Created by Roman Mraček
§= úroveň bdělosti = jasnost vědomí
zakladatel skupiny
problém vědomí je vědecky neřešitelný – vztah mezi mozkem a myslí existuje, ale nikdo neví, jaký je – asi na to nikdo nikdy nepřijde
§= bdělost = bytí při vědomí
à základní předpoklad vnímání a prožívání
× opaky jsou bezvědomí, spánek, narkóza
! locked-in syndrom = člověk je při vědomí, ale nemůže ovládat tělo
Říká, že se problematika mysli-těla=> zredukovala na mysli-mozek
v knize „Mysl, mozek a věda“ (1994) popsal čtyři zábrany (4 vlastnosti mentálních fenoménů), co odradili nebo zkreslili názory vědců, filozofů,…
K pochopení vědomí bychom potřebovali mozek s větší kapacitou a složitější
V dnešní době se k dualismu téměř nikdo nehlásí.
René Descartes
Existence svou substancí – hmotná (rozprostraněná) a duchovní (hl. atribut je myšlení, nezabírá žádný prostor, vědomí je esencí ducha)
Největší problém dualismu byla otázka INTERKACE těla a mysli
Ti co nepřipouštěli interakci mezi tělem a duší => psychofyzický paralelizmus (procesy těla a ducha běží souběžně, ale neovlivňují se)
Patří sem i koncepce, co připouští existenci hmoty – ale hlavní organizační a řídí princip je duchovní substance
Pierr Teilhard de Chardin
Evoluce probíhá na vnitřní (psychické) i vnější (fyzické) úrovni a směřuje k bodu Omega (Kristus – mystické vědomí, co celý proces evoluce přitahuje, řídí)
Vědomí je laicky chápáno jako uvědomování (vědomí, toho, že jsem při vědomí)
Právě schopností sebereflexe (vnímáme, co cítíme, prožíváme a umíme to pospat) se lišíme od zvířat
Vědomí je velmi dynamické, = spojitý proud psychických zážitků (James)
Kontinuita vědomí
vědomí (consciousness) × uvědomování (awareness)
skupina filozofů, co předpokládají, že mentální stavy vědomí jsou vázáni na činnost mozku –> tento proces je však tak složitý, že je vědecky nedokazatelný /nepochopitelný/ neřešitelný
snadné problémy – schopnost diskriminovat podněty, integrovat informace, řídit chování, rozlišovat mezi bděním a spánkem, monitorovat vnitřní stavy a umět je popsat
Konrad Lorenz
Označován za identistu -> mentální a neurofyziologické děje jsou to samé (jen různé pojmenování)
existence jediné podstaty (substance), která se projevuje jako fyzická i duševní
Opět řeší problém INTERAKCE – pokud je (duch/tělo) to samé, nemůže být v interakci => opět psychofyzický paralelismus
filosof, rozlišil snadné a obtížné problémy při zkoumání vědomí
existuje jen 1 substance – myslící
George Barkley
Připouští existenci jen duchovna – být, je totéž, co být vnímán, „Existuje jen duch, všechno ostatní jsou jeho ideje.“
Argumentace:Chování a prožívanie není potřeba vysvětlit neurofyziologií, ale spíše přirozeným, psychologickým jazykem (např. touha, naděje, žárlivost).
Mentalismus – směr dnešní fil., navazuje na idealistyZdůrazňuje mentální fenomény, co jsou nezávislé na CNS => např.: svobodná vůle, záměrné jednání
Soudobá filozofie se zabývá hlavně mind-body problémem (vztahu mysli a těla)
Nic neznáme lépe než naše vědomí (vědomou zkušenost)=> nic není obtížnější vysvětlit
velkou dobu se vědomí nezkoumalo
těžký problém – vznik privátního fenomenálního vědomí (to, jak se nervové děje transformují v naše subjektivní zážitky) – jedou součástí jsou: percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoce, nečekané nápady
„Chalmersův těžký problém“ =>vznik mentálních fenoménu na základě nervových dějů (jak?)
Tyto stavy mají fenomenální charakter a vlastnosti (=qualia= mentální zážitky, které formují souvislý proud zkušenosti)
Připouští existenci 1 substance
Benedikt Baruch Spinoza
1 substance (příroda/bůh) => ta má dva atributy hmotnou, myslící
Duše a tělo jsou 2 strany též mince
Paul Broca (1824 – 1880)
pacient, který rozuměl řeči, ale nedokázal sám mluvit, říkal jen „tanů => „Tantan“
po jeho smrti Broca provedl pitvu -> chyběla dolní levá část čelního laloku
dnes známo jako motorické centrum řeči („Brocova oblast“) – při jeho poškození vzniká motorická afázie (pacient mluví, ale jeho věta nemá žádný smysl)
mozek (zejména jeho pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, jejichž paralelní aktivity probíhají nevědomě
levá hemisféra se pokouší tyto nevědomé aktivity a jejich behaviorální výstupy interpretovat jako rozumné (např. příkaz komisurovaným pacientům: jít zavřít okno -> pacient tvrdí, že mu je zima/ jde si pro kolu)=> levá hemi interpretuje racionálně, nesmyslné chování (které dle příkazu vykonává pravá (nemluvící – neuvědomující příkaz)
§Vědomí jako „tiskový mluvčí“.
Materialistické teorie se přiklánějí na stranu fyzična a tvrdí, že mentální stavy vznikají na základě mozkové aktivity.
Materialistické (naturalistické) teorie existuje jen 1 substance – hmota (přírodovědné pojetí)
Mentální fenomény vznikají díky aktivitě hmoty
Tzv. epifenomenální pojetí vědomí => připouští existencí mentálních fenoménů, ale nemají kauzální (příčina-důsledek) vliv na tělesné procesy (jsou jen vedlejším produktem nervových dějů). „Vědomí je vedlejším produktem nervových jevů. (epifenomén) “=>Nevysvětluje Chalmersův „těžký problém“, tj.jak vědomí vzniká.
Jejich koncepce naráží na problematiku vysvětlení svobodné vůle, intencionality a mentální kauzace (psychosomatická onemocnění, zrudnutí při stresu, placebo) + vysvětlení vzniku mentálních fenoménu dle nervových dějů
Dnes se výklad vzniku mentálních procesů opírá o evoluční teorie – vědomí jako adaptace => není však nic, co by nedokázaly vysvětlit fyzikálními termíny
Dnes se nejačastěji vysvětlují vznik vědomí díky teorie emergence (Hartmann J, Popper)=pokus vyřešit Chalmersův těžký problém =nakupení fyzikálních procesů nad určitou kritickou hranici a jejich strukturální propojení může vést ke vzniku nové, na své základy neredukovatelné kvality. Podobný pojem jako singularita.
Typické příklady emergence:
2. pol. 19. stol - Wilhelm Wundt
zabýval se vědomím pomocí introspekce, zaměřoval se na elementy vědomí
např. tikání metronomu, pokusná osoba měla referovat o tom, co cítí
X introspekce se jinde zaměřovala i na celostní zkoumání psych. zážitků
20. stol - John Watson
Neuznával introspekci – moc subjektivní
zkoumání vědomí je nevědecké (nelze ho objektivně pozorovat) – stejné názory i I. P. Pavlov
Burrhus F. Skinner
vědomí je epifenomén mozkové aktivity, nemá žádný kauzální efekt => nedůležitý ke zkoumání
období nadvlády behaviorismu úplně potlačilo důležitost vědomí
Psychodynamické směry
zaměřuje se na vztahy vědomí a nevědomí, vědomí je dle ní determinováno nevědomím (taktéž přispěla k opomíjení vědomí X zkoumala nevědomí)
60. léta 20. století humanistická a kognitivní psychologie
James Bugental
centem lidské zkušenosti je víceúrovňové vědomí a sebeuvědomování je základem lidského bytí
70. léta 20. století vědecké studie o vědomí - George Mandlera
Od té doby se o vědomí zajímají i vědci z jiných oborů
=funkce vědomí je chápána z evolučního hlediska => slouží k lepší adaptaci - zastával to William James, John Dewey (funkcionalisté)
John F. Kihlstrom – popsal 2 hlavní fce vědomí:
sledování (monitorování) sebe sama, své chování a okolního prostředí; na okolní prostřední se zaměřuje hlavně, když dochází ke změnám (když jdu po ulici a začne pršet, všimnu si toho a vytáhnu deštník)
ovládání či řízení (controlling) sebe sama a okolního světa; zahrnuje plánování a řízení chování – aktivity provádíme a upravuje vzhledem k vnějším oklnostem
Jednáme tedy spíše reflektivně (X než reflexivně, instinktivně – jen někdy) => promýšlíme své chování, jednání
funkce vědomí z hlediska procesů zpracování informací:
Vědomí je nezbytné u osvojování nových znalostí a dovedností, vybavování z paměti, při provádění některých myšlenkových operací
matematik Roger Penrose dělil obsahy a projevy vědomí na:
Aktivní – svobodná vůle
Pasivní – uvědomování (vnímání barev,..)
Dalším rysem je porozumění – je mezi A a P (např.: náhle pochopení problematiky)
Max Velmans – vědomí se aktivně nepodílí na vyšších procesech (plánování, vybíraní z alternativ), uvědomujeme si jen výsledky vyšších procesů
vědomí je nositelem osobní identity, disponuje řečovými prostředky, podílí se na vnitřní řeči (nástroj myšlení) a na dorozumívání a vytváření vztahů s druhými lidmi
předcházela tzv. FRENOLOGIE – dle tvaru či výrůstcích na hlavě, lebce=> určovali lidské vlastnosti a charakteristiky
Výzkum specializace mozkových hemisfér
zabývají se otázkou, zda jsou psychické funkce rozprostřeny v mozku nějak celkově nebo mají přesnou lokalizaci
19. stol. – objev lokalizace řečových center v mozkové kůře levé hemisféry (ale v případě poškození levé hemisféry v dětství se řečová centra mohou částečně přemístit)
bdělý stav vědomí je nejběžnější, proto bývá označován jako normální
=> Dle Balcara je to nejrespektovanější stav v naší kultuře
Z bdělého stavu se nejlépe ukládají zážitky do paměti (utváří osobní historii)
změněné stavy vědomí se dělí na:
poruchové – v důsledku somatické nemoci; horečnaté stavy, halucinace, bludy, špatná orientace v čase a prostoru, narušení osobní identiity => vyžadují pomoc odborníků
neporuchové – přirozeně: spánek, navozeně: relaxací, hypnotizací, rytmickou hudbou, drogami aj. => cílem je životní obohacení, sebepoznání či zlepšení nálady (drogy)
společné charakteristiky změněných stavů vědomí:
kognitivní procesy jsou povrchnější a méně kritické - při snění akceptujeme nerealistické události
změny sebepojetí či vnímání okolního světa
oslabení sebekontroly a inhibice – odstranění zábran, povolení sexuálních a agresivních impulsů
Baarsova teorie globálního prostoru
= model jediného jeviště vědomí
obsahy vědomí se nacházejí v globálním pracovním prostoru
zpracovat je pomáhají i specializované nevědomé expertní procesy =>výsledky svých aktivit odesílají do GPP, zvítězí ty nejlepší a ty vstoupí do GPP
kontexty jsou koalice expertních procesů, co ovlivňují hlavní informace, ale samy do GPP nevstupují => jsou to nevědomé mechanismy, co udržují celý systém
Dennetova teorie dimenzí mysli
= model několika jevišť
vědomí je výsledkem celé řady decentralizovaných paralelních pracovních prostorů
Odmítá centrální řízení, není potřebné (jako u Baarse) => představa jednotného řídícího systému je iluze
sekvence vědomých zážitků vzniká pouze proto, že síť paralelních procesorů má v daném okamžiku jediného vítěze -> vědomí nestojí v centru veškerého zpracování informací, je výsledkem celé řady pracovních prostorů, které spolu soutěží o vstup do vědomí
Nobelova cena
Vycházel z toho, že hemisféry ovládají opačné poloviny těla (psaní pravé ruky – levá hemi)
Zjistil, že výměna informací mezi oběma hemisférami zajišťuje corpus callosum, což je velký svazek asi 200 milionů axonů, který spojuje korové oblasti hemisfér
Sperry prováděl u pacientů s těžkou epilepsií chirurgické oddělení corpus callosum (spoj mezi hemisférami) tzv. komisurotomii (cílem je zmírnit intenzitu záchvatů – zabránil šíření záchvatu z jedné hemi do druhé)
pacienti s rozděleným mozkem (split-brain patients)
Pacienti fungovali normále (mluvení, chození,..)
začali se projevit zvláštní symptomy
symptom odcizené ruky (levá ruka ovládaná pravou hemisférou si dělala, co chtěla – vymyká se vědomé kontrole)
intermanuální konflikt (protikladné chování pravé a levé ruky -> levá ruka měla tendenci jedince uhodit a pravá se jí snažila zabránit, jedna ruka zapíná knoflíky, druhá rozepíná)
=> PRAVÁ RUKA – upřímná, racionální část, vědomá kontrola (levá část mozku)
=> LEVÁ RUKA – ta co škodí
pokusy s pacienty s rozděleným mozkem, komisurovaní pacienti (split-brain patients)
promítnutí obrázku předmětu na pravou/levou část plátna => vizuální podnět zaznamená jen 1 hemi
Poté dává pravou/levou ruku pod plátno a má nahmatat, co mu bylo promítnuto
Promítnutí na pravou část plána (pravé oko) => levá hemi => hledá pravou rukou=> úkol splní
Promítnutí na levou část (levé oko) => pravá hem=> používá pouze levou ruku => najdou předmět, ale neumí ho pojmenovat
Variace pokusů s čichem, senzorickými schop.:
Zavázané oči => levá ruka => uchopí předmět => neumí pojmenovat
Pokud však používá pravou, či slyší charakter. zvuk => pojmenuje
=> TÍM SE DOSTANE DO LEVÉ HEMI – ta má sídlo řečových schopností
U čichu se dráhy nekříží
Z levé dírky => levá hemi=> popsal, co cítí
Z pravé dírky= > pravá hemi => nedokázal popsat, co cítí a říkali, že nic necítí
ZÁVĚR: Uvědomování úzce souvisí s možností verbálně popsat údaje, které mozek zpracovává. Málo který člověk si pamatuje zážitky z doby, kdy mu byl rok či dva -> pravděpodobně to souvisí s tím, že v té době nejsme schopni mluvit.
POUZE LEVÁ HEMI produkuje komplexní řeč a popisuje chování (v levé hemi, je centrum řečových schopností => pravá je může převzít jen u velmi rozsáhlých poškozeních)
UVĚDOMOVÁNÍ závisí na možnosti řečových mechanismů v L. hemi dostávat informace z jiných oblastí mozku
1.Některé mozkové funkce jsou skutečně lokalizované jen do jedné hemisféry. à Možná podpora pro teorii modulů?
2.Levá hemisféra má funkci „interpretátora“ akcí pravé hemisféry.
= též podvědomí, předvědomí
=soubor psychických obsahů a procesů mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání
Obsahy vědomí jsou soubojem nevědomých a vědomých procesů
hypotetický psychologický konstrukt, důkazy o jeho existenci jsou jen nepřímé (chybné úkony-Freud, „mám to na jazyku“, pokud přestaneme řešit problém, po čase se objeví jeho klíč sám v našem vědomí)
Nevědomí objasňuje subjektivní pochopení významu
zabývá se jím hlavně psychoanalýza
"překvapivá domněnka"
„Věda hledá duši“ (1997)
Vědomí má několik forem => zrakovou (nejlepší pro zkoumání), bolesti, cítění, sebeuvědomování (moc složité a obtížné pro zkoumání)
pokus o vysvětlení zrakového vědomí, překvapivou domněnkou (astonishing hypothesis):
Předmět ve zrakovém poli je prezentován aktivitou seskupení neuronů (na chvíli fungují jako jednotka)
Předměty mají různé vlastnosti, co jsou zpracovány v různých zrakových oblastech mozku
problém vazby = problém vysvětlení koordinace aktivity různých skupin neuronů
lze ho vysvětlit současnou oscilací - neurony, co registrují různé vlastnosti stejného objektu, paralelně vysílají nervové impulsy = synchronizovaná aktivita nervových uskupení, která odpovídá tzv. gama oscilacím v rozsahu 35 – 75 Hz.
Teorie spojuje vědomí a mozkovou aktivitu
Lidé mají subjektivní přesvědčení o tom, že existuje svobodná vůle (můžeme svobodně volit)
Některé výsledky experimentů dokazují opak:
posthypnotická sugesce – v hypnóze je mu dán příkaz, co po ukončení vyplní a své chování racionalizuje
člověk je přesvědčen, že jedná ze svobodné vůle, i když to tak vůbec není
příkazy epileptickým pacientům s rozdělenou corpus callosum – příkazy pro pravou hemi, neregistruje levá hemi a racionalizuje chování
=> je tedy možné, že svobodná vůle neexistuje a my děláme jen to, co nám říkají nervové programy; naše vědomí to pak jen racionálně zdůvodňuje
Objevil, že vrchol spánkového laloku levé hemisféry jako senzorické centrum řeči – při jeho poruchách vzniká senzorická afázie (pacient mluví, ale jeho věta nemá žádný smysl + nerozumí osataním)
Dále se zkoumala apraxie (neschopnost provádět požadovaný pohyb), agnosii (potíže s rozpoznáním objektů)
Zkoumali to případovými studiemi a pitvou až později stimulace mozku elektrodami a sledování daných fcí(Penfield)
kvantový model vědomí
teorie matematika Rogera Penroseho
určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur se na úrovni makrostruktury projevují jako jevy vyššího řádu (neurologické procesy se tak mohou transformovat do vědomí)
navazuje na teorii emergence Karla Poppera (psychický svět se vynořuje z fyzikálního)
anesteziologa Stuarta Hameroffa
vznik vědomí souvisí s mikrotubuly – složky buněčného cytoskeletu – chovají se jako buněčné mikroprocesory (mohou přenášet komplikované signály)
obsahují bílkovinu tubulin, jež se vyskytuje ve dvou různých stavech (dle PC jako 0,1)
Anestetika narušují fci mikrotubulů
Penrose: v mikrotubulech by se mohl odehrávat kvantový děj velkého měřítka (jako v supravodičích)=> tento děj ztotožňuje s vědomím (aktivita mikrotubulů vede ke vzniku vědomí)
Vědomí je neklidný, nevyrovnaný, nelineární proces
Kognitivní psychologie – vědomé: psychické obsahy, nevědomé: mentální procesy – nevíme, jak jsme to přesně vyřešili
(již v 19. stol přišli Helmholtz a Hermann s koncepcí nevědomého usuzování)
Psychoanalýza a Freud -v nevědomí skrýváme pudy
Škola objektivních vztahů - tvrdí, že nevědomí obsahuje zkušenosti z interpersonálních vztahů
Analytická psychologie a Jung - v nevědomí vidí pozitivní tvůrčí zdroj
Erickson – nevědomí vidí pozitivně, je to samostatná složka osobnosti, co je moudřejší než vědomí, dá se sním navázat kontakt pomocí hypnózy
Atkinsonová
podvědomá úroveň vědomí – probíhá zde zaznamenávání a vyhodnocování podnětů, z nichž si nakonec uvědomíme pouze malou část
předvědomí – souhrn faktických i osobních vzpomínek a automatizovaných dovedností
disociace vědomí - některé myšlenky a aktivity se oddělí od vědomí a fungují samostatně mimo něj, pojem zavádí Janet – chápe to jako hlavně traumatizované vzpomínky
Dle Atkinsonové jsou to hl. automatizované činnosti -
Sternberg
vyšší úrovně vědomí – dosahuje se jí prostřednictvím meditace nebo užíváním drog
nižší úrovně vědomí
předvědomí – informace, které mohou do vědomí kdykoliv snadno vstoupit, ale momentálně se v něm nenacházejí
podvědomí = nevědomí; pro vědomí jsou obsahy těžko dostupné, menší uvědomování než plné vědomí
jedinec měl za úkol zmáčknout tlačítko v čase určeném jeho vlastním rozhodnutím
na hlavě měl pacient elektrody registrující mozkovou aktivitu
aktivita mozku se projevuje asi jednu sekundu před subjektivním přijetím rozhodnutí
v mozku existuje předběžná znalost vědomého záměru svobodné vůle
člověk by čekal, že se mozek zaktivizuje až poté, co se pacient rozhodne – není tomu tak (subjektivní rozhodnutí se naopak zpožďuje oproti mozkové aktivitě)
často podléháme situacím, které nemají se svobodnou vůlí nic společného (sex, drogy, vztek, zamilovanost)
rozlišujeme
ego-syntonní projevy – chování a prožívání je slučitelné s ideály a sebepojetím subjektu
ego-dystonní (neslučitelné) projevy - chování a prožívání je neslučitelné se sebepojetím, dějí se člověku proti jeho vůli (psychosomatické, somatické symptomy, projevy obsedantně-kompulzivní poruchy)
předáme-li jedinci pokyn, jak, že si neuvědomuje, že jsme mu je dali, přijme je za svůj nápad a najde si pro něj zdůvodnění
=> Např..: posthypnostická sugesce, pokusy se split-brain patience
FREUDOVO POJETÍ NEVĚDOMÍ
Zabýval se hlavně nevědomím; nevědomé procesy lze rozdělit na:
předvědomé (deskriptivně nevědomé) - obsahují vzpomínky, informace a dovednosti, které mohou být v případě potřeby převedeny do vědomí
Předvědomé procesy jsou SEKUNDÁRNÍ – je výsledkem působením vnějšího světa, zahrnuje logiku, kauzalitu, časovost, lze slovy popsat
dynamicky nevědomé (vytěsněné) – vzpomínky, fantazie, přání; do vědomí se mohou dostat po překonání určitého odporu
Odpor je projevem obranných mechanismů=nevědomé dynamické síly, co chrání vědomí, před vstupem nepřijatelných nevědomých obsahů
Dynamické nevědomé procesy jsou PRIMÁRNÍ PROCESY – přehlíží vnější realitu a formální pravidla, je bezčasové, nepřítomnost protikladů, nedisponuje verbálními prostředky => projevují se např.: ve snech
Projevuje se CHYBNÝMI ÚKONY – přeřeknutí, zapomenutí
Vědomí srovnával se smyslovým orgánem=> je schopen testování reality (vnímá vnitřní duševní události a odlišuje je od vnějších vjemů)
