Created by Roman Mraček
(sporný pojem): dlouhodobé následky traumatu: přetrvávající změny osobnosti, pocity nespravedlnosti a sociální izolace
poměr ženy muži: převaha mužů je u vražd nejméně výrazná ze všech násilných trestných činů (ublížení na zdraví atp.)
(vražedná vlna): vraždy následují řetězově po první z nich
v důsledku reakce okolí, výslechů, pomluvy, obviňování, vydírání ze strany pachatele či jeho blízkých atd.,
sekundární viktimizace je silná zejména u znásilnění (jenom 6 % obětí jej nahlásí)
(mnohočetné oběti): větší pravděpodobnost trvalého psychického poškození, což platí zejména u dětí
v ČR (existují velké kulturní rozdíly) jsou příčinou především osobní motivy (nejčastěji vražda ve vztahu), dále zištné motivy (loupežná vražda, nájemná vražda), nekontrolované agresivní impulzy (obvykle v souběhu s opilostí), přehnaná sebeobrana atp. Ročně dojde k necelým dvěma stům vražd.
naštěstí je jich relativně málo, typickým znakem je existence periody vychladnutí, vraždy jsou odděleny v čase a často i v prostoru (starší definice zněla nejméně tři vraždy za dobu delší než 30 dní)
typologie sériových vrahů (jedna z možných)
sérioví sexuální vrazi – vraždí pro ukojení svých sexuálních potřeb, vrazi loupežní – zabíjejí, aby mohli zamaskovat nebo uskutečnit čin,
sérioví vztahoví vrazi – vraždí rodinné příslušníky ve snaze vyvázat se z partnerských pout nebo kvůli majetku,
vrazi z přesvědčení – důvody mohou být náboženské nebo politické,
sérioví nájemní vrazi,
vrazi orientovaní na moc a kontrolu nad obětí,
sérioví vrazi z milosrdenství (mercy killers): netvoří homogenní skupinu, sérioví vrazi zdravotníci vraždí i kvůli vzrušení nebo se mstí neoblíbeným pacientům
- v důsledku násilného aktu či jiného trestného činu (případně jiné traumatizující události: nehody, živelné katastrofy)
- závisí nejen na závažnosti typu trestného činu, ale také na dalších okolnostech; i nenásilný čin jako vloupání může být mnohem více traumatizující např. v případě krádeže či zničení osobně významných předmětů
motivem jsou alibi, pomsta či snaha vyvolat soucit
= homocidum
Existuje též dělení na organizované pachatele (čin je plánován, zanechávají málo stop) a neorganizované pachatele (jednají impulzivně, jsou hůře předvídatelní, pracují s momentem překvapení) pachatele (americký model). Více o tomto modelu píše Andrej Drbohlav: Psychologie sériových vrahů.
- genocida čili vyvražďování určité skupiny lidí na základě jejich etnického původu, což se nověji rozšiřuje i na politické nebo náboženské skupiny
- v totalitních režimech je to běžné (Třetí říše, SSSR atp.), v Evropě je to spíše záležitost osamělých vlků (Breivik) nebo menších skupin (např. odnože al-Kajdy či Islámského státu).
primární oběti (též přeživší): přímé oběti, též svědci, někdy rovněž i pachatelé či spolupachatelé
sekundární oběti: blízcí primárních obětí ale také sebevrahů, obětí neštěstí atp.
nelze sestavit jednoznačnou škálu stresorů: např. v případě úmrtí blízké osoby velmi záleží na okolnostech (nemusí to nezbytně být trauma)
(rozvoj): objevuje spíše po krizi či u méně závažných traumat
následuje po prožití události výjimečně nebezpečného nebo katastrofického charakteru (existuje diskuse o tom, co všechno sem spadá)
Dělení v MKN: může nastoupit po akutní reakci nebo se může jednat o zpožděnou odezvu, vyskytuje se častěji u osob, které neměly akutní reakci, někdy se objeví až po značně dlouhé době (výroční reakce)
akutní (méně než tři měsíce), chronická (delší než 3 měsíce), s odloženým začátkem (po více než 6 měsících), poměr výskytu ženy:muži je 2:1
rizikové faktory: fyzické zranění, vysoká míra sebekontroly
(též akutní stresová porucha): porucha se objevuje obvykle několik minut (nejpozději hodinu) po události (bezprostřední ohrožení života jedince či lidí v jeho okolí), vymizí v průběhu několika hodin či dvou až tří dní, (mírná, střední, těžká)
symptomy: zúžení pozornosti, desorientace, nesmyslná hyperaktivita, hněv, zoufalství, extrémní projevy smutku (většinou jsou přítomny jen některé symptomy), někdy dochází k disociační amnézii
Stockholmský syndrom: přepadení banky ve Švédsku, specifická pozitivní emoční i afektivní vazba a závislost oběti (např. rukojmí) na pachateli (např. únosci) vyskytující se též ve vztazích některých vězňů a jejich vyšetřovatelů.
Limský syndrom: japonská ambasáda v Peru, projevuje se vytvořením vazby pachatele na osobu oběti.
reakce na chronický stres, který nevedl k ohrožení života
krátká depresivní reakce (jeden měsíc)
prodloužená depresivní reakce (do dvou let)
smíšená úzkostná a depresivní reakce
S převládajícími poruchami emotivity
S převládajícími poruchami chování
Se smíšenými poruchami emotivity a chování
po katastrofické události: změny trvalého charakteru (nejméně dva roky)
oběť se často trápí tím, zda agresi sama nevyvolala, také se mohou objevovat pocity viny za přežití, obavy z opakování podobné zkušenosti
úzkost
znovuprožívání události: flashbacky (v bdělém stavu), nebo noční můry či obojí
vyhýbání se podnětům souvisejícím s událostí: místům, činnostem, situacím, lidem atp. To může vést k omezení pracovní schopnosti: časté je to třeba u profesionálních řidičů, strojvedoucích nebo policistů. Stejné problémy ale mohou mít úředníci, učitelé, zdravotníci, atd.
přetrvávající zvýšená aktivační hladina: návaly hněvu, poruchy spánku, poruchy soustředění, úzkostné reakce, psychosomatické obtíže
ztráta zájmu o obvyklé činnosti
může se objevovat částečná nebo úplná amnézie na trauma
nejprve je třeba zajistit ochranu obětí (svědků) a zabránit možnosti opakování situace. Negativně může působit již pouhé setkání s pachatelem. Pomoc poskytuje například nevládní organizace Bílý kruh bezpečí.
debriefing byl považován za optimální prevenci výskytu PTSD, ale pozdější studie zjistili, že je spíše kontraproduktivní
terapie zahrnuje více různých prvků: změna úhlu pohledu, psychická podpora, opatrná expozice (není dobré trauma příliš zdůrazňovat ale ani tuto zkušenost potlačovat), nácvik relaxace