Created by Václav Maněna
A René se nebál nikdy a ničeho, to jsem na něm obdivoval asi nejvíc. V tomhle šel mnoha lidem příkladem. Za to bych mu chtěl poděkovat nejvíc, ale i za tisíc jiných věcí.
Vašek Maněna
Jednou jsme potřebovali narychlo orazítkovat dokument, jenže majitel razítka nebyl k dispozici. Druhý den byl dokument zázračně na stole i s razítkem. „Ty vole René, to je lepší než originál!“ „Jo, není špatný mít dceru, co umí ve Photoshopu!“
Vašek Maněna
Po mnoha neúspěších vyrobil „tahák“. Ten měl asi 50 stránek velikosti A4. Byl to jediný předmět, kdy vyučující vyráběl taháky studentům. Spousta lidí si ho ani nevytiskla...
David Svoboda
„A proč ho sem berete, když se o něj bojíte?“
„No a čím bychom měřili o laborky?“
David Svoboda
„Ráno je nejlepší snídananě teplá polévka.“
Polévky miloval.
Ondra Pacovský
V době kdy frčela CD, jako datová média chtěl něco vypálit. Dostali jsme do ruky CD zabalené v originálním celofánu a pod ním byl zastrčen papírek s názvem co tam chce. Dlouho jsme na to nechápavě koukali a hledali, jak se tam papírek dostal. Nakonec jsme vykrachovali a šli se zeptat. Odpověď byla: „Normálně, tady jsem to nařízl, v ohybu pantu, aby to nebylo vidět.“
Za pár dnů jsme se o Renkovi bavili. Kamarád Ondra se zeptal: „Jakej je vlastně ten Drtina?“
Já: „No, to se těžko popisuje...“
David: „Hele, ukaž mu to cédéčko!“
Vytahuju CD, které je na první pohled v neporušeném obalu, včetně celofánu. Až na to, že pod tím celofánem je papírový lísteček s textem od Renka.
Ondra: „Ty vole, jak to tam dostal?“
David: „No právě!“
Tak pak jsme všechny placky dělali takhle „na Drtinu“ a evangelizovali ostatní 🙂
Vašek Maněna a David Svoboda
Po hodině počítání pásmových propustí a jejich konstrukci jsme přes kroucený pár z CAT5 kabelu přpojili signál a po úpravě poslali přes zesík do repráků. Zvuk byl osekaný do 3 kHz. René si liboval, že je to dobrý a že takhle se ve zvukařině dělá telefon. Na nečí dotaz, zda-li není jednodušší to prohnat přes telefon rovnou, mu bylo odpovězeno: „No jednodušší by to asi bylo, ale zvukaři to dělají přes pí články.“
David Svoboda
S Renkem jsme se znali od roku 1985, kdy jsem nastoupil na ještě tehdejší Katedru fyziky a základů techniky jako student. Renek mě nejprve učil. Po vzniku samostatné Katedry technických předmětů jsme byli kolegové. Moc mi v mých začátcích vysokoškolského pedagoga pomohl. Po mém návratu na fakultu a katedru jsem se s ním znovu setkal. Jako vždy to byl kamarád, vynikající pedagog, fanda technických oborů a především slušný a vzácný člověk s velkou lidskostí. Bude nám všem moc chybět.
Jinřich Vedlich
Vybavuji si s Reném zkoušení z jednoho jeho předmětů. Sedíme v maličké učebně ještě na staré katedře Techniky a hledíme na to zadání příkladů. René vidí naše smutné a ponuré tváře, které si neví s testem rady a prohlásí, takovým svým hezkým hlasem: „Nehledejte v tom vědu, věda vypadá úplně jinak.“ Na tuto jeho hlášku si často vzpomínám, když se přede mnou objeví nějaký nelehký úkol a pomůže mi to se přes to přenést a najít si skulinku jak to vyřešit.
Zdenda Tomášek
Po zhlédnutí dokumentárního filmu s šílenou grafikou titulků se nás zeptal: „Tak jak se vám to líbilo?“ „No, dobrý, ale strašně nás tam rozčilovaly ty titulky a vůbec divná grafika. Jinak to bylo fajn.“ „No, musíte si uvědomit, že dělali umění!“
Vašek Maněna
Když viděl moji mimořádnou odměnu: „Ty jsi dostal odměnu sto korun? No tak to si můžeš klidně zajít na stojáka na guláš a dát si k němu i jednu housku! Vlastně ne, ono je to v hrubým, tu housku si radši nedávej 
Vašek Maněna
Na Reného se snadno a příjemně vzpomíná, patřil mezi lidi, kterých jsem si na alma mater velmi vážil. Slovo lidi bych zdůraznil, protože to byla právě jeho lidská stránka, která mě jako jeho studenta motivovala se vzdělávat i překonávat překážky ...a jak kolegové uznají, nešlo ji brát za úplnou samozřejmost. Vždy jsem obdivoval jeho nadhled a klid se kterým přistupoval k jakékoliv situaci. Vyzařovala z něj spokojenost při práci s přístroji a radost při sdílení technických vědomostí. Za to vše a více mu patří moje díky.
Vladimír Nodžák
„Tady vidíte měřicí trafo, co jsme dělali s Lokvencem. Škola už nechtěla platit patentovou ochranu, tak jenom čekáme, kdy si toho všimne někdo u Siemensu.“
A když jsem měl nějaký trable s docházkou na cvika, tak jsem "za trest" dělal referát na téma fóliové transformátory. Bylo to krásné rozšíření obzoru, dokonce ani u Siemensu netušili, že něco takového vyrábí kolegové z jejich jiné divize 🙂
David Svoboda
Na pana Drtinu vzpomínám, jako na přísného, ale spravedlivého učitele. Zápočet z fyziky jsem u něho psal asi 20x (bez nadsázky)! Ostatní by mě už dávno vyhodili. On mě ale nechtěl vyhodit; chtěl, abych to uměl. Přesně vzpomínám: 2 body ze 3 je minimum! Důsledný, spravedlivý. Zkouška už pak byla „levou zadní“. A po škole jsme se tomu mohli zasmát. Děkuji Vám za vše.
Vzpomínáte na obrovské reprobedny, napájené pouhými 15 W? A na znělku Star Wars? 
Michal Gemza
Mám na Renka mnoho vzpomínek. Strávil jsme s ním dlouhé hodiny debat o zvuku, mikrofonech, snímáni zvuku, stavbách reproduktorů. Několik dnů otevřených dveří a soustu času když jsme se pokoušel o doktorát. Vždy když jsem ho potkal tak jsem se dozvěděl něco nového. Když jsem ho šel na chvilku navštívit tak jsme většinou debatovali několik hodin.
Vzpomínek je mnoho. Obě závěrečné práce, Noc kostelů v Chlumci, hromada perfektních hlášek během výuky. Jedna vzpomínka je ale nejsilnější. Měli jsme výuku v učebně LZT1. Učebna s velkými reprobednami podél tabule. Jednoho dne je René zapnul a pustil písničku I Want to Break Free od Queen. Byl krásný slunečný den, učebna plná dopoledního sluníčka, před katedrou usmívající se René a do toho Queen. Krásná vzpomínka na Reného, která se mi na vždy vryla do paměti.
Renda byl super člověk, „pan učitel“…jeden z mála, kdo chápal, že někteří z nás nejsou schopni se některé věci nadrtit a prostě to tak bral…Asi nemam konkrétní vzpomínku, ale tak řešili jsme spolu diplomku, ale hlavně vzpomínám na společné exkurze, to byl vždycky zážitek. Pamatuju si, s jakým nadšením nás vždycky všude vodil a hlavně byl pro každou srandu, i když to na sobě nedával úplně znát. A že jsme někdy vymysleli pořádné kraviny.
Vzpomínám na něj jako na úžasného a férového profesora, který mi dodal odvahu, když už jsem chtěla se studiem seknout.
Nezapomenu nikdy jak mi pan docent dovezl domů diplomku celou červeně podtrhanou a opřipomínkovanou k přepracování, aby byla z pohledu všech náležitostí dokonalá 
Jakub Vach
„Tak ukažte, co jste to spájel. No vida, pěkné vrabčí hnízdo!“
„Opravdu necháte Lenku tahat ten autotransformátor? Víte, že podle normy může žena tahat 15 kilo, džentlmeni?“
Vašek Maněna
„S těma platama ve vysokým školství to není tak zlý. Ségra dělá v mateřince a má o dvanáct stovek víc než já.“
Po zkoušce: „Mimochodem, na vyhození to bylo už za tu kladku.“
David Svoboda
Seděli jsme a nahrávali studenty. Nasazená sluchátka, docent mávl, student začal číst. Najednou docent zahlásil: „Stop, zase ta p*ča z děkanátu...“ A já teprve po chvíli uslyšel na chodbě cvakat podpatky. 😃
Mirek Půža
Vzpomínek mám celou řadu a považuji dodnes za velkou čest, že jsem u něj mohl dělat diplomku! Zmiňovaná Technická fyzika a hlášky o tom, ať si kdo chce donese co chce jsem začal po letech praktikovat i sám, ale z hlášek mi asi nejvíc utkvěla v hlavě ta z předmětu Elektroakustická měření, kdy komentoval návrh ozvučení auly: „Ten kdo navrhoval ozvučení naší auly myslel na všechny kategorie studentů. Na ty kteří výklad slyšet chtějí a i na ty, kteří během přednášek nechtějí být rušeni hlasem přednášejícího. Jsou tam místa, kde slyšet není opravdu nic.“ Hodně dlouho jsem plánoval se za ním zase po letech zastavit, ale už jsem to nestihnul a to je to co mě bude hodně dlouho mrzet. Odešel zkrátka skvělý člověk a vyjímečný učitel, který mi dal fantastická základ do nejen profesního života. Vzpomínky zůstanou...
Ivan Panušk
