základy prostorové kompozice

Created by Eliška Oherová

hahaha

TVAR

= primární vjem, podle kterého vnímáme jednotlivé prvky

téměř vše má určitý tvar
kompatibilita tvarů je důležitá pro jednotu návrhu
přírodní tvary mohou být velmi podobné, ale nikdy ne identické

VELIKOST

= rozměr prvku nebo jeho jednotlivých částí

velikost posuzujeme vzhledem k lidskému tělu
velké prvky působí majestátně x malé jsou méně výrazné
prvky nezvyklé velikosti mohou kompenzovat nedostatky v prostoru
člověk se naučil využívat velikosti k zdůraznění moci (katedrály)

HUSTOTA

Příbuzná s intervalem a texturou
Hmota vztažená k objemu ?

SMĚR

Prvky uspořádány v určitém směru → vyjádření stability, pohybu, …

SVĚTLO

Potřebné k vnímání okolí
Důležité jsou. Množství, kvalita, směr
Přirozené – Slunce, měsíc, světlušky uwu

Umělé

Přímé (ostré)

Rozptýlené – při vyšší vlhkosti, průzračnost

Kvalita závisí na různých faktorech: vlhkost, smog, …
Různé nasvícení scény → různé emoční reakce
Směr a množství → jakou část scény budeme vnímat
Směr světla (kontrast světla a stínu) ovlivňuje vnímání scény:

Boční
Frontální (protisvětlo)
Shora
Zpětné (zadní)

umělé světlo

nabízí kontrolu nad kvalitou
umožňuje vytvářet různé efekty

kontrast světla a stínu- výrazný a významný prostředek prostorové kompozice, jak v detailu, tak v celku
světlo v exteriéru podle dominantních vlastností: VELIKOST, BARVA, POČET, INTERVAL, SMĚR, POZICE, TVAR A ORIENTACE

TEXTURA

= vizuální nebo hmatový efekt mezer mezi prvky, které jsou součástí mnohem většího vzoru

Závisí na velikosti prvků a na intervalech mezi nimi
Zastavěné oblasti, textura materiálů, …
Textury rostlin – rozdílné textury v částech i v celkovém dojmu
Mění se podle toho, z jaké vzdálenosti ji pozoruji
Rozdíly mezi texturami → kontrast

ORIENTACE

Kombinace směru a pozice

Vzhledem ke světovým stranám a jiným přírodním ukazatelům

Směr slunečního svitu, východ, západ, …

Vzhledem k jinému prvku

Převážně ve vztahu k zemskému povrchu

Dle relativního vztahu k pozorovateli

JEDNOTNOST

části spolu korespondují a spolupůsobí → tvoří celek
příliš kontrastů/prvků → ztráta jednoty návrhu, optický chaos
méně je více - přiměřené množství prvků, tvarů, barev, sjednocení měřítka
vnitřní rovnováha přírodní krajiny se odráží v její kompoziční vyváženosti

zřetelná podobnost
lidský zásah může narušit jednotu vrozenou

sjednocený návrh je živý
sjednocující motiv, myšlenka, téma, …
jednotnost = využití kontrastů/protikladů, které jsou v návaznosti na celek

PESTROST

nezbytná pro dosažení plně uspokojivé kompozice, která opakovaně poutá naši pozornost
pestré, rozmanité krajiny jsou pro lidské vnímání nejuspokojivější (atavismus)
musí být v rovnováze s jednotností (příliš mnoho všeho → optický chaos)
déle osídlené krajiny- více rozmanité
nové prvky v krajině→ zvýšení/omezení rozmanitosti
velká různorodost může být ve velkém měřítku vnímána jako monotónní
projevuje se v závislosti na typu prostoru (soukromá zahrada, krajinářský park, kulturní zemědělské krajiny, obytný prostor města, …)

BARVA

BAREVNÉ SVĚTLO

Primární: červená, zelená modrá

PIGMENTY

Primární: červená, modrá, žlutá
Sekundární: fialová, oranžová, zelená

Komplimentární harmonie: kombinace studených a teplých barev ( v barevném kruhu barvy naproti sobě)

Analogická harmonie: barvy s podobnými vlnovými délkami ( na barevném kruhu sousedí)

Charakterizace barev: (munsellův systém)

Odstíny
Světlost
Sytost

Barvy:

Neutrální: bílá, šedá, černá
Pestré = barvy chromatického spektra a jejich odstíny
odstíny -> vznikají smícháním čisté barvy s bílou
stíny -> vznik smícháním čisté barvy s černou
tóny -> vznik smícháním čísté barvy s šedou
TRIÁDY = harmonie tří barev: tří primárních, tří sekundárních a čtyř trojic přechodových - oddělených 120stupňů na kruhu

Akcent = harmonie jedné nebo dvou pestrých barev s barvou nepestrou

SYMBOLIKA: - může se odlišovat podle kulturních a historických souvislostí

Psychologické působení

Např:

Modrá : klid, bezpečí, chlad, melancholie
Bílá a černá: kontrastní, smrt a naděje

GENIUS LOCI

= duch místa

ukazuje na unikátní vlastnosti a kvality konkrétního místa
abstraktní pojem
nezahrnuje pouze skladbu fyzických prvků, ale i její duchovní podstatu
někdy ho lze jasně vycítit, je obtížné definovat, co ho vytváří

POZICE

Tři hlavní pozice prvků vzhledem k horizontu:

Horizontální
Vertikální
Diagonální

Prvky mohou k sobě navzájem zaujímat různé pozice :

Paralerní =

Podélná _ _

Příčná ×

Vymezení prostoru, směřování člověka
Pozice prvků v krajině – oko je přitahováno k vrcholu

Umístění mimo vrchol = nerovnováha, napětí, …

INERVAL

Mezery mezi prvky – součást návrhu, sjednocují jej
Stejné intervaly→ dojem rovnováhy
Různé intervaly → neformální
Pravidelné/nepravidelné

TVAROVÉ ZÁKONY

= faktory, které ovlivňují která část zorného pole se dostává do funkce figury

SUBJEKTIVNÍ

závislé na fantazii pozorovatele
zákon zkušenosti
zákon motivačního zaměření

POČET

Prvky navrhujeme izolovaně/ jako součást skupiny prvků
Větší množství prvků = větší komplikovanost kompozice
Jednoduchá ucelená forma opakovaná do podoby vzorce = rastr (pravidelná skupina?)
Pozice prvků v ploše → různá působení

Quincunx – uspořádání pěti prvků – šachovnice

IDEA

- snaha kompozici uspořádat podle hlavního motivu myšleného bodu, linie

ústřední motiv je bod, linie, plocha či objem, ke kterému se celá kompozice váže (nebo také myšlenka -idea)

OBJEKTIVNÍ

závislé na reálné konfiguraci zorného pole
zákon blízkosti → tendence vnímat podobné objekty jako skupiny nebo série
zákon pregnantnosti → tvar směřuje vždy k co nejjednoduššímu uspořádání prvků do jednoznačně definovatelného celku
zákon uzavřenosti a otevřenosti → jako celek vnímáme to, co je ohraničeno uzavřenými konturami
zákon společného pohybu

OPTICKÉ KLAMY A ILUZE

optický klam – příčinou je objektivní činitel

- vzniká zaměřením pouze na některé detaily, bez pozornosti k jiným částem zorného pole – nepřiměřený vjem

- čím větší vzdálenost – tím menší schopnost rozeznávat jednotlivé věci

- člověk odhaduje vodorovné rozměry přesněji než svislé

- vertikály se zdají vyšší, než ve skutečnosti jsou

- zrak podceňuje vzdálenost vysoko umístěných prvků

- lidské oko zkresluje vodorovné a svislé linie

- princip iradiace = ‚vzduch pohlcuje objem‘ (antika)

- vizuální energie = představa, dojem pohybu vytvořená statickým obrazem, tendence spojovat tvary do skupin

- reverzibilní figury = dva tvarové celky, které se díky přesunu pozornosti z jednoho prvku na druhý mohou postupně měnit z figury na pozadí a obráceně

· optická iluze – subjektivní příčina

uspořádání kompozičních prvků a cíl návrhu

ZVUK

zvuková krajina ovlivňuje zdraví a pohodu člověka

reprodukovaný
interaktivní
přírodní

ČAS A KONTINUITA

Všechny objekty se mění v čase
Může být vnímán jako cyklický nebo postupující
Nejrychlejší změna v krajině = počasí →změna vnímání scény, světelné podmínky, barevnost, pohyb, …

Denní změna (od svítání do soumraku)
Příliv a odliv – změna pobřeží
Změny závislé na měsíčních fázích
Životní cykly rostlin, lidí, zvířat

Čas se zapisuje do podoby krajiny

Krajina/město/zahrada = živoucí a neustále měnící se organismy fyzicky i opticky

BLÍZKOST

čím blíže k sobě jsou prvky, tím zřetelněji je vnímáme jako skupinu
přílišná rozdílnost vlastností → disharmonická kompozice
správné měřítko prostoru - omezení roztříštěnosti

OHRANIČENÍ

pokud prvky ohraničují prostor, prvky i prostor se jeví jako ucelené formy
náš zrak má tendenci tvary spojovat a uzavírat → zákon pregnantnosti
ohraničení je výsledkem tvaru a lokalizace prvků
čím komplikovanější je ohraničení prostoru, tím více je vnímání soustředěno do jeho vnitřku
zcela ohraničené prostory se jeví izolované

SLOUČENÍ, PROPOJENÍ

prvky, které se sloučí se zdají být součástí jeden druhého a vytváří jednotnější celek
propojení bodů, ploch, objemů i linií

vlastnosti kompozičních prvků a specifika jejich vnímání

KONTINUITA

nepřerušená souvislost, plynulost, nepřetržité navazování a spojité pokračování

PODOBNOST

čím více jsou si prvky podobné, tím více je opticky spojujeme a chápeme je jako skupinu
slučitelnost tvarů, barev a textur je klíčovým aspektem vyváženého návrhu
některé z vlastností mohou být dominující, ostatní se mohou měnit
je lepší opakovat prvky podobné, než zcela identické
podobnost tvarů je dominující aspekt

KONTRAST

= rozdílnost v celku nebo detailu

některé tvary nebo objekty nápadně vystupují ze svého pozadí → vytváří kontrast
kontrast používáme k zdůraznění prvků, působení kompozice nebo její části (kontrastní velikosti, tvary, barvy, světla/stíny, …)
prvek, který má vyniknout by měl vystupovat ze svého pozadí vystupovat X prvek, který má být potlačen by měl splynout se svým pozadím

PROSTOROVÉ

BOD

= určitá pozice v prostoru

malé i velké objekty
jednoduché symboly - tečka, kruh, čtverec, ...
úběžník = bod, ve kterém se sbíhají linie

Základy prostorové kompozice

OBJEM

= trojrozměrné rozvinutí dvojrozměrné plochy

uzavřený - geometrický, - negeometrický
otevřený - pravidelný, - nepravidelný

základní kompoziční prvky

ROVNOVÁHA, VYVÁŽENOST

je ovlivněna vizuální energií - vyvážená kompozice nevyžaduje žádné změny, které by vyvolával princip dojmu pohybu
optickou vyváženost ovlivňují zejména: směr, velikost, hustota, uzavřenost/otevřenost, barva a vizuální váha prvků
silný vliv má také pozice prvků: vertikály - výraznější, silnější x horizontály - stabilnější
rovnováha v krajině, parku, zahradě vyžaduje poměrné množství různých druhů využití ploch - textur
vztah mezi optickou rovnováhou a symetrií nebo asymetrií:

Asymetrická rovnováha - volnější, odvážnější, neformální

RYTMUS

= řazené opakování obdobných nebo identických forem v určitém intervalu

Vzniká opakování prvků - min. 4x
Vnáší řád

Otevřený - končí jiným prvkem než začíná
Uzavřený - končí stejným prvkem jak začíná
Jednoduchý - opakování jednoho prvku se stejnými intervaly
Složitý - jeden několik jednoduchých rytmů

LINIE

= bod, který se rozšíří do útvaru o shodné šířce

vzniká pohybem bodu v prostoru
dynamický prvek
přímka - horizontála (klid, statická rovnováha) , vertikála (růst, lehkost, poutá víc pozornosti než horizontála), diagonála (dojem napětí)
křivka - dynamičtější kompozice - geometrické (kružnice, elipsa, ovál, spirála), - negeometrické (meandr, výsledkem působení přírodních jevů)
lomená linie - tvořená různým počtem úseček

PLOCHA

= vzniká pohybem linie v prostoru

rovná, zvlněná, šikmá, ...
základem pro ostatní plochy - povrch Země

Principy organizace základních kompozičních prvků

návrh kompozice

od konceptu celku po detail

OBJEMOVÝ KONCEPT

= základní námět, představa o celkovém rozvržení hmot v prostoru

KOMPOZIČNÍ KATEGORIE

= vztah kompozice k okolí, její charakter a působení: - kompozice uzavřená, vytváří celistvý útvar

STRUKTURNÍ

PROPORCE

Mají vztah k měřítku
2-3 rozměry prvku
Relativní velikost prvků, proporce jsou důležité pro vyvážení a dosažení harmonie
Dosažení vyvážených proporcí:

zlatý řez: matematicky vyjádřený poměr ( m: M = M : (m+M))
poměr o hodnotě přibližně 1,618: 1

NAPĚTÍ

MĚŘÍTKO

Vyjádření velikosti člověka k prostoru

Poměr dvou veličin vyjadřujících jejich vztah
Měřítko přirozené = porovnávání s objektem známých rozměrů (člověk zvíře)
Měřítko relativní = porovnávání s okolními prvky bez přesného určení

2. Grafické, číselné vyjádření prostoru na mapě

Využití různých měřítek v kompozici:

Vedlejší části mohou mít menší měřítko než části ústřední
Prvek může splynout s okolím ( stejné měřítko), nebo vyčnívat(velké měřítko)
Měřítko se postupně mění a přizpůsobuje pohybem pozorovatele

TRANSFORMACE

Přeměna, přetvoření
V kompozici fyzicky přítomná v logické sekvenci nebo v myšlenkovém podtextu
zahradně architektonické dílo podléhá neustálé transformaci v čase

ŘÁD

GRADACE

Stupňování účinu kompozice směrem k nejvýraznějšímu prvku
gradace hmot, prostorů, barvy, členění,...
nepřerušená x přerušená, plynulá x vystřídaná poklesem
kulminace - vystupňovaný výraz, účinek kompozice
kulminační bod- místo nejvyššího stupně výrazu
dominanta - nejvýraznější prvek kompozice, který ji ovládá
směr gradace: vertikální, šikmá horizontální, centrální,...

SYMETRIE/ASYMETRIE

OSA

= linie

Kompozici zpravidla dominuje, podřizuje si své okolí, může vyjadřovat moc, sílu, rovnováhu
Může být zakončena bodem/ akcentem
Podélná x příčná
je účinnější, pokud je prostorově vymezená
velmi dominantní prostředek formálních kompozic
kompozice může být založena na promyšleném osovém systému

ASYMETRIE

Přirozené krajiny jsou asymetrické, ale vyvážené, lze ale nalézt známky symetrie
=nesouměrnost
asymetrie rovnovážná (izodynamická) - volná skladba prvků, působí vyváženým a uceleným dojmem podle pomyslné roviny

SYMETRIE

= Soulad

Souměrné uspořádání prvku podle roviny, osy nebo bodu
Osová symetrie= otáčení prvku okolo osy o 180°
Radiální symetrie = průnik více rovin symetrie v jedné ose
Duální symetrie = 2 části jsou stejné ale ne identické (jing jang)
symetrické kompozice - vnímány jako velmi formální, stabilní a klidné
zrcadlová symetrie = prvky na jedné straně jsou zrcadlovým obrazem prvků na druhé straně roviny (bilaterální, multilaterální)