, než si to zaslouží a na ostatní nezbývá čas.

 

Každá vlastnost se může stát silnou nebo slabou stránkou. Záleží jen na tom, jaké místo, prostor a péči své vlastnosti dáme. Vše se stane silnou stránkou, pokud to použijeme na pravém místě v pravou chvíli a správné situaci. Pokud se nám to nepodaří, stane se to naší slabinou.

Pokud se spřátelíme se svým stínem a dáme mu ve svém životě správné místo, bude nám lépe -- nám i stínu -- a bude se nám lépe žít a dařit -- opět, nám i stínu. Potlačené a vytěsněné stinné stránky se rády hlásí o slovo, chtějí si taky užít život. Stačí jim jen dát správné místo, víc nepotřebují.

Historka s Mikem Slaterem (prof. Ohio State University):

Tady jsem dal pravé místo svému bloumání a ochotě k networkingu 'na zdař Bůh'. Pod tlakem práce jsem si zaprokrastinoval -- kliknul na odkaz v mailu na nové články na portálu Research Gate. Dostal jsem se tak k velmi zajímavému článku s teorií, kde jsem viděl velký potenciál jí modelovat pomocí mé milované ABM (jestli jsem to ještě nepsal, tak je to metoda, která mi fascinuje a dlouhodobě hledám partnera s dobrou terií, kterou bych mu pomohl modelovat, a zároveň čekám, jestli mě osobně něco dobrého nenapadne). Článek jsem si stáhl, letmo přehlédl (na víc nebyl čas) a hned jsem viděl, že to za modelování opravdu stojí. Napsal jsem autorovy přes Research Gate, raději ho i vygooglil a napsal mu i e-mail. Nabídl jsem mu spolupráci -- že jeho teorii můžeme společně modelovat, on dá teoretické znalosti, já modelářské dovednosti a uvidíme, kam nás to dovede. Mike na to kývl. Momentálně domlouváme spolupráci dál, už řešíme konkrétní věci.

Samozřejmě, nemusí to dopadnout, ale už teď z toho mám obrovskou radost -- ukázalo se že i odborný asistent ze ZČU může zaujmout amerického profesora, který ho vezme vážně, že může existovat člověk, pro kterého jsou moje schopnosti velice cenné a skvěle se doplníme, že existují lidé, kteří sice ABM neznají, ale nebrání se jí, přijde jim užitečná a rádi přizvou někoho, kdo to s ABM umí.

Tady je evidentní, že zevlování a prokrastinace se mi podařilo přetavit v naprosto úžasnou komunikaci a kontakt. A bylo to právě proto, že jsem tomu dal správné místo. Zevloval jsem jen pár minut, což je super -- všechny úspěšné učící algoritmy věnují 90-95% času zatím nejlepší nalezené variantě a 5-10% věnují nevyzkoušeným variantám a vyhodnocují, jestli tyhle novinky nejsou náhodou nejlepší. Často to nevyjde -- už jsem takových vzkazů napsal hodně. Zatím je z toho komunikace s Mikem a podaný projekt na TAČR s Denisou Kerou, se kterou jsme začali přesně takto a nyní je posuzovaný náš projekt za 8mil. Kč na digitalizaci místní samosprávy...

Zpět k Mikovi. Síla je tedy v tom, dát svému sklonu k zevlování a komunikaci 'na zdař Bůh' čas od času prostor -- protože to jsem opravdu já, já si s lidmi rád povídám, rád jim řeknu, co se mi na jejich práci líbí, co vidím za další možnosti a s čím jim můžu pomoct. Ale zároveň je důležité, že jsem u toho nebyl dlouho. Zevling, zaznamenání potenciálu, krátká zpráva a nabídka spolupráce -- a fertig! A tak to prostě občas dělám. Tentokrát se to rozvinulo stejně jako s Denisou. Jindy se to nerozvine, ale o to nejde -- bez těch marných pokusů na úspěch nedojde. Jde jen o to investovat do těch marných pokusů tak akorát času, utopit v tom těch 5-10%.

Já teď například končím s hledáním. Mám tolik práce a projektů, že to je tak tak! Kdyby se tohle netýkalo ABM, ani bych Mika nekontaktoval. Ale na projekt, kde bych využil ABM čekám 5 let a pořád se nedaří něco rozumné začít. Tohle se zatím zdá být ono. Teď jsem v klidu a už budu o spolupráce jen pečovat, nebudu nic dalšího rozjíždět, spíš možná budu muset něco 'zaparkovat' nebo dokonce ukončit. Život je prostě o prioritách 

Networking

Networking je nejlepší jako nabídka pomoci, jako nabídka našich schopností, které mohou pomoci někomu druhému. Je to polovina IKIGAI: jsem v tom dobrý a pomáhá to.

 

Networking tak pomáhá IKIGAI i dosahovat: můžu mít řadu oblastí, ve kterých jsem dobrý, ale nedokážu je využít ku prospěchu druhých. A toho právě můžu dosáhnout tím, že se s někým propojím, moje schopnosti zapadnou do sítě, kterou učiní lepší a silnější -- sami by neznamenaly nic, ale učiní lepší celek.

Životní filozofie -- ČTYŘI DOHODY

Práce

NÁDECH

Jak je možné dýchat bez VÝDECHU?

Díky akademii "Moje vize" od GrowJob institutu jsem si uvědomil, že nemám rodinu na prvním místě, 'jak by to mělo být'. A docela mi zabralo se s tím začít -- vůbec začít! -- srovnávat.

Došlo mi, že ani neplatí, že by byla rodina druhořadá -- jak by se z předchozího 'dalo čekat'. A tak jsem se musel zamyslet, kde mi stojí RODINA a kde PRÁCE.

A došlo mi, že to je pro mne organicky propojená a pulzující dvojice. Je to pro mne NÁDECH a VÝDECH. Přičemž nádech je práce, s ní spojené výzvy, překážky a učení, rodina je pak výdech, relax, usebrání, obnova sil, reflexe nad sebou. Jedno bez druhého by mi nefungovalo.

RODINA

VÝDECH

Jak je možné dýchat bez NÁDECHU?

P 20200929 180211

ZDRAVÍ

Potřebuju být ve formě, abych mohl žít jako Leonardo, užil si nádech a výzvy v práci a výdech a uklidnění s rodinou.

SPÁNEK

 

KAMARÁDI

P 20180801 204546

KYTARA

1

Co mi ke štěstí nepomůže

Linkin Park: In the end

Proč sem dávám tuhle písničku Linkin Park? Kvůli smutnému osudu zpěváka Chestera Beningtona. Měli jste někdy kapelu? Já jich pár měl. Představte si, že se svojí kapelou vydáte desku, kterou si koupí skoro 30 milionů lidí, a pak další desky, které si koupí dalších 70 milionů lidí. Živíte se hudbou, tvoříte jí. Odehrajete stovky koncertů na plných stadionech. https://cs.wikipedia.org/wiki/Linkin_Park

Co chtít víc? Jaký další úspěch? Hmm.. co třeba rodina? Tak jo, máte jí, máte ženu, dokonce tři a jednu z nich modelku Playboye -- s ní máte tři děti, s předešlými další tři. Peníze nemůsíte řešit, máte kde bydlet... 

Přesto se jednoho dne oběsíte. https://en.wikipedia.org/wiki/Chester_Bennington#Personal_life

Těžko říct, proč si Chester sáhl na život, kvůli tomu to nepíšu, abych o tom spekuloval. Ale je evidentní, že ani ohromující pracovní úspěchy, kdy jste lídr, co nastavuje trendy, ani široká a spokojená rodina vás před provazem ve Vašem vlastním domě nezachrání...

Tak si dáme ještě jednu písničku: https://www.youtube.com/watch?v=DunhAPCX8Kw

 

 

Máte pro mne nějakou zpětnou vazbu?

Napište mi prosím e-mail na adresu:
kalvas@kss.zcu.cz

Mark Manson

1. Neber si věci osobně

2. Dovol si změnit názor

3. Nauč se jednat, i když neznáš výsledek

 

Zkuste si na moment představit, že jsem váš otec a že spolu vedeme jednu z těch důvěrných konverzací, kterou jsme ve svých představách s tátou vždycky chtěli vést. Sedíme spolu na terase, usrkáváme pivo a za zvuku cvrčků sledujeme, jak slunce pomalu zapadá za horizont. Představme si, že mě během onoho perfektního momentu osvítí bohové a vnuknou mi myšlenku předat vám onu pověstnou otcovskou moudrost, která by měla zásadně přearanžovat vnitřní uspořádání vaší mysli.

1. Neber si věci osobně

Jedním z nešťastných rysů vědomí sídlícího v našem mozku je to, že na něj určitým způsobem působí každá zkušenost, každý zážitek. Auto, které tě dnes předjelo. Včerejší televizní noviny, které tě rozrušily. Hloupý seriál v televizi, který tě naštval. Masivní tržby vaší společnosti, díky kterým jsi ty dostal přidáno. Následkem této skutečnosti máme přirozenou tendenci předpokládat, že téměř vše, co se dějem kolem, se nás nějakým způsobem dotýká.Mám pro tebe velkou novinku. Jen proto, že něco zažíváš, jen proto, že v tobě něco vyvolalo určité pocity, jen proto, že ti na něčem záleží, neznamená, že to je o tobě.S tímto poznatkem se jen těžko ztotožňujeme. Nejen proto, že je v nás tak hluboce zakořeněn. Ale také proto, že pokud věříme, že vše je do jisté míry o nás, cítíme se alespoň na chvíli dobře. Když se nám v životě dějí dobré věci, je super věřit, že je to díky naší skvělé povaze. Za toto přesvědčení ovšem platíme cenu ve chvíli, kdy se nám začnou dít špatné věci – neboť i ty pak musíme přičítat svému charakteru a svým činům.V důsledku toho naše sebeúcta zažívá celoživotní jízdu na horské dráze: tu se vyhoupne nahoru, aby zase za chvíli sjela dolů, tu zažívá extatické momenty působící závrať, aby si hned na to sáhla na úplné dno. Nemluvě o tom, že musí čelit nelítostnému přílivu volovin, které jí život přichystá. Když se daří, cítíme se jako živoucí zázrak, který na zem seslal sám bůh, a očekáváme uznání a potlesk za vše, co jsme udělali. Když se ovšem nedaří, měníme se v bohorovnou oběť, které bylo ublíženo a která si zaslouží něco lepšího.Konstantou provázející tento mód bytí je pocit, že si něco zasloužíme. A právě kvůli tomuto pocitu se z tebe může stát emoční upír vysávající energii a náklonnost všech okolo, aniž by vracel cokoliv nazpět. Dobře, možná to trošku dramatizuji, ale rozumíš, co tím chci říct. Když tě lidi kritizují nebo odmítají, často to má daleko více do činění s nimi – jejich hodnotami, prioritami, jejich životní situací – než s tebou. Nerad bych ti kazil radost, ale ostatní lidi až tak nezajímáš (koneckonců jsou sami zaměstnáni přemítáním o tom, že všechno se točí kolem nich).Když se ti něco nepodaří, neznamená to, že jsi loser. Znamená to jen, že tu a tam v něčem selžeš. Když se ti stane něco tragického a opravdu hodně to bolí, pamatuj, že strasti jsou nedílnou součástí rozhodnutí žít. Že tragédie, jakou je smrt, dávají životu smysl, a že bolest si nevybírá – postihuje každého z nás. Jestli si ji zasloužíme, už není naše starost.

2. Dovol si změnit názor

Většina lidí se svých přesvědčení drží pevně jako pasažér záchranné vesty na potápějící se lodi. Problém je v tom, že často jsou onou potápějící se lodí právě jejich přesvědčení.Pro většinu z nás ztělesňují přesvědčení daleko více než jen souhrn myšlenek, které považujeme za pravdivé. Bereme je jako stěžejní součást naší identity. Zpochybňovat vlastní přesvědčení tudíž znamená zásadně zpochybňovat vlastní identitu, což je zatraceně bolestivé. Proto si raději zacpeme uši a začneme opakovaně vykřikovat „la la la“ v naději, že se onen důkaz, že je s námi něco v nepořádku, zázračně rozplyne.Vezměme si lidi, kteří pochybují o globálním oteplování. Spousta z nich nejsou hlupáci. Rozumí vědeckým argumentům. Potíž je v tom, že se někdy v minulosti rozhodli uvěřit tomu, že ke globálnímu oteplování nejenže nedochází, ale že jeho popírání odráží to, kým ve skutečnosti jsou. A jakmile jednou vkročí na toto území, téměř nikdy se vám nepodaří dostat je zpátky.Lpění na našich přesvědčeních však nepostihuje pouze vědeckou a politickou sféru. Z mé zkušenosti ovlivňuje i všední životy většiny lidí. Vezměme si takové seznamování. Poznal jsem muže, kteří se stále drželi přesvědčení, která si o sobě utvořili někdy na střední – že ženy nepřitahují šprti, že musí mít balík peněz a „prďáckou“ káru, aby si získali jejich náklonnost. Je dost dobře možné, že na tom bylo něco pravdy, když jim bylo šestnáct. Ale teď, ve 32 letech, jim podobná přesvědčení a předpoklady ničí milostný život.V životě se budeš často mýlit. Vlastně se budeš mýlit prakticky pořád. V mnoha ohledech se schopnost být dlouhodobě úspěšný a učit se přímo úměrně odvíjí od schopnosti měnit přesvědčení v reakci na neznalost a pochybení.Možná se ptáš: „A jak to mám udělat?“ Na to neexistuje konkrétní odpověď. Je to všechno v tvé hlavě. Opravdu nemůžeš udělat nic víc než naučit se zvažovat i jiné úhly pohledu a klást si otázku „Co když je (opak tvého přesvědčení) pravda? Co by to znamenalo?“ A pak svou odpověď převést do praxe.Ze začátku to bude trošku děsivé. Tvůj mozek se tomu bude bránit. Tohle je samozřejmě ten moment, kdy přichází na řadu nácvik této dovednosti.Zkus tohle: napiš si ještě dnes 20 věcí, ve kterých by ses mohl mýlit. A znovu, nemyslím jen materiální věci. Stejně tak ovšem platí, že i když bolestně zaostáváš například v porozumění určitým fyzikálním jevům, nutně to neznamená, že bys v této oblasti měl měnit svá přesvědčení.Cílem tohoto cvičení je zpochybnit některé z hluboce zakořeněných přesvědčení týkající se tvojí identity. Jako například, že nejsi dostatečně atraktivní, jsi líný, neumíš se bavit s lidmi, že nikdy nebudeš spokojený, protože jsi uvízl na mrtvém bodě, nebo že příští úterý nastane konec světa. Čím emocionálnější je tvoje přesvědčení, tím důležitější je zapsat si ho a zpochybnit jeho pravdivost. Jakmile budeš mít sepsáno 20 přesvědčení, projdi si je a odpověz si na otázku: „Co by pro mě znamenalo, kdyby toto přesvědčení bylo mylné?“Ze začátku tě to možná trochu vyděsí. Spoustu svých přesvědčení ani nebudeš chtít zpochybňovat. Zkus se ale na chvíli zamyslet – kdybys byl o pravdivosti svých přesvědčení skálopevně přesvědčen, opravdu by ses bál je zpochybnit, podívat se na ně z jiného úhlu? Právě schopnost podívat se na svá přesvědčení z jiného úhlu je to, co se tímto cvičením snažíme rozvinout. A také svá přesvědčení skutečně změnit, kdykoli se nám naskytnuvší úhel pohledu zdá pravděpodobnější nebo pravdivější.

3. Nauč se jednat, i když neznáš výsledek

Většina toho, co v životě děláme, je spojena s nějakým výsledkem. Ve škole jsme psali seminárky, protože nám to řekl učitel. Doma jsme si každou neděli uklidili pokoj, protože nás za to rodiče odměnili. V práci děláte to, co vám šéf řekne, protože za to dostanete zaplaceno. Nemusíte řešit nějaké pochybnosti, prostě jen jednáte. Učitel po vás chce seminárku, tak mu ji odevzdáte. Máma po vás chce, abyste si uklidili pokoj, tak si ho uklidíte.V životě – alespoň v tom skutečném – to ale většinou takhle nefunguje. Když se rozhodneš změnit práci, nikdo ti automaticky neporadí, jaké povolání je pro tebe to nejlepší. Když se rozhodneš, že s někým navážeš vážný vztah, nikdo ti nezaručí, že v něm budeš spokojený. Stejně tak tomu je, když začneš podnikat, odhodláš se přestěhovat do cizí země nebo místo palačinek začneš jíst k snídani vafle – nikdy předem nevíš, jestli děláš „správnou“ věc. A tak se podobným rozhodnutím vyhýbáme. Odmítáme se pohnout z místa, dokud nebudeme vědět, jak to dopadne. A protože nemůžeme jednat na základě něčeho, co nevíme, jsou naše životy nesmírně repetitivní a bez rizika.Dostávám spoustu e-mailů, v nichž se mě lidé ptají, jak najít svůj smysl života. Nebo jestli by měli v současném vztahu setrvat, nebo svého partnera či partnerku opustit. Případně jak poznají, že dělají správné životní rozhodnutí. Takovým lidem ani neodpovídám, protože sakra nemám páru.Zaprvé, nikdo jiný než vy sami nedokáže říct, co je pro vás správné. A zadruhé, už jen to, že se na řešení svých problémů ptáte nějakého chlápka na internetu (nebo po něm pátráte v nějaké knize), je problém sám o sobě - protože chcete znát výsledek předtím, než něco uděláte.Ve filmu Temný rytíř je skvělá scéna, v níž postava Jokera odkrývá svou životní filozofii: „Prostě věci dělám.“ Když pomineme všechny Jokerovy nedostatky (terorista, masový vrah, účastník ozbrojené loupeže), na tom, co říká, něco je.Faktem je, že někdy prostě musíš jednat, aniž bys pro své jednání měl nějaký důvod. Dělej věci, protože můžeš. Protože tu jsou. Jak poznamenal George Mallory, když se ho zeptali, proč chce zdolat Mount Everest: „Protože tam je.“ Vnes do svého života trochu chaosu. Určitá míra je zdravá. Podněcuje k osobnímu růstu, změně a probouzí nadšení a radost ze života.Když se naučíš dělat věci z prosté zvědavosti nebo – čert to vem – i z nudy, aniž bys očekával, že tě na konci někdo poplácá po zádech, něco za to dostaneš nebo si alespoň budeš připadat produktivně, bude pro tebe snazší činit velká a nejednoznačná životní rozhodnutí. Osvojíš si dovednost začít něco dělat, aniž bys měl šajn, kam to povede. A přestože se ti nevyhnou stovky menších neúspěchů, pravděpodobně také zažiješ své největší životní úspěchy.Můžeš začít zlehka. Vydej se na nějakou akci jen proto, že ti přijde zajímavá. Vyber si nějaký kurz a přihlas se do něj jen proto, že vypadá dobře. Zavolej kámošovi nebo někomu z rodiny a zeptej se jich, jestli nevědí o něčem zajímavém. A pak to vyzkoušej.Samozřejmě je tu menší nástraha. Mnozí z vás si teď plní elánu říkají: „Dobrá, takže táta (to jsem já, pamatujete?) říkal, že musím být víc spontánní, abych dovedl činit velká životní rozhodnutí navzdory nejistotě. Tak se na to podívejme, jakou spontánní věc bych si mohl na dnešek naplánovat?“Chyba. Ještě než jsi začal, už jsi chyboval. Na tom, co jsi udělal, totiž není nic produktivního. Neudělal jsi žádný progres. Přestaň brát všechno jako prostředek k dosažení nějakého podělaného cíle. Nebo jinak řečeno – nauč se mrhat časem neočekávanými způsoby.A teď, když mě omluvíte, musím zorganizovat pokerový turnaj pro skupinu známých a lidí, které jsem nikdy neviděl.

Poznámka

Hledám si své místo a svou cestu, učím se.

Motto

Pomáhám tvořit svět, kde umíme naplňovat své potřeby společně.

Jak s vizí pracovat?

vize by měla být funkční -- důležitá rozhodnutí:

Analýza motivujících činností:

  1. Rozvoj:
    Přemýšlím nad tím, co bych měl dělat, aby to zapadalo do mojí vize a zároveň jsem se rozvíjel a byl zase lepší 
  2. Odkaz:
    Co tady po mně na světě zůstane až umřu? A co mám teda dělat, aby to tu zůstalo.
  3. Vztahy:
    Jak a jaké chci budovat vztahy? Vztahy se nevytváří samy. 
  4. Ego2.0:
    Jak můžu nezištně udělat svět lepší?

Napsat si konkrétní aktivity, žádné velké abstrakce! Ideálně, aby ty činnosti byly napsané přímo ve vizi. 

Pomáhá, abych si 'nenaflákal' do vize mraka hodnot a tím pádem z toho měl supr dupr vizi, kterou nežiju. Tohle pomáhá, abych vizi žil.

Dává to zpětnou vazbu -- něčeho se třeba nedotknu, tak proč to mít?

Feed-back lístek:

Buzer-lístek:

Základní pravidla, aby to neztroskotalo:

Je třeba vystupovat z komfortní zóny -- kdyby byly v mojí komfortní zóně, tak už tu vizi dávno žiju...

Komfortní zóna mi nic nového nenaučí!

 

 

Schůzka sám se sebou:

Novoroční schůzka sám se sebou:

Pozor! Samotná vize nestačí, je třeba jí neustále dalšími nástroji uvádět do praxe

 

Miriam:

Vize se žije skrze konkrétní situace! A musí se nějak kotvit a otiskovat do reality.

Je dobré o své vizi mluvit a sdílet jí. Najít si třeba skupinu lidí, kde sdílíme to, jak žijeme svoje vize a jak se posouváme dopředu.

Důležitá je sebereflexe -- Schůzka sám se sebou, Passion planner.

Je třeba počítat s tím, že i hodnoty a cíle vize se vyvíjejí a mění.

Je dobré Wish-listy a To-Do-listy rozdělovat na pracovní a osobní! Aby člověk nezapomínal jak na práci, tak na sebe a blízké.

SEBEREFLEXE!

Psát si Flow-lístek ve formě "Dnes se oceňuji za to,že..."

Appky: Flow-lístek, Habitica (gamifikace učení dobrých návyků!)

 

 

Dagmar:

80 % je nové maximum! :) (80% is new perfect!)

Petr Mečíř:

Dohledat ve videu!

Audioknihy

Minulost

https://bandzone.cz/aranka

O práci je třeba se rozdělit

POHYB

STRAVA

Pořád mi trápí diskomfort v břiše. Doufám, že velkou část z toho vyřeší kvalitní spánek. Ale měl bych začít víc sledovat, co mi dělá dobře a co ne a ve vypjatějších obdobích přecházet na šetrnější stravu.