Created by Robin Palán
Vzniká společně se vznikem prvních písem, jako jsou klínové písmo v Sumeru, Piktogramy v Mezopotámii a Hieroglify v Egyptě, které rozluštil Jean-Francois Champolion. První hláskové písmo vymysleli féničané, tehdy ale bylo bez samohlásek.
V egyptě se k psaní využívá obrázkové písmo Hieroglyfy, které je zaznamenáváno na papyrus a na zdi hrobek a chrámů. Převážnou součástí egyptské kultury byla řeka Nil, jí se také dostává chvákly v básních a chvalozpěvech. Důležitým egyptským dílem je určitě Vlastní životopis Sinuhetův, který ve 20. století přepracoval fin Mika Waltari do svého románového cyklu Egypťan Sinuhe
První literární díla v Mezopotámii byla psána piktogramovým písmem na hliněných tabulkách. Jako jazyk byla využívána Sumerština a později také Akkadština. Později setaké začalo psát klínovým písmem a také na pergamen a papyrus. Největší památkou Mezopotámské literatury je Epos o Gilgamešovi, příběh o neúspěšném hledání nesmrtelnosti. Eposy zde nalezneme ještě dva, Epos o Atrakasisovi, v němž se vyskytuje motiv stvoření světa a Enúma eliš s motivem potopy světa. Nejstarší záznamy klínovým písmem jsou hlavně hospodářské, nalezneme zde ale í základy právního státu. V Mezopotámii byl ustanoven nejstarší zákoník Ur-nammův, který ale byl nalezen jen z části a proto je nejznámějším Mezopotámským zákoníkem Chamurabiho zákoník. Oba zákoníky jsou postaveny na systému "oko za oko, zub za zub"
V údolí řeky Jordán vzniká nejpřekládanější a nejvydávanější kniha v historii lidstva. Bible je svatou knihou nejen pro KŘESŤANSTVÍ, ale její první část, Starý zákon, je závazný i pro JUDAISMUS. Bible je přeložena z původní hebrejštiny a aramejštiny do více než 1800 jazyků a nářečí. Mezi nejznámější překlady Bible patří Septuaginta, překlad z hebrejštiny do řečtiny a Vulgata, překlad z řečtiny do latiny. Mezi hlavn překlady do Češtiny patří bible Drážďanskoleskovecká, bible Kralická a také překlad Jana Blahoslava. Bible je inspirací pro mnoho děl v historii literatury a také první knihou vytištěnou v Evropě Johannesem Gutenbergem.
Starý zákon
Počet spisů ve starém zákoně není jasně stanoven, každá církev má jiný počet. Počet spisů se tak pohybuje od 24 u židů až k 56 u Etiopské ortodoxní církve. Nicméně kostra starého zákona, tzv. Pentateuch, nebo Tóra, neboli Pět knih mojžíšových, Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium je součástí každé úpravy Starého zákona. Budem li se zabývat křesťanskou verzí Starého zákona, nalezneme zde Knihy královské, Knihy soudcovské a Knihy Samuelovy, jinak nazývané jako Knihy dějepisné. Najdem zde také část nazvanou Proroci a Knihy Mudroslovné, mezi kterými se nachází Kniha Moudrosti, jjímž údajným autorem je král Šalamoun a která obsahuje tzv. "Píseň písní", kterou napsal pro královnu ze Sáby. Starý zákon je mj. napsán na Kumránských svitcích z 2. století př.n.l., které jsou nejstarčím dochovaným opisem Bible.
Nový zákon
Nový zákon má na rozdíl od starého pevně danných 27 spisů. Jsou to především spisy a dopisy Apoštolů, dvanácti společníků Ježíše z Nazaretu, který podle Matoušova evangelia je potomkem Adama v 42. pokolení. Nový zákon se skládá hlavně z čtyř evangelií, Matoušova, Markova, Lukášova a Janova, která vyprávějí o životě a skutcích Ježíše Krista. Dále jsou zde Epištoly, listy, kterými se apoštolové snažili obrátit lid ke křesťanství. Posledním spisem nového zákona je Apokalypsa, neboli zjevení Ježíše Krista sv. Janovi.
Apokryfy
,
Apokryfy jsou katolickou církví neuznávané biblivké spisy. Patří jsem např. Evangelium sv. Máří Magdalény, u které neumí dokázat že žila a Evangelium podle Jidáše, které neuznávají kvůli Jidášově zradě.
V indii vznikají dvě náboženství, HINDUISMUS a BUDHISMUS. HINDUISMUS je polyteistické náboženství, vyznává tzv. Božskou triádu, Brahmu stvořitele, Višnu udržovatele a Šivu ničitele. Hinduisté také uznávájí Nirvánu, což je jiný název pro osvobození duše z kolotoče reinkarnace. Dalším důležitým prvkem je Ahinsá, filosofie ducha bez násilí a zabíjení. BUDHISMUS je naopak náboženstvím monoteistickým. Je založen na učení Siddhárthy Gautamy, všeobecně známého jako "Budha". Budhismus má svýh pět pravidel a to: Nezabíjej živé, Neber co ti nedávají, Nelži, Nepožívej omamných látek, Nebuď necudný. Svatou knihou hinduismu jsou Pitaky (nebo také tripitaky), kniha sepsaná po Budhově smrti. Z indické literatury můžeme jmenovat Védy, což jsou v podstatě rituální pravidla. Patří jsem Rgvéd, pojednávající o chvalozpěvech, Sámavéd s pravidly o melodiích, Jadžuravéd pojednávající o obětních formulích a Atharvavéd se zaklínadly. Dále zde máme alegorické eposy, tzv. Purány. Sem patří Máhathárátha se zpěvem Bagaga Nadgíta a indický národní epos Rámájána. V indii nalezneme i první autorská díla, Kamasutru od Vatsjajány, Kalidásy Šakuntalu,, která je i přeložená a přebásněná Františkem Hrubínem do češtiny Oceán příběhů od Sómadévy.
Čína je jen kolébkou civilizace, ale i kolébkou mnoho vynálezů, možná papír. Čína je filosofickou mocností. Ve starověku zde vznikají dva filosofické směry. První, Konfucianismus staví do popředí vzdělanost, odpovědnost, ale i zdvořilost. Lidské jednání je svobodné, nesmí ale být v rozporu s nejvyšší vůlí nebes. Druhým směrem je Taoismus, který je založen na názorech a myšlenkých Lao'ce, uvedených v Knize o cestě a cnosti. Jeho pokračovatelem je Čuang'c, autor filosofie Jingu a Jangu. Ve starověku vznikají také první dějiny Číny a to Zápisky historika, jejihž autorem je S ma čchin
V zemi vycházejícího slunce nalezneme první oficiální sbírku japonské lyriky, Kokinšú, která obsahuje převážně básně ve formě Tanka (pět veršů o 31 slabikách), dokončenou v roce 922. Autorkou jednoho z nejslavnějších japonských románů, Příběhu prince Gendžiho je Murasaki Šikibu.
V indii dobíhá starověk, přesto Oblak poslem lásky, drama od Kalidásy, je dílem středověkým.
Z Literatury na Americkém kontinentu se dochovalo velice málo. Amerika před rokem 1492 neměla kulturní spojení s Evropou ani s Asií. Inkové dokonce neznali písmo. Jedna z mála literárních památek z této doby je Mayská poradní kniha Popol Vuh
Dramatický žánr vzniká z rituální písně dimithavamb a to díky authorovi jménem Thespis, který do představení této písně přidal herce, čímž stvořil nový literání druh, DRAMA. Názvy žánrů pak vznikly z lidových slavností, takže vzniká KOMEDIE (z KOMOS = bujarý průvod) a TRAGÉDIE (z TRAGOS = zpěv kozlů)
Aischylos je dramatik, který přidal do dramatu druhého herce, čímž fakticky stvořil dialog. Jeho postavy se podřizují svému osudu. Jeho divadelní hry jsou například trilogie Oresteia (Agamemnón, Oběť na hrobě, Usmířené Lítice), Peršané, Sedm proti Thébám nebo Spoutaný Prometheus.
Sofoklés přidává již herce třetího a zároveň přináší revoluční techniku "Deus ex machina" což je náhlý zvrat v ději. Jeho postavy se vzpírají vůli osudu přestože nakonec prohrávají. Napsal například díla Elektra, Arigona nebo Oidipus.
Euripides je první, kdo ve svých dramatech Médeia, Orestes a Ifigenie Taurská, sleduje duševní pochody postav.
Aristofanes je autorem děl Lýsistraté, Jezdci, Žáby a Vozy.
Sókratés zastával názor, že vědění je nejvyšší cnost. Své poznatky sám nikdy nesepsal, to udělali až jeho žáci. Byl obviněn že kazí mládež a odsouzen k smrti vypitímn číše bolehlavu.
Jeden ze Sókratových žáků byl Platón, který neuspěl se svou Obranou Sókratovou. Založil v Athénách školu nazvanou Akademia, později Platónova Akademie. Uznával filosofii materiálna a ideina, jako dvou oddělených oblastí života. Napsal díla Ústava, Symosion (=hostina), Nomoi (=zákony) a Gorgiás.
Nejznámějším řeckým filosofem a zakladatelem athénské školy Lykeion je Aristoteles. Je zastáncem tématického uspořádání filosofie a učitelem Alexandra Velikého Makedonského. Píše díla Metafyzyka (o přírodních vědách), Rétorika a Poetika, která má dvě části, pojednává o TRAGÉDII a KOMEDII (tato část se nedochovala).
Z prózy klasického období můžeme vybrat historické encyklopedie Dějiny od Herodota a Dějiny Peloponéské války od Thukyidése.
Biografie píše v tomto období Xenofon a to autobiografii Anabáze a Vzpomínky na Sókrata, životopis tohoto významného filosofa.
Autorem politické prózy je Démosthénes, a jeho Filipika, kritika Filipa Makedonského.
Římské Archaické období je převážně obdobím dramatu. Autorem překladu řeckých dramat je Livius Andronicus a na Meandra navazoval Titus Maccius Plautus, autor Komedie o hrnci, která byla inspirací pro Moliera. Dalšími jeho díly jsou komedie Lišák Pseudolos a Vychloubačný Voják. Dalším autorem je Publius Terencius Afer, který je autorem komedií Hekira (=tchýně) a Eunuchus (=kleštěnec)
ArábieArábie je kolébkou náboženství zvaného ISLÁM. ISLÁM vzniká roku 622 odchodem proroka Mohameda z Mekky do Mediny. Vznik ISLÁMU je dokonán vítězstvím v džihádu v roce 624. Svatou knihou Islámu je Korán, který se dělí na 114 súr (neboli kapitol). ISLÁM určuje také 10 pravidel: 5 sloupů víry a 5 sloupů rituálů:
Víra:
Rituály:
Ibn Sína Avicena píše dvě knihy, Kánon Lékařství a Kánon uzdravení, které jsou ve středověku považovány za encyklopedii
Homér byl slepý básník, neví se zda opravdu napsal své eposy
Sapfó je básnířka, která založila školu pro dívky na ostrově Lesbos
Anakreon je autorem PIJÁCKÉ POEZIE, jejíž hlavnímy tématy jsou víno, ženy a zpěv.
Aisópos (Ezop) byl propuštěn z otroctví a je údajným autorem bajek, které zlidověly a ve 4. století př.n.l. je sepsal Demétrios Falerský.
Pindaros psal básně oslavující sportovce, převážně na zakázku, Alexandr Veliký ho při dobývání Théb díky básni o svém předkovi ušetřil.
Hesiodos je autorem básnické sbírky Práce a dny
Herakleitos z Efesu je filosof, jeho učení vyplývá z faktu, že původní látka všeho je oheň. Je také autorem výroku "Pantha rei" což je v překladu všechno plyne.
Zenón z Eleje je autorem filosofie apórií (paradoxů), z nihž nejznámější je Paradox běžce a želvy.
Menandros je významný dramatik Helénistického období. Píše komedie bez politického podkres. Zaměřuje se hlavně na téma lásky a intrik. Do svých her zařazuje tzv. "Sentence", neboli moudré výroky. Některé z nich později přecházejí v přísloví. Píše díla Spor o Dítě, Ostříhaná anebo Smírčí soud
Zakladatelem BUKOLIKY, neboli pastýřské poezie je Theokrytos.
Jedním z prvních římských dějepisců, je Titus Livius, který je autorem díla Od založení města.
Dalším autorem je vojevůdce a dobyvatel Gaius Julius Caesar, který vytváří monografie Zápisky o válce Galské a Zápisky o válce Občanské z let 50 - 45 př.n.l. Napsal také jazykovědné dílo O Analogii.
Publius Cornelius Tacitus je historik a autor prozaických děl Anales (letopisy) a Historiae (dějiny).
Autorem filosofického spisu O přírodě je Titus Lucrecius Carus.
Gaius Petronius Arbiter je autorem prvního římského antického románu Satiricon a na dvoře císaře Augusta byl znám jako rozhodčí ve věcech vkusu.
Autorem prozaického satirického díla Metamorphosys je Lucius Apuleius.
Podporou literárních umělců se v antickém Římě proslavil Gaius Maecenas, po kterém jsou všichni boháči, kteří podporují umělce nazýváni výrazem "Mecenáš".
Autorem výroku "Odi et amo" (nenávidím a miluji) je Gaius Valerius Catulus.
Publius Vergilius Maro je autorem pastýřské a rolnické poezie (BUKOLIKA a GEORGIKA). Napsal epos Aeneas, ve kterém se inspiroval Odysseou, a sbírky Bukolika a Georgika.
Publius Ovidius Naso je autorem milostné poezie. Píše dílo Metamorphosys, ve kterém se zabývá proměnami člověka během sexuálního dospívání, veršovanou "encyklopedii lásky" Umění Milovat a epistolární Listy Heroin, fiktivní dopisy žen z římské mytologie jejich manželům.
Quintius Horacius Flaccus je satirik, autor spisu Ars Poetica (umění básnické) a veršovaných bajek.
Básníky jsou také autor epigramů Marcus Valerius Marthialis a autor satir Decimus Iunius Iuvenalis.
V Persii vzniká sbírka Tisíc vyprávěním, anonymní sbírka povídek, která je předlohou pro Pohádky tisíce a jedné noci. Dalšími díly jsou například epos Kniha Králů od Abu'l-Kasim Mansúra Firdaisího, básnické cykly Sedm Obrazů a Pětice od autora jménem Nizámí Gandžaví a traktát Růžová zahrada od básníka Sa'dí.
Zahrnuje veškerou mimoevropskou literaturu do 15. století.
V Číně máme dochováno spoustu psaných spisů. Básníci té doby jsou Lipo, autor takzvané PIJÁCKÉ POEZIE, jejíž hlavnímy tématy jsou víno, ženy a zpěv. Své básně uspořádal do sbírky Věčná písmena. Autorem protipolitických básní je Tufu, a dalšími básníky jou Wang-Wej a Chan-Šan. V Ćíně také vzniká žánr VYPRAVÉĆSKÝ ROMÁN, který má jednoduchý děj a stylem se přibližuje dnešní povídce. Představiteli tohoto žánru jsou Š naj an, který píše Příběhy od jezerního břehu, a Pchu Sung Ling a jeho Podivuhodné příběhy ze studovny Útulek.
Prvnímy civilizacemi na území Evropy byly Kikladská a Minojská. Řecká literaratura se dělí na 4 období:
Delfským knězem, historikem a spisovatelem je Plutarchos, který je autorem paralelních Životopisů slavných Řeků a Římanů, obsahujících 46 biografií.
Filosof a dramatik Lukiámos je autor komedie Lukius osel a Longos napsal první řecký antický román Dafnis a Chloe.
Stejně, jako se Římská říše hroutí pod nájezdy Hunů a Vandalů, s ní umírá i římská kultura. Autobiografické díllo Hovory k sobě píše římský císař Marcus Aurelius Antonius a na dějiny Tacituse navazuje historik Ammianus Marcelinus v díle Dějiny. Roku 476 zaniká Západořímská říše a s ní celá antická kultura.
Literatura ychází z řecké, dělí se na 4 období, archaické, zlaté, stříbrné a pozdní.
Ještě v antickém Římě žije kněz svatý Augustin, který položil základy patristice, a to svými díly O obci Boží a filosofickým spisem Vyznání.
Literatura středověku je velmi ovlivněna křesťanstím a zásadou "církev na prvním místě". Nebýt této zásady, možná by nikdy nevzniklo Husitství. Důležitou součástí literatury je termín Patristika, studium křesťanské literatury. Později dochází k pronikání světských témat do literatury, takzvaná Laicizace.
Středověké eposy jsou hrdinské, kde hrdina bojuje s nadpřirozenou bytostí a rytířské, kde hlavním motivem je láska k ženě. V Anglii vzniká hrdinský epos Beowulf, ve Francii rytířský epos Píseň o Rolandovi s pravdivým jádrem, Alexandreida o Alexandru Velikém Caultera Castelionského a epos o hledání svatého grálu Percival Christiana de Troyes. Totéž dílo (s německým názvem Perzival) píše v německu Wolfram von Eschenbach a německým národním eposem je Píseň o nibelunzích. Skandinávie je domovem eposu Edda, ve Finsku vzniká epos Kalevala, na Islandu je eposů mnoho a nazývají se ságy. V Rusku nalezneme stále nevyřečšenou záhadu o původu eposu Slovo o pluku Igorově a epos Byliny, jehož hlavní hrdinou je Ilija Muromec. Nakonec v Jugoslávii nalezneme epos O kralevici Markovi. Zvířecím eposem je i Román o Lišákovi, kritika francouzské společnosti.
Ve středověku z poezie vzniká dvorská, neboli KURTOAZNÍ LYRIKA, kdy muž zpívá již vdané ženě, že má od svého manžela utéct a vydat se raději s ním. Dalším oblíbeným žánrem je PASTÝŘSKÁ POEZIE, která se dělí na čtyři žánry:
Z prozaických žánrů tu nalezneme Román o Růži od francouzského Giullame de Lorris a Jean de Meung. Monografií popisující dějiny Kyjevské rusi je Nestorův rukopis. Dalším žánrem je cestopis Milion od Marca Pola a Mandeville Johna Mandevill
Roku 863 přichází na pohanskou Velkou Moravu věrozvěstové teolog Konstantin (jinak nazývaný Cyril) a právník Metoděj, které poslal papež Michael III. na žádost moravského knížete Rostislava. Přináší s sebou mimo jiné jazyk staroslověnštinu (stsl), kterou se jim povedlo před papežem obhájit, a v které mohli sloužit mše, a písma Hlaholici a Cyrilici. Metoděj je také autorem předmluvy k neúplnému staroslověnskému překladu Bible Proglas, ve které mimo jiné obhajuje právo na bohoslužbu ve srozumitelném jazyce. Je také autorem knih otců Paterik, pojednání o proslulých mniších a prvních právních norem na českém území, světskému Zákon sudnyj ljudem a církevnímu Nomokánonu.
Důležitou součástí středověkké literatury jsou LEGENDY, které zachycují životy svatých. Nejstarší na českém území jsou legendy Panonské, obhajují práci věrozvěstů. Jejimy údajnými autory jsou Kliment Ochritský u Života Konstantinova a mnich Gorazd v případě Života Metodějova. Dalšími legendami jsou Legenda o svaté Ludmile a Legenda o svatém Václavu, první legenda psaná ve staroslověnštině a Kristiánova legenda (jinak také Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily. Sborníkem legend je Legenda Aurea, obsahující legendy podle křesťanského kalendáře. Vita minor, v překladu menší život, není legendou, ale pojednává o životě svatého Prokopa.
KRONIKY jsou podstatnou součástí každého národa. Autorem nejznámější české kroniky byl děkanem u svatého Víta, Kosmas, který píše Kosmovu kroniku českou, v originále Kronika Bohëmorum. Je psána rýmovanou latinskou prózou a dělí se na tři části, vyprávění starců, vyprávění svědků a vyprávění autorovo. Celá kronika vyzdvihuje český národ a je zaujata proti cizincům. Kosmovi pokračovatelé byli kanovník Vyšehradský a mnich Sázavský. Další, kroniku Zbraslavskou, tentokrát v latinské próze bez veršů píší Petr Žitavský a opat Ota. Kronika psaná česky, u které ale neznáme autora je Dalimilova kronika v poezii.
Ostatní památky dob románských jsou Pražské hlaholské zlomky, Svatořehořské a Vídeňské Glossy, nejstarší česká duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny, korunovační evangelistář Vrastislava II. Kodex vyšehradský a Pašie pražských židů, drama Avignona Bena Karó.
Začíná příchodem Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu v roce 863 a končí s úpadkem husitství, když se už v Itálii, ve Francii a v Anglii šíří renesance.
Gotika je zlatým obdobím české kultury a historie.V roce 1344 je založeno pražské arcibiskupství, prvním arcibiskupem je Arnošt z Pardubic, a roku 1348 je založena Karlova univerzita. Vzniká první český překlad Bible, Bible Drážďansko-Leskovecká, a cestopisu Milion.
Legendy se rozdělují na dva odlišné typy. LEGENDA VYŠŠÍHO STYLU, je psána odborným bohatým jazykem, většinou je určena duchovenstvu a učeným mužům. Příkladem je například Legenda o svaté Kateřině. Naopak LEGENDA NIŽŠÍHO STYLU je určena obyčejným lidem, je psána jednoduchým jazykem. Příkadem jsou Legenda o sv. Prokopu anebo Legenda o sv. Kateřině.
V Čechách se začíná rozvíjet i drama. Nejznámější je Hra tří marií, neboli Mastičkář, která kritizuje praktiky mastičkářů a objevují se zde i prvky antisemitismu.
Zajímavým žánrem literární kultury v Českých zemích je ŽÁKOVSKÁ POEZIE jinak se taky nazývá makaronská, protože zde dochází k míšení jazyků.Je satirická a kritizuje špatné poměry studentů. Příkladem je Píseň veselé chudiny nebo báseň Podkoní a žák, zachycující spor mezi těmito dvěma postavami o tom, kdo se má hůř.
Podobným žánrem je SOCIÁLNÍ SATIRA, poukazující na špatné mravy společnosti. Z tohoto žánru nalézáme Hradcký rukopis, neboli Desatero kazanie Božie, nebo Satiry o řemeslnících a konšelech, které kritizují nepoctivost řemeslníků a úplatnost radních. Dalším dílem z tohoto žánru je Bajka o lišce a džbánu.
Kronikáři pokračují ve své práci již od vzniku českého státu. Jedním z nich je i římský císař a otec vlasti Karel IV., díky své autobiografické monografii Vita Caroli. Sepsal také korunovační řád v díle Majestas Carolina. Kronikáři jsou také Přibík Půlkava a Beneš Krabice.
Bartoloměj z Chlumce, který vystupoval pod pseudonymem mistr Klaret, je představitelem nového typu literatury na českém území, LITERATURY NAUČNÉ. Tento typ literatury reprezentují převážně slovníky (encyklopedie). Bartoloměj z Chlumce dělí své slovníky na tématické okruhy. Nejznámější slovníky jsou osmikapitolový Bohemář, pro nižší společnost určený Glossář a odborný Vokabulář.
PÍSNĚ byly součástí ústní lidové slovesnoosti již od vzniku jazyka. V Gotické době jsou to převážně písně milostné. Nejvýznamnější milostná píseň je Jižť mne všě radost ostává, neboli Závišova Píseň od skladatele Záviše ze Záp, z které je i verš "Drevo se listem odieva" a "Ztratila jsem milého"
Dalšími díly české gotiky jsou díla prozaická, která dále rozvíjejí čekou kulturu. Českým zpracováním Legendy Aurey je Pasionál, naopak Trojánská kronika je inspirována Iliadou a obsahuje příběh trojské války. Příběh o původu českých znaků je zanesen v knize O Štitrídovi a Bruncvíkovi. Smil Flaška z Pardubic píše dílo Nová Rada, rady Václavu IV., a Jan z Jenštejna píše obžalobu neštěstí v díle Tkadleček.
= souhrn všech písemně zaznamenaných spisů
Mezi předchůdce mistra Jana Husa musíme určitě zařadit Konráda Waldhausera, který prosazoval nápravu církve shora, přestože kázal pouze německy a latinsky.
Naprotitomu Jan Milíč z Kroměříže kázal výhradně česky, je znám svou vírou v konec světa a ve své Knížce o Antikristu označil Karla IV. za antikrista. Napsal také dílo Nedonošený plod.
Autorem duchovního románu Barlaam a Josafaf je teolog a filosof Tomáš Štítný ze Štítného. Jeho filosofické spisy zahrnují Knížky šestery o všeobecných věcech křesťanských, pro děti zpracované v díle Řeči besdní. Je také autorem Knížek o Šašijech, kde společnost přirovnává ke hře v Šachu.
Husovým předchůdcem je i italský reformátor John Wicleffe anebo dílo lidové slovesnosti Pikolominy, které se věnuije mimo jiné i tomu, že "Každá česká selka zná bibli lépe, než italský kněz".
Spisovatel, pedagog, kazatel, náboženský myslitel a demagog éry Václava IV. je po Johnu Wicleffovi jedním z prvních reformátorů církve. Studoval a učil na Pražské univerzitě, kázal v Betlémské kapli. Jeho kázání kritizují církev že "hromadí majetek" a "hlavou církve je Bůh, ne papež". Kvůli jeho kázáním byl nad prahou vyhlášen iterbit, zákaz kázání. Hus později Prahu opustil. V roce 1414 byl povolán do Kostnice a byl veden k tomu, aby své učení odvolal. Na rozdíl od Galilea Galilei neodvolal a byl 6. července 1415 v Kostnici upálen.
Jeho spisy obsahovaly převážně snahu o nápravu mravů lidí, kritizovaly, že hlavní autoritou je církev a poukazovaly, že ve skutečnosti jí má být Bůh a Bible. Dvě díla, která byla příčinnou jeho upálení jsou De ecdesia (O církvi), ve které prohlásil, že papež žije v hříchu a De sex erroribus (O šesti bludiech) , kde zkoumá vztah mezi církví a světským světem. Jeho dílem určeným pro obyčejný lid je Výklad Viery, Desatera a Páteře, rady pro dívky Dcerka, Knížky pro svatokupectví a popis života v Kostnici - Husovy Listy. Je také autorem diakritického pravopisu, který popisuje v díle De ortographia Bohemica.
Na straně Jana Husa stojí církev HUSITSKÁ. Existuje soupis husitských písní, Jistebnický Kancionál, ve kterém se objevuje i píseň "Ktož sú Boží bojovníci" a "Povstaň, povstaň ó veliké Město Pražské". Kronikářem husitů byl Vavřinec z Březové, autor Písně o vítězství u Domažlic. Husitským sborníkem je i Budyšínský rukopis, obsahující mimo jiné díla Žaloba Koruny České, Prorok Koruny České a Hádání Prahy s Kutnou Horou.
Právě v reakci na Hádání Prahy s Kutnou Horou vzniká dílo Václav, Havel a Tábor. I v katolickém táboře vznikají protihusitské písně, např. O naháčích, Nuž vy ševci, viery pravé, Wiklefice anebo O kněžích svatokupcích.
Na pozadí občanské války vznikají i jiná díla. Některá z nich jsou ovlivněna novým literárním směrem vznikajícím v Itálii, renesancí.
Petr Chelčický odmítá násilí, vzdělání i bohatství, tvrdí že všichni jsou povinni sloužit Bohu bez ohledu na jejich postavení, což popisuje v díle O Boji duchovním. Dalšími díly jsou O trojím lidu, kde se vyskytuje i myšlenka komunismu, Sieť viery pravé a traktát O pokoře.
Cestopis s názvem Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu z Čech až na konec světa je dílem Václava Šaška z Dířkova a inspirací pro povídku Z Čech až na konec světa Aloise Jiráska.
Zastáncem soudnictví v češtině je Ctibor Tovačovský z Cimburka, který je autorem Knihy tovačovské, soupisu moravských právních norem. Kritikou šlechty je jeho dílo Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich.
básník prozaik a novinář, byl oceněn nobelovou cenou, novinářská práce v Indii, Pákistánu, Bangladéši a Barmě, dopisovatel z búrské války. Jeho nejznámějším dílem je Kniha džunglí, která popisuje život Mauglího, kterého vychovávají vlčice.
student práv, poslední velký vypravěč Viktoriánské éry, píše romány z prostředí vyšších vrstev. Je nositel nobelovy ceny a první předseda PEN klubu. Napsal románovou trilogii Sága rodu Forsytů, která popisuje historii čtyř generací rodu mezi lety 1886 a 1921. Píše také drama Stříbrné pouzdro, které ukazuje nerovnoprávnost angličanů před zákonem.
Detektivní literatura byla pozvednuta z brakové úrovně novinářem, esejistou a kritikem Gilbertem Keithem Chestertonem. Tento muž vytvořil postavu otce Browna a píše např. romány Moudrost otce Browna, Nedůvěra otce browna, Tajemství otce Browna a fantasticko-historicko-realistický román Létající hospoda
Autorem proslulé postavy Scherlocka Holmese je sir Arthur Connan Doyle. Do obou svých slavných postav, Scherlocka i dr. Watsona vložil část svého života - byl lékařem, při čekání na své pacienty psal své knihy, osvědčil se i jako amatérský detektiv. Nechal Scherlocka umřít, to však vyvolalo velký odpor -> byl nucen ho znovu vzkřísit. Nejznámějším dílem je Pes Baskerviský.
Je autorkou řady detektivních románů, počet jejích prodaných knih je po Shakespearovi nejvyšší na světě, pomáhala za obou světových válek, byl jí udělen titul "Dáma britského impéria", i tak by mohl znít zkrácená životopis Aghaty Christie. V jejích románech vystupují nejčastěji dva detektivové, belgičan Hercule Poirot a angličanka slečna Marplová. Velmi jí proslavily díla jako Deset malých černoušků nebo Vražda v orient expresu. Spousta jejích děl se dočkala i filmového zpracování.
Po prodělání spalniček přišla o vlasy, byla účastníkem bouřlivých diskuzí, oblékala se velice výstředně a kouřila doutníky. Dorothy Sayersová však byla plodnou spisovatelkou (i ženou). Psala detektivky (např. Vražda si žádá metodu), ve třiceti se však své literární kariéry vzdala a pouze překládala. Ve své závěti napsala že o jejím životě se může psát až za 50 let.
Herbert George Wells je považován za jednoho ze zakladatelů žánru science fiction. Byl stoupenec Ch. Darwina a T.H.Huxleyho. Varuje před přílišným rozvojem vědy. Spojuje technickou i sociální utopii. Napsal romány Válka světů a Stroj času. Dalším románem je Ostrov doktora Moreau, hlavní hrdina si uvědomuje problém naletení životních hodnot, jeho reakcí na nebezpečí fašismu je román Diktátor.
Autorem slavných antiutopií novely Farma zvířat, která pojednává o osudech zvířat, které se vzepřou nadvládě člověka -> poté je zneužita prasaty, a románu 1984, který se odehrává v Oceánií pod vedením Velkého bratra, je George Orwell. Orwell se během španělské občanské války setkal s příslušníky NKVD. Zemřel na TBC. Napsal ještě reportáže z války Hold Katalánsku.
Aldous Huxley prožil většinu života v USA, byl pacifista a humanista. Napsal známý román Konec civilizace, který popisuje vyšlechtěnou společnost, vědecký pokrok umožňuje ovládnout jedince pomocí neškodné drogy. Dalším románem je Opice a podstata, reagující na nebezpečí atomové války po které by následoval návrat lidstva k primitivnímu způsobu života.
Jezuitou, knězem a učitelem byl historik a filosof Bohuslav Babín. Ve svém díle Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého kritizuje poněmčování a satiricky poukazuje na stagnaci češtiny. Rozmanitosti z historie Království Českého je naopak desetisvazková historická monografie. Její součástí je i Balbínův slovník Učené čechy. Životy 134 světců a mučedníků popisuje v díle Svaté Čechy.
Jezuitou a profesorem je misionář, který zemřel na mor Bedřich Briedel. Je autorem duchovní básně Co Bůh? Člověk?, ve které srovnává boha a člověka, poukazuje na lidskou nicotnost a boží dokonalost. Sbírkou vánočních písní jsou poté Jesličky, které obsahují třeba píseň Narodill se kristus Pán. Briedel je také autorem legendy Život svatého Ivana, prvního v Čechách poustevníka. Sv. Ivan byl poustevník, který došel až do Svatého Jana pod skalou a byl zpovědníkem sv. Ludmily.
Jindřichohradeckým varhaníkem byl Adam Michna z Otradovic, učitel hudby a skladatel církevních písní. Vytvořil zpěvník Česká mariánská hudba, ve kterém je i píseň Chtíc aby spal. Druhým jeho zpěvníkem je Loutna česká.
Dalším autorem je Jan František Beckovský, který adaptoval Hájkovu Kroniku Českou v díle Poselkyně starých příběhů českch.
Puristé se snažili očistit češtinu od cizích slov. V tomto období tak vznikají taková slova jako "klapkobřinkostroj" (klavír) anebo "nosočistoplena" (kapesník).
Jedni z puristů jsou třeba Václav Jan Rosa, který je autorem Učebnice jazyka českého, jinak nazývané jako "čechořečnost" nebo Matěj Václav Steier, autor puristické příručky Brus jazyka českého.
Německý vliv je na českém území silný, tak tento žánr proniká až sem. Autorem je Felix Kadlinský a jeho dílem je Zdravoslavíček v kratochvilném hájíčku postavený.
Interludia jsou krátké parodie, většinou se vysmívají venkovské bídě. Představitelem je Václav František Kosmánek, který je autorem díla Selský otčenáš - Lamentace Venkovanů.
Písmáci jsou obyčejní obyvatelé, kteří sepisovali dějiny své obce. Občas jsou to učitelé nebo radní. Představitelem je František Jan Vavák se svou kronikou Paměti.
Baroko v čechách začíná Bitvou na bílé hoře a násilnou rekatolizací. Většina humanistických učenců odešla do vyhnanství a hlavní slovo ve vzdělání dostal řád Jezuitů. Školství se tím dostalo na nejvyšší úroveň od začátku husitských válek, přesto spoustu českých knih bylo zničeno. Svůj podíl na tom měl jezuita Páter Antonín Poniáš, který sepsal seznam zakázaných knih a nazval jej Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající.
Božská Komedie, je duchovní epos, jehož autorem je právě Dante Alighieri. Je to trichtomie, to znamená že má tři části: peklo, očistec a ráj. Hlavnímy motivy jsou láska k vlasti a láska k ženě. Celý epos je alegorií smyslnosti, pýchy a lakoty. Obsahuje jak středověkké, tak renesanční prvky. Poutník (sám Alighieri) prochází třemi částmi Boží země a jeho průvodcem je postava Publia Vergilia Mara, který ho dovede až před bránu ráje, kam ale nemůže, protože nebyl křesťanem. V ráji ho poté provází jeho můza Beatricce.
Dante Alighieri je auorem mnoha traktátů, učených pojednání o pevně danném tématu. Z jeho traktátů můžeme jmenovat například O monarchii, ve kterém tvrdí, že panovník nemá být závislý na papeži a O řeči lidové, traktát o spisovné italštině.
"Král básníků", "otec humanismu", "tvůrce SONETU", i těmito jmény je nazýván autor milostné poezie Francesco Petrarca. Opravdu je tvůrcem nového literárního žánru, SONETU, který přináší poeziální revoluci. PETRARCOVSKÝ SONET, který má 4 sloky o 4, 4, 3 a 3 verších proslavil hlavně kvůli své sbírce Sonety Lauře, kterou věnoval své můze a která má dvě části, Za Lauřina života a Po Lauřině smrti.
Epos, u kterého se Petrarca inspiroval Odysseou se nazývá Afrika.
Giovanni Boccaccio je prozaik, básník a historik. Z jeho básnické tvorby nemůžeme vynechat první pastýřský epos Fiesolské nymfy, nebo milostné Elegie na paní Fiametu.
Z historické tvorby můžeme uvést spis O příbězích slavných mužů, nebo Život Dankův.
Vrcholné dílo Boccacciovy tvorby je Dekameron, který se svou rámcovou kompozicí skládá ze 100 novel. Celé dílo se vysmívá lidské nedokonalosti a poukazuje na špatné mravy Itálie. Dekameron je inspirací pro mnoho pozdějších autorů. Přináší totiž nový prvek, Rámcovou kompozici. Do češtiny byl později přeložen díky Hynkovi z Poděbrad a dočkal se i filmového zpracování pod vedením P.P.Pasoliniho.
Florenckým dějepiscem a zakladatelem politologie je Niccolo Machiavelli. Za své názory byl pooslán do vyhnanství a byl obviněn ze spiknutí proti Mediccejským. Jeho nejznámější dílo, rady Lorenzovi Mediccejskému, jak vládnout a jak si udržet moc, se jmenuje Vladař. Ve Vladaři Machiavelli zastává názor, že stát by měl vést silný a moudrý panovník a je v něm popsána filosofie Machiavellismu, která zkráceně tvrdí, že "účel světí prostředky". Stejně jako Vladař je plný rad, Machiavelliho druhé dílo, Mandragora, je plné kritiky a satiry. Vysmívá se víře v zázraky a lidské pověrčivosti a je ryze renesančním dílem. V tomto díle se také věnuje problémům italské COMMEDIA ERUDITA.
Ator klasické italské komedie COMMEDIA ERUDITA, je autorem parodie na epos Píseň o Rolandovi, rytířského eposu Zuřivý Roland. Zuřivý Roland je dílem středověkkým, přesto je psán v renesančním stylu.
Se začátkem nového století přichází konec jednotných literárních směrů. Samotná díla pak přicházejí o dějovost, naopak se začínají rozmachovat vnitřní monology. Poprvé se setkáváme s požadavkem spolupráce od čtenáře, ten musí nyní nad knihami více přemýšlet. Dále v literatuře nalezneme prvky absurdity nebo experimenty s jazykem.
Do Polska uprchl Pavel Stránský, který je autorem spisu O státě Českém.
Pavel Skála ze Zhoře uprchl do lutheránského Německa, kde píše Historii Církevní.
Je nazýván Učitelem národů, přesto musel ze své vlasti utéci. Rodina mu pomřela a tak se nějaký čas skrýval u Karla staršího ze Žerotína. Nakonec odešel do Lešna a cestoval po Evropě, navštívil Švédsko a Anglii. Jeho hrob nalezneme v nizozemském Naardenu, i takový život měl nejslavnější český barokní spisovatel Jan Amos Komenský. Jeho dílo můžeme rozdělit do tří skupin. První skupinou jsou díla filosofická. Sem patří určitě epistolární dílo Listové do nebe, které obsahuje fiktivní dopisy Kristovi. Dalším dílem z této skupiny je Hlubina bezpečnosti, ve kterém zobrazuje svět jako obrovské kolo, v jehož středu je Bůh a na okraji vládne chaos. Nejznámějším filosofickým dílem je bezesporu Labyrint světa a ráj srdce. Jde částečně o autobiografický spis kde hlavní postava ocitne v kruhovém městě, které alegoricky zpracovává celý svět. Nalezneme tady postavu Všezvěda Všudybuda (alegorii lidské zvědavosti) nebo Mámení (alegorie idealizace). Jeho dílem je taky Kšaft umírající matky - Jednoty Bratrské. Druhá skupina děl, díla pansofistická, neboli vševědná, je soupisem jeho moudrosti. Do této skupiny patří Všeobecná porada o nápravě věcí lidských, ve které popisuje ideály života v míru, lásce, moudrosti a harmonii. Dalším dílem je Cesta světla, ve které popisuje cestu informace od jejího pramenu a nadhazuje výhody společného jazyka. Třetí skupinou jsou díla pedagogická, kde nalezneme například základ moderního školství, Didactica Magna, která je vlastně soupisem jak učit. všímá si vlastností výuky jako je názrnost, přiměřenst, postup, ale i zařazení výuky cizích jazyků a tělocviku. Zároveň obhajuje právo žen na vzdělání. Jazykovědným dílem je Brána jazyků otevřená,pro nás nejznámějším dílem je 1. obrazová encyklopedie, Orbis Pictus. Dalšími Komenského díly jsou Informatorium školy mateřské, nebo spálený slovník Poklad jazyka čekého.
Epocha baroka je opakem předcházející renesance. Baroko je návratem k Bohu, církev je důležitější než rozum a věda. Církev se snaží lidi ohromit, vyvolat v nich pocit pokory. Staví se majestátní, zdobené kostely. Název baroko je odvozen z pojmu "perola baroka" = perla nepravidelného tvaru. Probíhá absolutizace víry, odvrat od přírody, vytvářejí se kulty svatých a vznikají první poutní místa.
V architektuře se využívají nové prvky jako kopule, elipsy anebo točité sloupy. Staví se majestátní chrámy, katedrály a kostely, ze světských staveb zámky a paláce.
Z umělců vrcholného baroka nalezneme architekta G.L.Berminiho, malíře P.P.Rubance a Rembrant H.v.R. nebo skladatele J.S.Bacha a A.Wiwaldiho.
Literatura se nám poprvé dělí na směry v rámci národů. V Itálii se setkáváme s Marynismem, pojmenovaném po Jeanu Baptistu Maryni, ve španělsku vládne Gongórysmus, který dostal jméno po Luis de Gongórovi, Euphuismus, pojmenovaný po mladíkovi Euphusovi v Anglii, Alomodova poezie v Německu a Preciózní literatura ve Francii. Literatura využívá Antiteze, neboli protiklady, snaží se o vyvolání strachu a vrací se k jedné jistotě, kterou je Bůh.
Renesance je epocha, kdy se literatura odklání od Boha, od křesťanství a navrací se k antickému způsobu myšlení, snaží se dbát na člověka jako jedinečnou bytost, na přírodu a na vědu. Vzniká během 13. století v Italském městečku Firenze (Florencie) a odtud se šíří do celého světa. Je prvním znamením nastupujícího novověku.
Nástup renesance a humanismu v Českých zemích je opožděn kvůli husitským válkám. Samotná renesance začíná v 16. století a končí bitvou na Bílé Hoře roku 1620.
Český jazyk se nyní vyvýjí převážně mimo univerzitu. Pomáhá tomu i naučná literatura humanistů. Zaveden je tzv. Bratrský pravopis - místo spřežek se píší háčky a místo J se píše G.
Do renesanční literatury v češtině řadíme pouze Hynka z Poděbrad, který přeložil Boccacciův Dekameron a sám napsal báseň Májový sen.
Nejznámějším autorem Francouzské renesance je básník François Villon, který je zakladatelem žánu VILLONSKÉ BALADY. VILLONSKÁ BALADA sestává ze 4 slok, první tři mají 7-14 veršů (všechny stejně) a poslední sloka má polovinu tohoto počtu a nazývá se dozpěv, nebo poslání. Ve velkém využívá i dvojsmyslů.
Villonova sbírka, kde vzpomíná na přátele a nepřátele, kde se věnuje svému pomíjivému životu a kde poprvé představuje VILLONSKOU BALADU je Malý testament (Odkaz). Naopak Velký testament (Závěť) je Villonova sebeobhajoba, popis strachu ze smrti a omluva svých činnů prostřednictvím osudu.
Dalším dílem jsou Balady v žargonu, které jsou psány argotem, jsou plné vulgarismů a nejznámější baladou v souboru je Balada o Oběšenci, ve které Villon popisuje pocity odsouzence v cele smrti. Villon inspiroval Vítězslava Nezvala, který napsal 52 hořkých věčného studenta Roberta Davida, Jiřího Voskoskovce a Jana Wericha, kteří napsali divadelní hru Balada z Hadrů, Jarmilu Loukotkovou, která napsala Navzdory básník zpívá, nebo Danielu Fisherovou, v její knize Mezi psem a Vlkem. Je také označován za prvního prokletého básníka.
Knězem, který opustil klášter i Paříž, který využívá ve svých dílech archaismy a vulgarismy, přívlastky i přísloví je François Rabelais. Je kritikem Sorbony, mimo jiné ji označil za "baštu Scholastiky". Jeho rozsáhlé dílo, parodie rytířských románů, ukazující přechod ze středověku do renesance na příkladu fiktivní rodiny obrů, kde dědeček představuje středověk a vnuk Pantagruel renesanci, je román Gargantua a Pantagruel.
Byl filosofem a zakladatelem žánru ESEJ, který byl zpočátku pozuze publicistický útvar. Své eseje sepsal ve sbírce Eseje, kde probírá své osobní úvahy o životě, o lásce,...
Antoine Marie Roger de Saint-Exuperry byl pilot, filosofická díla, pomoc druhým, to je francouzský autor . Napsal romány o letcích, o boji s přírodními živly, Kurýr na jih, Noční let a Země lidí. Nejvíce se proslavil svou filosofickou pohádkou Malý princ, ve ktreré nalezneme i meditativní uvažování o životě, o životních otázkách. Zachycuje špatné vlastnosti. Dalším nedokončeným dílem je Citadela. Jde o rozhovor panovníka s autorovým synem.
Luis Fernand Celin
Pocházel z chudé rodiny, bojoval v první světové válce a procestoval evropu. Po II. sv.v. obviněn z kolaborantství. Mea Culpa je kritika poměrů v SSSR. Cesta do hlubin noci, je naopak román zachycující I. sv.v. Způsobil obrovský skandál, výroky o zkaženosti civilizace.
Gabriel Chevarlier
Francouzský prozaik, potulný student, nasazen do 1. sv.v. Věnoval se próze. Gonochosy je román, jako kronika města, které chce postavit veřejné záchody. Jedná se o satirickou komedii.
Henri Barbus
Henri Barbusse pocházel z anglicko-franc. manzželství, dílo, reportážní román Oheň, které kritizuje 1. sv.v., propuštěn z fronty jako invalida, po válce založil protiválečné hnutí. Dílo je psáno v ich formě, částečně autobiografické.
Marcel Pross
Obliba ve využívání podvědomí,snaží se zachytit , z bohaté rodiny, student práv a literatury, alergie na slunce. Román Hledání ztraceného času, text není členěn, rozsáhlé větné celky, moderní dílo, bez zápletky, řada vsuvek, pocit chaosu.
André Gide
Nositel nobelovy ceny, prozaik, přísná výchova, řeší otázky člověka, zajímá se o politiku X málo angažován. Pověst nemorálního spisovatele, pověst ateisty - odmítal církev, ne víru. Píše cestopis Cesta do Konga a reportážní dílo Návrat ze sovětského svazu, kritika SSSR. Dalším dílem je román Imoralista, odmítá rodinu, spisovatel má zůstat svobodný nebo román Vatikánské kobky, jde o vězněného Papeže, dosazeného lžipapeže - zločinou bandou, volný akt jedince. Román Penězokazi.
Charriere Henri
přezdívka motýlek - usvědčen z vraždy, poslán do francouzské guayany, utekl - román Motýlek.
Marcel Pross
Obliba ve využívání podvědomí,snaží se zachytit , z bohaté rodiny, student práv a literatury, alergie na slunce. Román Hledání ztraceného času, text není členěn, rozsáhlé větné celky, moderní dílo, bez zápletky, řada vsuvek, pocit chaosu.
André Gide
Nositel nobelovy ceny, prozaik, přísná výchova, řeší otázky člověka, zajímá se o politiku X málo angažován. Pověst nemorálního spisovatele, pověst ateisty - odmítal církev, ne víru. Píše cestopis Cesta do Konga a reportážní dílo Návrat ze sovětského svazu, kritika SSSR. Dalším dílem je román Imoralista, odmítá rodinu, spisovatel má zůstat svobodný nebo román Vatikánské kobky, jde o vězněného Papeže, dosazeného lžipapeže - zločinou bandou, volný akt jedince. Román Penězokazi.
Charriere Henri
přezdívka motýlek - usvědčen z vraždy, poslán do francouzské guayany, utekl - román Motýlek.
André Brettren
jeden ze zakladatelů sirealismu, fanoušek freuda, román Nadya. Spojováno s fašismem.
Albert Carny
Existencialista, řeší absurdní smysl života, nostitel nobelovy ceny, rodák z alžíru, pracoval jako redaktor v novinách první manželství ztroskotalo, druhá manželka se dvakrát pokusila spácht sebevraždu, obdeobí absurdity - Mýtus o Sysifovi - filosofická esej, Cizinec - román z Alžíru, vyprávění nezaujatého, netečného úředníka, Caligula - divadelní hra, osud rozhoduje o všem. období revolty Mor, z Alžíru, boj se smrtí, folosofická esej Člověk revoltující - člověk se vzepře svému osudu, bojuje proti realitě, Pád román
Jean Poel Sartré
existencionalista, společensky angažovaný, celý život spojen se Simon, odboj proti fašistům, odmítl nobelovu cenu. Román Nevolnost, hrdinovi je špatně ze života , soubor povídkek Zeť. Traktát Bytí a nicota. Divadelní hra Mouchy, příběh Oresta. Boris Vijan napsal jeho karikaturu v díla Pěna
Představitelem anglického Euphuismu je John Milton, který se ve svých pojednáních zabývá oblastí rozvodu. Ve svém díle, Doktrína a řád rozvodu prohlašuje, že rozvod by měl být umožněn i z jiného důvodu, než z cizoložství. Milton je také zakladatelem moderního eposu. Ve svém díle Ztracený ráj, které čítá 12 knih obsáhnul biblickou historii včetně proděj nejdůležitějšího prvního hříchu a vyhnání z ráje. Do Česštiny byl později přeložen J.Jungmanem. Volným pokračováním je dílo Ráj znovu nabytý.
Tereza z Ávili je autorkou tzv. JEŽÍŠOVSKÉ LYRIKY, popisuje svou lásku k Ježíši a k Bohu.
Plameni lásky živí jsou dílem Jana z Kříže.
Dramatikem je Pedro Calderon de la Barca, z jehož pera je i hra Zalamejský rychtář, obdoba Vegovy Fuente Ovejuna.
Biskupem jednoty bratrské, jedním z autorů Náměštské mluvnice, zastáncem vzdělání a jazykovědcem byl Jan Blahoslav. Mě utopické názory, přeložil Bibli do češtiny. Jeho dílem je Filipika proti Misomusům, Akta jednoty Bratrské, zpěvácká teorie Musica nebo dílo Vady Kazatelův, ve kterém kritizuje katolickou církev.
Viktoriin Kornel ze Všehrb je autorem Předmluvy k dílu Jana Zlatoústého Knížky o napravení padlého. Zastává názor, že by český vzdělanec měl psát česky, vychvaluje češtinu a poukazuje na národní hrdost. Dalším jeho dílem jsou O právech sudiech a dskách země České knihy devatery.
Překladem Chvály Bláznivosti proslul Řehoř Hrubý z Jelení.
Šimon Lomnický z Budče je autorem sbírky Tobolka zlatá, která obsahuje zábavné příběhy vedoucí k mravnímu ponaučení.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, jeden z 27 českých pánů popravených roku 1621 na Staroměstském náměstí. Je autorem cestopisu Putování aneb cesta z království českého do Benátek, odtud po moři do země svaté, země judské a dále do Egypta.
Autorem cestopisu Putování l.p. 1493 ke svatému hrobu je diplomat ve službách Ludvíka Jagelonského Jan Hasištejnský z Lobkovic.
Martin Kabátník je autor cestopisu Cesta z Čech do Jeruzaléma.
Václav Hájek z Libočan je kališník, který konvertoval ke katolíkům, děkan na Karlštejně a úředník i na jiných důležitých postech. Proslul díky své Kronice České, která nemá žádnou historickou hodnotu. Kronika měla významnou roli v pozdější české historii a byla Karlem Hynkem Máchou označena za nejpěknější Český román. Její rozsah sahá od praotce Čecha až po Ferdinanda II..
Autor kroniky Paměti, byl Mikuláš Dačický z Heslova, který navštěvoval klášterní školu.
Dalším z popravených českých pánů roku 1621 na Staroměstském náměstí byl Václav Budovec z Budova. Jeho dílo, Antialkorán je snaha představit společnsti islám jako takový a srovnávat ho s křesťanstvím.
Botanickou terminologií obohatil češtinu Tadeáš Hájek z Hájku.
Vrcholným dílem české epistolární literatury je politologické dílo Apologia od Karla staršího ze Žerotína. Ten v tomto díle kritizuje soudobou politiku v zemi prostřednictvím otevřených dopisů.
Náměštská mluvnice z roku 1533, učecbnice českého jazyka a pravopisu je vrholným dílem českého humanismu. Na jejím vydání pracovali Beneš Optát, Petr Gzel, Václav Phylomathes a Jan Blahoslav.
Melantrich je nakladatelství fungující do roku 1999. Jeho zakladatelem je Jiří Melantrich z Aventina, vydavatel světového významu. Zpočátku vydával zvláště Bibli a naučnou literaturu.
Jeho podnik po jeho smrti převzal jeho zeť Daniel Adam z Veleslavína, který svou prací přispěl ke kodifikaci češtiny. Napsal dílo Kalendář historický a spolupracoval na Kronikách dvou o založení země české.
Do ústní lidové slovesnosti řadíme KNÍŽKY LIDOVÉHO ČTENÍ, příběhy pro obyčejné lidi, které měly sloužit k pobavení a poučení. Mezi ně patří i Frantova Práva, která kritizují dobové problémy a satiricky nebo ironicky je komentují. Obsahují i soubor cechovních předpisů.
Druhým žánrem jsou INTERLUDIA, krátké frašky mezi výstupy vážných divadelních her.
Renesanční literatura v latině je o poznání rozsáhlejší. Prvním autorem je Jan z Robštejna, který působil jako diplomat u Jiřího z Poděbrad. Napsal dílo Dialogus, jde vlastně o jeho rozhovor s třemi katolickými šlechtici. Dílo odráží tehdejší náboženskou situaci Čech.
Dalším autorem, který pohrdá češtinou a cítí k ní silný odpor je Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Studoval v Itálii, byl uznáván ve světě. Píše traktáty, kupříkladu O lidské ubohosti a O lakotě nebo filosofický spis Žaloba ke svatému Václavu na mravy Čechů, ve kterém kritizuje šlechtu, že způsobila úpadek země.
Autorem, který se inspiroval u Smyla Flašky z Pardubic je Jan Skála z Doubravky. Napsal dílo Rada Zvířat, rady pro Ludvíka Jagelonského. Druhým dílem je rozsáhlá monografie Dějiny Českého Království.
Rektorem Karlovy univerzity, který se snažil zabránit tamnímu rostoucímu německému vlivu a nakonec spáchal sebevraždu byl Jan Kampánus Vodňanský. Byl světově proslavený a německý spisovatel Sigmund Winter sepsal jeho životopis v díle Mistr Kampánus. Kampánus je autorem dílam České Dějiny a vlastenecké hry Bretislavus, která zpracovává známý příběh knížete Břetislava a Jitky.
UTOPIE, nebo spíše UTOPICKÝ ROMÁN je novým literárním žánrem. Popisuje šťastnou spokojenou společnost, bez jakýchkoli utrpení, nebo válek. Vychází i z Platónovy Ústavy, protože tvrdí, že vládnout mají vědci. Autory renesančních utopií jsou například angličan Thomas Mare, který napsal dílo Utopia, ital Thomas Campanella, který napsal dílo Sluneční stát nebo angličan Francis Bacon se svojí Novou Atlantis.
Je autorem satirického spisu Chvála bláznivosti, jehož hlavní postavou je alegorická bohyně bláznivosti. V tomto díle tento filosof kritizuje společnost a přirovnává ji k bláznům.
Představitelem německého baroka, legendárním vypravěčem, který přežil třicetiletou válku, zastával důležité úřady a nakonec si založil hostinec je Hans Jákob Christoffel von Grimmelhausen. Grimmelhausen vytvořil postavu Simplisius Simpicisimus, neboli prosťáček nejprostší, kterou představil v díle Dobrodružný Simplicius Simpicissimus. Žánr je román a má deset dílů, jeho volným pokračováním je Divous Skočdopole, nebo Poběhlice kuráž.
Torquato Taso je představitelem italského baroka. Byl nazýván králem básníků, přesto skončil v blázinci. Jeho životopis sepsal Johann Wolfgang Goethe. Je autorem díla Osvobozený Jeruzalém, které vypráví o křížové výpravě.
Geofrey Chauces byl anglickým diplomatem v Itálii a byl ovlivněm tvorbou G. Boccaccia a F. Petrarcy. Je autorem epické básně Troilus a Criseyda, Legendy o dobrých ženách, nebo alegorické básně Ptačí sněm. Tyto básně zpracovávají klasická středověkká témata. Jeho vrcholným dílem, pro které našel inspiraci v Boccacciově Dekameronu, jsou Cantenburské povídky, kterér mají rámcovou kompozici, kde 30 poutníků putuje k hrobu sv. Tomáše v Cantenbury.
Zabit byl při hospodské rvačce, ale Christopher Marlowe, agent tajné služby, je znám díky svým dílům, kdy poprvé přivedl na svět postavu Fausta v díle Doktor Faustus. Marlowe je kritikem náboženství a ve svém díle Žid z Malty srovnává JUDAISMUS a KŘESŤANSTVÍ.
Autorem alegorického eposu, který svm dějem odkazuje i na Alžbětu I., Královna Vil, je Edmund Spencer.
Thomas Kyd je autorem Španělské tragédie, která je předobrazem Shakespearova Hamleta.
Je autorem satirických komedií, příkladem budiž Lišák Volfone, nebo Alchymista.
Básník a dramatik William Shakespeare je nejpřekládanějším a najvydávanějším autorem všech dob (s výjimkou Bible). Působil v londýnském divadle Globe a inspiroval mnoho dalších umělců. Jeho tvorbu dělíme na tři období.
V prvním období, do roku 1600, píše Shakespeare převážně komedie a to Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec Benátský, nebo Večer tříkrálový. Dále jsou to historické hry Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI. a nejznámější tragédie, Romeo a Julie.
Ve druhém období (1600 - 1608) přechází Shakespeare ke svým známým tragédiím Hamlet, MacBeth, Othelo nebo Král Lear, historické hře Antonius a Kleopatra a romancím Bouře a Zimní pohádka.
Po roce 1608 píše Shakespeare ALŽBĚTÍNSKÉ SONETY, které mají 4,4,4 a 3 verše ve slokách. Kvůli lichému počtu veršů Shakespeare zavádí tzv. Blank vers, verš, který se nerýmuje Sborník jeho sonetů se nazývá Sonety.
Shakespeare inspiroval například Giusseppe Werdiho, který napsal operu Hamlet, muzikály West side story a Kiss me Kate, české Shakespearovské slavnosti, nebo vznik samostatného vědního oboru, Shakespearologie, který v ČR reprezentuje Martin Hilský
Španělským romanopiscem, synem chudého šlechtice, který v boji přišel o levou ruku, prožil 5 let v otroctví a umírá v bídě je Miguel de Cervantes y Saavedra. Je znám hlavně díky svému vrchonému dílu Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha, čtyřdílném satirickém románu, ktrý paroduje středověkkou tvorbu. Samotnou postavu Dona Quijota vytvořil tak, že ho ostatní postavy, kromě jeho věrného sluhy, Sancho Panzy, zesměšňují. Román je druhou nejpřekládanější knihou a původem termínu Donkichotství, který označuje marnou vytrvalou snahu. Za zmínku stojí ještě Cervantesův první román De La Galatea.
Byl velice známý arozsahem díla se může měřit i s Wiliamem Shakespearem, to je špnělský dramatik Lope de Vega. Hlavním rysem jeho tvorby je, že odmítá dělit komedii a tragédii, prot je zakladatelem ŠPANĚLSKÉ KOMEDIE, veršované komedie o třech dějstvích, ve které se tyto dva žánry mísí. Druhým faktorem je komedie pláště a dýky, neboť jeho postavy se oblékají do dlouhých plášťů. Jeho život byl velice pestrý, rád pil, bavil se a měl 7 dětí. Ze svého milostného života dokonce napsal autobiografickou prózu La dorotea. Napsal přes 2000 divadelních her a literatura dělí jeho hry do několika skupin.
Z náboženských her můžeme jmenovat Stvoření světa, z her pastýřských komedii Zamilovaný Amor. Dramata Zahradníkův pes, Vzbouření v blázinci a Chytrá milenka patří mezi mravoličné komedie, kam patří i nejznámější Vegova hra Fuente Ovejuna, která pojednává o jednotě vesničanů po zavraždění jejího pána, tyrana Goméze.
Tirzo de Molina je autorem postavy dona Juana, kterou představil ve svém díle Sevilský vůdce a kamenný host.
V dílech nízkého stylu vystupují převážně neurozené postavy, také jazyk je mnohem jednodušší. Typickými žánry jsou komedie, fraška, bajka, satira.
Typickým žánrům pro nízký styl se vymyká Piere Corneille, který píše tragédii Cid, která nesplnila podmínky vysokého stylu. Děj Cida se točí kolem sporu jeho otce s otcem jeho milenky Chiméry. Cid svého otce hájí a Chiméřina naonec zabije. Za trest je poslán do boje proti Maurům, kde si vydobije zpět ztracenu čest. Dílo končí dobře - svatbou Cida s Chimérou. Dalším Corneillovým dílem je komedie Lhář.
Utekl ze studií, hrál v divadeních spolcích. Oženil se se sestrou své přítelkyně, při své tvorbě vycházel z COMMEDIA DEL ART a zemřel na jevišti. Církev ho dokonce prohlásila za kacíře. Píše převážně komedie, nejznámější jsou Tartuffe, kde kritizuje karierismus. Samotný Tartuffe je pokrytec, který svou víru pouze předstírá. Komedie, kde hlavní roli hraje lakomý lichvář Harpagon, příběh jeho syna Kleantese a chudé Mariany, Lakomec je velice známá i dnes. Dalším dílem, ve kterém Moliere kritizuje šlechtu je Don Juan, Misantrop naopak popisuje introverta, který nemá rád lidi.Dílo Zdravý nemocný kritizuje doktory a hyochondry a manželství je popsáno (a zkritizováno) v hrách Škola mužů, Škola žen a Chudák manžel.
Jean de la Fontaine byl básník a bajkař, který prostřednictvím svých Bajek kritizoval společnost.
Autorem aforismů je François de la Rochenfoulcad, který sepsal sbírku Maximy.
Autorem duchovního románu Poustevníkova cesta z tohoto světa do světa budoucího ( v originále The Pilgrim's Progress from This World, to That Which Is to Come) je John Bunyan.
Politickým agentem, spisovatelem a novinářem je autor jednoho z nejslavnějších románů všech dob. Daniel Defoe je také zakladatelem anglické špionážní služby. Jeho nejznámější román, který byl mnohokrát přepracován v mnoha podobách, Život a zvláštní dobrodružsví Robinsona Crusoa, námořníka z Yorku, vypráví o nadřazenosti angličanů, o národní hrdosti. Robinson Crusoe strávil na opuštěném ostrově 28 let. Dalším dílem je Moll Flanders, román o prostitutce, která zdědí obrovský majetek a nakonec umírá jako cnostná kajícnice.
Největším z anglických satiriků je Jonathan Swift. Je zakladatelem žánru ANTIUTOPIE, ve které zobrazuje nedostatky společosti. Původem pocházel z Dublinu, stal se knězem a vychovatelem, píše protianglické traktáty. Do jeho života a děl výrazně zasáhly dvě ženy, jeho kámarádka Stella a ctitelka Vanessa. Z jeho děl nalezneme například Skromný návrh, ostrý satirický pamflet, epistolární Deník Stelle. Román, který byl kritikou absolutizmu, poukazuje na nesmyslnost války, zároveň byl kritikou společnosti a byl i zakázán, takový je fiktivní cestopis a Swiftovo nejznámější dílo, Guliverovy Cesty.
John Gay je skutečným autorem světoznámé Žebrácké opery, která je parodií na italskou operní tvorbu. Žebrácká opera je dílem fiktivního umělce, jehož práci psalo takzvané sdružení škrabálků , jehož členem byl i Daniel Defoe.
Alexandr Pope byl básníkem a satirikem. V díle Uloupená kadeř se společnosti vysmívá, Blbiáda je naopak satirou na hloupost.
Zakladatelem 1. pátracího oddílu a zastáncem chudých je Henry Fielding, který je zároveň zakladatelem tzv. VÝVOJOVÉHO ROMÁNU, který ukazuje názorný vývoj postav
Literatura vysokého stylu je určena převážně pro vysokou společenskou úroveň, používá složitý jazyk a má obsáhlou slovní zásobu. Typické žánry jsou tragédie, epos, hymnus a óda.
Autorem literatury vysokého stylu je Jean Racine Ajeho tragédie Faidra . Jde o to že Faidra je Theseovou druhou manželkou, ale zamiluje se do jeho syna z prvního manželství Hypolita, která jí ale odmítne. Naštvaná Faidra si stěžuje Theseovi, že jí Hypolit jí svádí. Theseus na svého syna sešle hněv Bohů a deset zemí, Faidra ale neunese výčitky svědomí a otvíví se. Faidra je psychologickou tragédií, stejně jako jeho další díla Berenika a Botanicus.
V Itálii se začíná rozvíjet drama, nejvíce je to patrné v žánru MĚŠŤANSKÉ KOMEDIE, který vychází z principů COMEDIA DEL ART. Dramatikem je i Carlo Goldoni, autor světoznámé komedie Sluha dvou pánů. Goldoni je revolučním italským dramatikem, zrušil masky a pantonimmu a zavádí více pevného textu. Mimo Sluhy dvou pánů napsal ještě hry Poprask na laguně a Lhář.
Za počátek nových historických epoch klasicismu, jsou považovány Velká francouzská revoluce a Deklarace nezávislosti USA. Opět se zvyšuje zájem o vesmír ao přírodu, nově k nim ale přibývá i demokracie. Společně s faktem, že se zaměřuje na to, že společnost jako celek ustupuje i feudalistické názory. Klíčovým dílem pro Klasicistní umělce je Aristotelova Poetika , zvláště zásada tří jednot (jedno místo, jeden čas, jeden děj). Autorem závazného systému klasických pravidel je Nicolas Despreaux. Znaky klasicismu jsou pevné řády, střízlivost a účelnost, cit je podřízený rozum, je kladen důraz na antiku a soukromé cíle se podřizují společnosti. V době klasicismu vzniká mnoho světozámých staveb, jako například pražské Stavovské divadlo, Braniborská brána v Berlíně nebo Vítězný oblouk na Champs-Élysees v Paříži. Slavní klasicistní skladatelé jsou W.A.Mozart , L. van Beethoven nebo J.J.Ryba.
