Mízní soustava

Created by wade parody

1.Mízní systém slouží k odvádění přebytečného tkáňového moku, různých látkových zplodin ze tkání a k odvádění vstřebaných tuků (glycerol a mastné kyseliny) ze stěn střevních. Transportní prostředí tvoří míza – lymfa. Tkáňový mok – je tekutina, která je v mezibuněčných prostorách a tkáňových štěrbinách Obrázek č. 134. 2.Lymfa (míza) je nažloutlá tekutina některých živočichů včetně člověka, která koluje v lymfatickém systému. Má podobné složení jako krevní plazma. Je součástí imunitního systému, má významnou úlohu v obraně těla před infekčními a nádorovými onemocněními. 3.Sbírá se do mízních vlásečnic (lymfatických kapilár). Potom pokračuje dál širšími cévami, kde se pak na různých místech nachází lymfatické uzliny, které lymfu filtrují. Lymfatické cévy se postupně spojují do tzv. ductus thoracicus, která lymfu odvádí do žilního systému. 4.Brzlík (lat. thymus) je centrální (primární) lymfatický orgán nacházející se v hrudním koši. T-lymfocyty zde získávají imunologickou imunokompetenci a autotoleranci pod vlivem diferenciačních faktorů buněk retikulárního epitelu, který tvoří stroma celého orgánu 5.Slezina (řec. σπλήν, splen; lat. lien) náleží funkčně k cévnímu systému jako orgán, kde dochází k vychytávání a destrukci opotřebovaných erytrocytů, a kde se v mízních uzlíčcích tvoří lymfocyty. Zároveň je slezina největším lymfatickým orgánem a hlavním místem obrany proti škodlivinám a infekci vnikajícím do cirkulace. (kde se nachází): Slezina je uložena intraperitoneálně v levé klenbě brániční (rg. hypochondriaca sinistra), v rozmezí 9. až 11. 6.Lymfatické uzliny se nacházejí zejména v blízkosti velkých tepen a tam, kde jsou tepny hmatné pod povrchem těla, například ve slabinách, v podpažní jámě a na krku. Fungují jako filtry pro průtok mízy a vychytávají různé cizorodé částice, například prach, choroboplodné zárodky či nádorové buňky. (kde se nachází): Nachází se v oběhu lymfatických cév a slouží jako biologický filtr lymfy. Lymfatické uzliny nalezneme zejména v podpažní jámě, v tříslech, v blízkosti velkých krčních cév, v hrudníku či dutině břišní. Hrají podstatnou roli v obraně organizmu proti mikrobům i nádorovým buňkám. (proč se zvětšují): Rakovinou lymfatických uzlin každoročně onemocní 1800 Čechů, přičemž o něco častěji postihne muže mezi 20. a 30. rokem života. Lymfom, jak se onkologickému onemocnění také říká, postihuje buňky lymfatického systému (bílé krvinky), které se začnou nekontrolovatelně množit. Postižená uzlina (anebo celé skupiny uzlin) se následně začne zvětšovat a přestává lidskému organismu sloužit, protože ztrácí své původní funkce. 7.(slzné žlázy)Je uložena v zevní horní části očnice nad zevním očním koutkem ve zvláštní očnicové prohloubenině. Má dvě části – očnicovou a víčkovou. Většina vývodů očnicové části žlázy prochází přes část víčkovou, společně pak skrz spojivku ústí do horního spojivkového vaku tak, že se odtud slzy rozlévají po celém předním očním obvodu. Do spojivkového vaku ústí také vývody menších slzných žlázek.(potní žlázy):Potní žlázy (glandulae sudoriferae) jsou žlázy v kůži mnoha savců včetně člověka, které produkují pot. Ten je vypuzován myoepiteliální tkání do oblasti vlasového folikulu, a prostřednictvím vlasové pochvy se dále pot dostává na povrch. U člověka existují dva druhy potních žláz: apokrinní (pachové) jsou lokalizovány v podpaží, ušních kanálcích, v okolí pohlavních orgánů a prsních bradavek. Způsobují charakteristický pach jedince. ekkrinní (pravé potní) žlázy na lidském těle v hojnější míře, je jich asi 2-3 miliony.[1] U žen se pak z potních žláz vyvinuly mléčné žlázy (mazové):Jedná se o žlázy holokrinní – maz vzniká rozpadem buňky. Nachází se v horní polovině koria, ústí do infunfibula vlasových folikulů (ale i bez vlasu), spolu s ním tvoří tzv. pilosebaceózní jednotku. Je pro ně typická seboroická lokalizace - tzn. obličej (nos a okolí), horní části prsou a zad, naopak nejsou na dlaních a ploskách. Patří k nim také glandulae Meibomi et praeputiales Tysoni. Jejich sekrece je ovlivňována hormony (převážně androgeny). (slinné):Velké slinné žlázy jsou obaleny pouzdrem, které je tvořeno hustým kolagenním vazivem. Z pouzdra vybíhají vazivová septa, která dělí žlázu na jednotlivé lalůčky (lobuli). V septech probíhají četné cévy a nervová vlákna. Jedná se o žlázy exokrinního typu, což znamená, že sekret, který produkují, je dopraven systémem vývodů do cílového místa. Jsou tedy složeny ze systému vývodů a složky sekreční, která je tvořena exokrinními buňkami. Tyto buňky jsou dvojího typu – serózní a mucinózní. Podle převažujícího počtu daného typu buněk rozlišíme, o jaký typ žlázy se jedná. 8.Hlavními příčinami vzniku těchto chorob jsou průmyslová velkovýroby a druhotně i příjem kaloricky bohatých potravin zejména tučných, slaných a přeslazených jídel, které jsou převážně z živočišných zdrojů, dále významný úbytek fyzického pohybu, nadměrná konzumace jídla, alkoholu a cigaret a zvýšený stres. 9.Infekční onemocnění infekcí, z latinského infectio od slovesa inficere = nakazit, napustit, to od slovesa facere = dělat a předpony in), při kterém dochází k poškození hostitelského makroorganismu prostřednictvím parazita, který narušuje vnitřní prostředí makroorganismu, v němž získává prostředí k vlastnímu růstu a množení. Infekcí se tedy rozumí proniknutí choroboplodných zárodků do organismu. Příslušní parazité, nejčastěji mikroorganismy, vnikají do těla hostitele různými způsoby (kapénková nákaza, potrava, poranění, pohlavní styk, přenos krví, přenos z matky na plod, přenos kousnutím hmyzem. 10.Inkubační doba je časový úsek od proniknutí infekčního agens nebo toxinu do organizmu do projevení prvních klinických příznaků. Čas nutný k pomnožení agens. U různých původců je jinak dlouhá. Může se jednat o několik hodin, dnů, několik let (AIDS). 11.Imunita v imunologii označuje schopnost organismu bránit se proti patogenům pocházejícím jak z vnějšího prostředí, tak z vnitřního prostředí organismu (virus, bakterie, nádorová buňka). Imunita spouští imunitní odpověď organismu vůči patogenům a v určité míře jí disponují všechny organismy. Základní imunitou disponují rostliny, živočichové ji mají rozvinutější a řídí ji imunitní systém. 12.Imunita je schopnost organismu rozpoznávat cizorodé makromolekulární látky, bránit jejich vniknutí do organismu a zajišťovat jejich likvidaci v organismu. Rozlišujeme imunitu látkovou (humorální) a buněčnou. Imunita se v organismu uskutečňuje imunitní reakcí. (je vrozena):Aktivní přirozená imunita (často nazývaná také vrozená nebo nespecifická) je druhou a třetí linií obrany organismu proti patogenům. Je tvořena látkovou (humorální) imunitou, která pracuje s protilátkami, a též buněčnou imunitu. (získaná):není (aktivní odolnost):Získaná imunita je zaměřena proti určité konkrétní nemoci. Lze ji získat očkováním, proděláním patřičné choroby nebo choroby jí blízce příbuzné. Může být časově omezena. Její podstata spočívá v tom, že si organismus uchová část B lymfocytů. (přirozená):Aktivní přirozená imunita (často nazývaná také vrozená nebo nespecifická) je druhou a třetí linií obrany organismu proti patogenům. Je tvořena látkovou (humorální) imunitou, která pracuje s protilátkami, a též buněčnou imunitu. (umělá):Imunita je schopnost organismu rozpoznávat cizorodé ... Rozlišujeme imunitu látkovou (humorální) a buněčnou. Imunita se v ... Imunita umělá. Imunita aktivní. 13.Alergie jsou způsobeny nadměrnou reakcí imunitního systému těla na látky, které by ve většině případů jinak byly neškodné. Obvyklým spouštěčem respiračního alergického onemocnění bývají pyly, domácí roztoči, plísně a zvířecí srst. (co ji zpusobuje):Některé alergeny, jako je pyl, nacházíme venku, jiné se týkají vnitřního prostředí (plísně), z dalších hlavních alergenů to je zvířecí srst, prach nebo určité potraviny. Mezi nejčastější příčiny alergií tedy patří: Pyly ze stromů, rostlin a trávy způsobují sezónní alergie (také nazývaná rýma nebo senná rýma). (na co muze byt alergicky clovek):Potravinové alergeny,Hmyzí bodnutí,léky.

vznik

Mízní systém slouží k odvádění přebytečného tkáňového moku, různých látkových zplodin ze tkání a k odvádění vstřebaných tuků (glycerol a mastné kyseliny) ze stěn střevních. Transportní prostředí tvoří míza – lymfa. Tkáňový mok – je tekutina, která je v mezibuněčných prostorách a tkáňových štěrbinách.

akutní virové záněty jater,antrax,dengue,hemoragické horečky.

funkce

vznik

Sbírá se do mízních vlásečnic (lymfatických kapilár). Potom pokračuje dál širšími cevami, kde se pak na různých místech nachází , které lymfu filtrují. Lymfatické cévy se postupně spojují do tzv. ductus horacintus, která lymfu odvádí do žilního systému. Lymfa tedy necirkuluje v uzavřeném oběhu, jako je to například u krve

infekční onemocnění

limfa míza

neinfekční

Alagenex Brzlík