Created by Roman Mraček
- zakladatel psychologie, rozlišoval mezi čitím a vnímáním
- počitky - nedělitelné jednotky zkušenosti - charakterizuje je kvalita a intenzita (př. počitku: jasně
červená barva; kvalita: barevnost, intenzita: jasnost
- vjemy - vznikají kombinací počitků
- dnešní psychologové – sdílejí názor gestaltistů
- vjemy jsou komplexní psychické fenomény, které nelze považovat za pouhou sumu jednotlivých počitků
- počitek se používá pro označení mentální odezvy na jednoduché, zpravidla přesně definované vnější
podněty (např. počitek zelené barvy)
- senzorická modalita - vztahuje se ke kvalitě psychických jevů zprostředkovaných jednotlivými smysly
rozdíl mezi senzorickými procesy a vnímáním = rozdíl v úrovni poznávacích procesů
- čití: proces získávání „syrových informací“z vnějšího i vnitřního prostředí a jejich transformování do podoby
nervových impulsů, které mozek dále využívá
- percepce je organizace a interpretace senzorických informací, které nám umožňují pochopit jejich význam
- hranice mezi čitím a vnímánímnení příliš jasná
- naše dnešní porozumění senzorickým procesům je výsledkem dlouholetého úsilí lékařů, biologů, inženýrů a
psychologů
- v 19. stol se zkoumání senzorických procesů věnovala hl. PSYCHOFYZIKA = vzájemné vztahy mezi vnějšími,
především fyzikálními, podněty a jejich psychickou odezvou
Ernst Weber (1795 – 1878) - výzkum rozdílového prahu
Gustav Fechner (1801 – 1887) - žák Webera, zavedl pojem absolutní podnětový práh
Hermann von Helmholtz (1821 -1894) - fyziolog, lékař, vědec
- vynálezce oftalmoskopu (přístroj k vyšetření vnitřních částí oka)
- stanovil rychlost vedení nervového impulsu (50-100 m /s)
- teorie barevného vidění
- teorie místa (vysvětluje vnímání výsky tónu)
SMYSLOVÉ ORGÁNY (analyzátory) - probíhá v nich čití, skládají se z receptorů, dostředivého (aferentního) nervu a příslušné senzorické oblasti v mozku
– informace z vnějšího prostředí; je to zrak, sluch, čich, hmat a chuť
- zrak, sluch, čich – informace o vlastnostech podnětů přicházejících ze vzdálenosti –
veškeré údaje o vlastnostech předmětů získáváme na základě tzv. proximálních
podmětových vzorců, které předměty vysílají ke smyslovým orgánům
= transformace podnětů
- smyslové receptory jsou tvořeny specializovanými buňkami nebo volnými nervovými zakončeními; každý
z receptorů reaguje na určitý druh fyzikálních, chemických či biochemických podnětů
- mozek rozumí jen elektrochemickým impulsům – každý receptor tedy musí „přeložit“ své sdělení do tohoto
jazyka = transdukce
- nervové vzruchy ze smyslových receptorů, kromě nosních, putují do thalamu (zadní část mezimozku), který
rozvádí informace do příslušných částí oblastí mozkové kůry, kde jsou dále zpracovávány
- při rozesílání informací z thalamu se uplatňuje křížení (levá část ->pravá hemisféra, prává část -> levá
hemisféra) – informace jsou ale přístupné oběma hemisférám díky corpus callosum = svazek nervových vláken,
který umožňuje komunikaci mezi hemisférami
- neurony z nosních receptorů putují do čichového bulbu pod čelními laloky a odtud do dalších oblastí mozku
AFERENTNÍ SENZORICKÉ NEURONY – kódují intenzitu a kvalitu podnětů prostřednictvím vzorců nervových vzruchů, na základě kterých je mozek může dešifrovat
- intenzitu vzruchu určuje frekvence nervových výbojů a jejich pravidelnost (slabší podnět – méně)
- kvalita podnětu - složitější kódování – pro různé kvality jsou různé nervové dráhy, důležitost hraje i cílová
oblast v mozku, do které informace doputují
- některé údaje o kvalitě podnětu vznikají teprve v mozku – na základě porovnání dat se zkušeností
- patří mezi kognitivní procesy (stejně jako vnímání, učení, paměť…)
- schopnost registrovat podněty z vnějšího i vnitřního prostředí – lidské smysly = mostem mezi vnějším světem a lidskou psychikou
RECEPTORY
- zákl. vlastnosti: citlivost (senzitivita) vůči změnám vnějšího či vnitřního prostředí – potřebujeme věnovat
pozornost všemu novému, abychom určili nebezpečí
- u dlouhotrvajících neměnných podnětů se citlivost naopak snižuje = senzorická adaptace
- obsahují specializované buňky reagující na fyzikální, chemické nebo biochemické podněty (např. sluchový
podnět je vlnění vzduchu, které vyvolá chvění x zrakový podnět je elektromagnetické světelné vlnění,..)
- Weber a Fechner - senzitivita smyslů má své hranice = podnětové prahy
– informace z vnitřního prostředí (tělesné změny)
Proprioreceptory – registrují pohyb, polohu a rovnováhu těla (změny mého těla)
Visceroreceptory – změny v trávení, dýchání, vylučování, sexu a dalších tělesných procesech (změny v mém těle mimo vědomou kontrolu)
- Weber a Fechner - senzitivita smyslů má své hranice = podnětové prahy
= nejvyšší intenzita podnětu, na kterou analyzátory reagují ještě vznikem
počitku (specificky) příslušné kvality, tzn. specificky - při vyšší intenzitě senzorická odezva nevznikne nebo reaguje nespecificky – bolestí (pokud podnět poškozuje tkáně)
- vysvětlují nestabilitu absolutních i rozdílových prahů
= nejnižší intenzita podnětu, která vede ke vzniku příslušného smyslového počitku (ještě ho dovedu vnímat)
- určuje se experimentálně: sérií podnětů, jejichž velikost kolísá kolem prahové hodnoty
- jeho stanovení je obtížné, pohybuje se v oblasti, kdy ho testovaná osoba někdy zachytí
a jindy ne – je to ovlivněno nervovým hlukem (šumem), únavou, kolísáním
pozornosti, motivací
- nervový šum - spontánní aktivita vznikající nezávisle na vnější stimulaci, zhoršuje
schopnost detekce podnětu
- definuje se jako úroveň intenzity podnětu, kterou jedinec zaregistruje v 50%
prezentací
- i přes značné rušivé elementy lze konstatovat, že je práh nízký – smysly jsou
mimořádně citlivé
- příklady podnětových prahů – McBurney a Collings (např. zrak – plamen svíčky 50 km
od pozorovatele / sluch – tikot hodin 6 m /chuť – gram soli v 500l / čich – kapka
parfému v třípokojovém bytě / hmat - pád včelího křídla na tvář z 1cm)
- citlivost smyslových orgánů se mění v důsledku senzorické adaptace
- vnímání určitých motivů je ovlivněno motivy, očekáváním a vlastnostmi daného jedince
- roli hraje i nervový šum
- ověřováno experimentálně – člověk sedí v prázdné místnosti a vnímá záblesky světla a tóny
- 4 druhy reakcí podnět (tón) reakce osoby
Zásah ano ano
Planý poplach ne ano
Chybění reakce ano ne
Správné zamítnutí ne ne
- čím hlasitější tón, tím více zásahů. U tišších tónů hraje roli nervový šum
- roli dále hraje: typ instrukce, motivace osoby (odměna,..), vlastnosti jedince.
- závěr: čití ovlivňuje nejen citlivost smyslových orgánů, ale i řada vnitřních faktorů.
- využití: výzkum paměti, lékařská diagnostika
- senzorická adaptace = snížení citlivosti smyslových orgánů; je výsledkem déle trvající stimulace
- adaptace na konstantní podněty je potřebná – nenesou žádné nové informace
- zabýval si tím už Weber – experiment – jedna ruka do studené, druhá do teplé – potom do vlažné – každá
ji vnímala jinak
- psycholog Harry Helson(1898 – 1977)
- teorie: „senzitivita smyslových orgánů není stabilní, ale mění se na základě působení předchozích podnětů“
- přizpůsobení se určitým podnětům se stává vztažným rámcem, který umožňuje registrovat změny
působících podnětů
- adaptační úroveň (nivó) je úroveň stimulace, které jsme přivykli = nulový bod, od něhož se odvíjí
posuzování dalších podnětů
- smyslové orgány se liší schopností adaptace - adaptace na bolest je slabá
= nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty různé intenzity, který vede ke vzniku dvou počitků či vjemů
- operacionálně se definuje jako taková změna velikosti podnětu, kterou je subjekt schopen zaregistrovat v 50 %
pokusů
- průkopníkem byl - Ernst Weber
- zjišťoval nejmenší rozlišitelný rozdíl – nechal účastníky srovnávat závaží
- na základě mnoha pokusů stanovil nejmenší rozdíl mezi standardním a srovnávaným podnětem, který byly
zkoumané osoby schopny postřehnout, tzv. nejmenší rozlišitelný rozdíl
- rozdílový práh se mění v závislosti na velikosti standardního podnětu
- věnoval se i dalším experimentům – zjišťoval rozdíl mezi teplotami, jasností světel,..
Stanley S. Stevense (1906 – 1973)
- měření senzorické zkušenosti založené na subjektivním odhadu intenzity podnětu (testovanému je na
začátku dán výchozí podnět, kterému je přiřazena numerická hodnota; veškeré další podněty pak
posuzuje ve srovnání s tímto výchozím podnětem a přiřazuje jim dle toho hodnoty)
- potvrdila výsledky výzkumů vnímání jasnosti světla Webera a Fechnera
- výsledkem bylo objevení tří typů psychosenzorických funkcí – ukazují, že existuje rozdílná citlivost vůči
různému druhu – má sebezáchovný význam
Kompresivní funkce - týká se posuzování jasnosti světla
s rostoucí intenzitou podnětů se jeho jasnost subjektivně zvyšuje po stále
menších a menších kvantech
Koresponduje s Weber – Fechnerovým zákonem
Lineární funkce - týká se posuzování délky úseček, odhad koresponduje se skutečností
Expanzivní funkce - týká se posuzování intenzity elektrošoků
- opačná tendence než u většiny senzorických podnětů – i malý přírůstek je posuzován jako veliké zvětšení
„Vzrůstá–li intenzita podnětu řadou geometrickou, roste intenzita počitku řadou aritmetickou.“
P = k logI (P – intenzita počitku, k – Weberova konstanta, I – intenzita podnětu)
- tento zákon říká, že se přírůstek intenzity podnětu subjektivně zdá být o něco nižší, než odpovídá jeho –
přírůstku vyjádřenému ve fyzikálních či chemických hodnotách
- neplatí pro všechny typy podnětů
- reakce amerického psychologa Stanley S. Stevense (1906 – 1973)
- přelom 50. a 60. let, nový způsob měření, americký psycholog
Weberův zákon: „Při vyšších intenzitách podnětů se tedy rozlišovací schopnost lidských smyslových orgánů snižuje“
- k – Weberova konstanta, δI – přírůstek intenzity odpovídající nejmenšímu rozlišitelnému rozdílu
podnětu, I – intenzita standardního podnětu)
- ale neplatí úplně přesně - nejlepší rozlišovací schopnost má sluch, nejhorší chuť
- Fechner - zobecnil Weberovy poznatky