Created by samuel paluba
Jean Sibelius was a Finnish composer of the late Romantic and early-modern periods. He is widely regarded as his country's greatest composer, and his music is often credited with having helped Finland develop a national identity during its struggle for independence from Russia.Wikipedia
V 9 se naučil hrát na klavír a o pět let později začal hrát na housle. V 10 zkusil složit skladbu Vodní kapky a v téže době začal hrát se svými sourozenci tria která sám skládal
Otec je Vesnický lékař
Byl pokřtěn
Později ji změnil jméno ná Jean
Mluvili švédsky a až v dospělosti se naučil finsky
Otec zemřel v jeho 2 letech
Vychovávala ho matka a babička
| Christian Gustaf Sibelius a Maria Charlotta Sibelius |
Byl chytrý a rodina mu předurčila dráhu právníka, Práva ale studoval jen rok (1885).
Ale zároveň navštěvoval hodiny hry na housle a hudební teorie.
Nakonec přesvěčil rodinu aby mu dovolila přesednout z práv na hudbu jak chtěl.
Chtěl být hudební virtuóz ale až v roce 1891 se pokusil získat místo ve Vídeňském filharmonickém orchestru. Ale uvědomil si že je moc pozdě
Když v roce 1889 konzervatoř ukončil, odešel studovat do zahraničí, nejprve do Berlína a později do Vídně, kde se stal žákem Karla Goldmarka a Roberta Fuchse.
Sibeliovo dílo je rozsáhlé – čítá až 250 Děl, mezi něž patří 7 symfonií, houslový koncert, písně, klavírní skladby, a je autorem hudby ke značnému množství činoherních představení (např. Jedermann, Kuolema). Skládal také hudbu pro rituály svobodných zednářů, jichž byl sám členem.[1]
Svobodné zednářství nebo zednářství je označení pro bratrské organizace, jejichž původ sahá až k lokálním kamenickým cechům, které od konce 13. století upravovaly kvalifikaci kameníků a jejich vztahy s úřady a zákazníky. Moderní svobodné zednářství se v zásadě skládá ze dvou hlavních uznávacích skupin:
Pravidelné zednářství trvá na tom, aby v pracovní lóži byl otevřen svazek Písma, aby každý člen vyznával víru v Nejvyšší bytost, aby nebyly přijímány ženy[1] a aby byla zakázána diskuse o náboženství a o politice[2].
Kontinentální zednářství tvoří jurisdikce, které některá nebo všechna tato omezení odstranily[3][4].
Základní, místní organizační jednotkou svobodného zednářství je lóže. Na tyto soukromé lóže obvykle dohlíží na regionální úrovni (obvykle shodné se státní, provinční nebo národní hranicí) Velká lóže nebo Velký Orient. Neexistuje žádná mezinárodní, celosvětová Velká lóže, která by dohlížela na celé svobodné zednářstvo; každá Velká lóže je nezávislá a nemusí se navzájem uznávat za legitimní[5][6][7][8].
Stupně svobodného zednářství si zachovávají tři stupně středověkých řemeslných cechů, tedy vstupní učedník, tovaryš nebo tovaryš (dnes nazývaný Fellowcraft) a zednářský mistr. Kandidát těchto tří stupňů se postupně učí významu zednářských symbolů a jsou mu svěřeny úchopy, znamení a slova, která mají ostatním členům naznačit, že byl takto zasvěcen. Stupně jsou částečně alegorickou moralitou a částečně přednáškou. Tyto tři stupně tvoří řemeslné (neboli modré lóže) svobodné zednářství a členové kteréhokoli z těchto stupňů jsou známí jako svobodní zednáři nebo zednáři. Existují další stupně, které se liší podle lokality a jurisdikce a obvykle je spravují vlastní orgány (oddělené od těch, které spravují stupně Craft). 9] Bratrstvo je spojováno s mnoha konspiračními teoriemi.
Aino Sibelius (rozená Järnefelt)
žena Jeana Sibelia v roce 1888
Sibelius byl jednou ženatý s Aino Järnefelt.
Kterou si vzal 10. června 1892.
Byl své manželce nevěrný – před zasnoubením i během manželství.
Sibelius byl muž který vzbuzoval respekt.
Byl to člověk, který si potrpěl na oblečení, věděl, co v různých situacích dělat, a měl dobré způsoby.
Pod suverénním vystupováním se však skrývala zranitelná osobnost. Už jako dítě byl ve škole nepozorný a nevyrovnaný, což mu zůstalo až do dospělosti.
Střídaly se u něho šťastné fáze života a fáze depresí.
Už při jeho zahraničních studiích se naplno projevila jeho zvláštní povaha. Na denním pořádku byly divoké večírky a radovánky.
Jako vzpomínka na studentské časy mu zůstala velká závislost na alkoholu.
V závěru života si Sibelius potrpěl na kvalitní věci, drahé obleky a ručně dělané věci.
Před depresemi utíkal většinou do přírody, kterou velmi miloval a která mu pomáhala zapomenout na jeho strasti.
Jako skladatel byl Sibelius velice sebekritický, při skládání často zažíval tvořivá muka a několikrát svá díla dokonce spálil, mezi nimi i osmou symfonii.
Po dokončení své sedmé symfonie a symfonické básně Tapiola odešel Sibelius do důchodu. Nikdo přesně neví proč, ale patrně byl brzděn vrozenou skepsí k vlastnímu nadání. K šedesátým narozeninám dostal darem 150 000 marek a zvýšenou penzi. Od roku 1904 žil se svou ženou v ústraní na venkově.
I přesto zůstal světově proslulým skladatelem, jehož při příležitosti pětaosmdesátých narozenin navštívil finský prezident, a k devadesátinám dostal od Winstona Churchilla doutníky. Stále se zajímal o hudbu, rád ji poslouchal; měl rád Bartóka a ve čtyřicátých letech pochvalně hovořil o Brittenově opeře Peter Grimes.
Jean Sibelius zemřel 20. září 1957 v Järvenpää ve Finsku na následky mrtvice. Je pohřben u svého domu, kde prožíval pozdější léta svého života v Järvenpää u Helsinek.
V této ORGPEJDŽI byly použity:
Překlady textů z článků:
Články z české Wikipedie:
Článek z Bbritannica
