Plány literárního díla
Created by Josef Kroul
metafora
- Personifikace – zosobnění – přenesení lidských vlastností a činností na věci, zvířata a rostliny (o lásce šeptal tichý mech)
- Přirovnání – porovnání dvou jevů na základě společné vlastnosti (slzy co perly)
- Oxymóron – spojení protichůdného, vylučujícího se (zbortělé harfy tón, ztrhané stúny zvuk, mrtvé milenky cit)
metonymie
- Synekdocha (záměna) - pojmenování části za pojmenování celku (např. nepřišla ani noha)
- Hyperbola (nadsázka) – zveličení, nadsazení (neviděl jsem ho snad sto let)
- Eufemismus – zjemnění (opustil nás, odešel = zemřel)
- Ironie – skutečný význam je opačný, než ten, který z vyjádření vyplývá (oslí uši právě dobře ke koruně sluší). Zesílenou ironii označujeme jako sarkasmus (a tak dostal Halfar místo) myšleno hrob
- Symbol – znak zastupující obecný pojem, často abstraktní pojem (např. srdce = láska)
vševědoucí
- pozorovatel, plně informovaný,
- stojí mimo příběh, ví vše o postavách, „vidí jim do hlavy“, zná jejich myšlenky, pocity, ví, co se jim přihodilo v minulosti, co se bude dít v budoucnosti
- užívá er-formu
nepřímá-obrazná
přímý
- účastník děje, postava,
- užívá ich-formu,
- tíhne k vnitřnímu monologu
epizeuxis
paronomázie
autorský
- stojí mimo příběh, hodnotí, komentuje ho
- někdy i oslovuje čtenáře, nebo mluví o tom, jak příběh píše.
přímá
opakování slov
eufonie
libozvuk
pojmenování
ich-forma
- řeč v 1. osobě singuláru i plurálu
typ
"oko" kamery
- podrobně popisuje, co postavy dělají, ale nezná myšlenky žádné z nich
figury
- Anafora – opakování slov nebo celých sousloví na počátku po sobě následujících celků
- Aliterace – opakování hlásek na poč. po sobě následujících slov (Pobití prvorozenci peklo připravují.)
- Epifora – opakování slov nebo celých sousloví na konci po sobě následujících celků (co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce?)
- Epanastrofa – opakování slov nebo celých sousloví na konci jednoho a na počátku následujícího verše (střela ta se zaryla v bílá ňadra, v bílá ňadra prvního Tatařína)
- Epizeuxis – označuje prosté opakování dvou slov za sebou (ó moře, moře)
- Paronomázie – nakupení slov se stejným slovním základem (slavme slavně slávu Slávů slavných)
- Antiteze – vzniká opakováním slov z významového hlediska protikladných (odněkud kůň vyjíždí, on nevyjíždí, on větrem letí)
forma
eurytmie
rytmus
syntaktické prostředky
apoziopeze
elipsa
er-forma
- řeč v 3. osobě
- - vede k objektivizaci
útvar ČJ
spisovnost
zvukové prostředky
Eufonie
Onomatopoie
pásmo vypravěče
monolog
slovní zásoba
poetismy:
niva-pole, haluz-větev, luna-měsíc, jeseň-podzim, ručej-potok, oř,komoň – kůň, čárný – čarovný, aj.
eufemismy:
zemřel – zesnul, skonal, odešel na věčnost
časový příznak
archaismy, historismy, neologismy
počet mluvčích
vniřní monolog
pásmo postav
dialog
bez časového sledu
kontrast
kompoziční principy
jazykový
tematický
promluvy
gradace
kompoziční
charakteristika
přímá řeč
konfrontace
Plán literárního díla
téma
značení
neznačená přímá řeč
paralelnost
kompoziční postupy
způsob zobrazování
paralelní
polopřímá řeč
s časovým sledem
rámcový
námět
motiv
nepřímá řeč
chronologický
retrospetivní
literární dílo
titul
literatura
výrazové formy
poezie
báseň
verš
strofa (=sloka)
beletrie
krásná literatura
lyrika
lyra
lyrický subjet
nemá děj
próza
běžný jazyk komunikace
slova, věty
kapitoly, knihy
drama
určeno k představení
má děj
psáno ve scénáři = je formou
scénické poznámky
dialog
princip tří jednot: času, místa a děje
pyramidální model stavby (rozdělení děje do pěti částí):
expozice (úvod do situace)
kolize (stupňování napětí)
krize (konflikt, vrchol)
peripetie (obrat události)
katastrofa (rozuzlení – závěr)
literární žánry
literární druhy
velké
epika
od epos
příběh - založen na ději (časoprostor=místo a čas)
postavy
vypravěč
epos
střední
malé
román
pověst
novela
povídka
