Created by
Jednotlivé buňky můžete kliknutím myši otevřít a zobrazí se Vám text. Dalším kliknutí buňku uzavřete nebo zobrazíte další list.
VYUŽITÍ ZAHRADNÍ TERAPIE V PREVENCI SYNDROMU VYHOŘENÍ
Pobyt v zahradě sám o sobě je léčivý. Přírodní prostředí podporuje celkové uvolnění a relaxaci skrze parasympatický nervový systém, podporuje také fyzické, psychické zotavení v případě úrazu nebo stresu. Pravidelný kontakt s přírodou, případně i strukturované aktivity spojené s přírodním prostředím, jsou velkým přínosem v prevenci syndromu vyhoření. Lidé pracující v pomáhajících profesích jsou syndromem vyhoření ohroženi více než jiné profese.
Lidé, kteří trpí vyhořením, potřebují nejen léčivý vliv přírody, ale i terapeutický doprovod příslušně vzdělaného odborníka, zahradního terapeuta. Nestačí jen opustit pracoviště. Lidé, kterých se to týká, potřebují obnovit zdravou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a vyvinout větší odolnost, aby mohli správně řešit pracovní problémy se svými nadřízenými.
Kontakt s přírodou a týmová práce posilují a umocňují naše vztahové dovednosti a povzbuzují nás, abychom převzali odpovědnost za péči o sebe, stejně jako se staráme o rostliny, protože jedině tak mohou produkovat dobré ovoce.
Lidé ve stavu vyhoření si musí uvědomit, že správné nastavení vztahů je základním prvkem a tento úhel pohledu by měl být aplikován i na potřeby druhých. Příroda nás učí, že každá rostlina v zahradě má jiné potřeby a že i v každé fázi svého života stejná rostlina k růstu a produkci vyžaduje jiné podmínky prostoru, vody, světla, půdy a třeba i opory.
Zahradnické aktivity, které lze efektivně zařadit do programu prevence a léčby tohoto stavu, by se proto měly zaměřit na metafory související se „zdravými hranicemi“ jako životním prostorem a péčí o rostlinu jako obdoba péče o nás samotné. Aktivity slouží k reflexi vlastních potřeb, měly by povzbuzovat k rozpoznání a vyjádření vlastních potřeb na pracovišti (např. setí, probírka, zalévání, přesazování, sklizeň, všechny tyto aktivity lze použít jako vhodné metafory). Můžeme také diskutovat o vzájemné interakci v sousedství mezi různými pěstovanými rostlinami.
Přirozená biologická rozmanitost v přírodě je důkazem, že přijímání rozdílů zlepšuje každé prostředí, a to i v práci. Velký význam může mít období sklizně, protože v pracovním prostředí jsme často jen součástí procesu a toto uspokojení z dokončení činnosti není dovoleno. Vypěstovat něco pro ostatní ke sklizni může být důležitou aktivitou, v takovém případě zařadíme střídání členů kolektivu při péči o společný projekt.
Tyto příklady praktických a cílených činností s rostlinami mohou přinést pozoruhodné výsledky a povzbudit lidi, aby více trávili čas venku a propojili se s ostatními. Práce s tělem je přirozeným nástrojem přístupu k naší mysli a duchu a obnovení její rovnováhy.
Výsledky projektu ukázaly, že Itálie má nejlepší podmínky pro vzdělávání v oboru. Ve Švédsku je terapeutické zahradničení a další formy zelené terapie (např. lesní koupele, pobyty na farmě) součástí systému zdravotní péče v některých regionech za určitých podmínek. V České republice zastupuje zájmy tohoto oboru Asociace České republiky. V žádné zemi se však zahradní terapie/terapeutické zahradničení specificky nepoužívá jako prevence syndromu vyhoření. Kontakt s přírodou přináší lidem pohodu, duševní osvěžení a fyzické uzdravení. Z tohoto důvodu se navrhuje více využívat léčivého vlivu přírody právě jako prevence syndromu vyhoření.
Máte dotazy k zahradní terapii? Zajímají Vá sprojektové aktivity? Neváhejte se na nás obrátit.
Kontaktní osoba: Mgr. Jana Dvořáčková
E-mailová adresa: jana.dvorackova@asociacezt.cz
Asociace zahradní terapie, z. s. vznikla 1. 3. 2019 po letech příprav a setkávání příznivců této metody práce s klienty. Společně tak spřízněné organizace i jednotlivci dali vzniknout spolku, který se snaží podporovat tuto metodu a rozšiřovat povědomí o širokých možnostech jejího využití. Sdružujeme zástupce ze všech oblastí - socálních, zdravotních a pečovatelských služeb, zahradníky, zahradní architekty, vzdělavatele, organizace pro environmentální vzdělávání aj.
Odkaz na webové stránky naleznete zde.
Legendu otevřete kliknutím na boční lištu v levém horním rohu mapy. Kliknutím na ikonu čtverce v pravém horním rohu se přesunete na mapový portál.
Teorie syndromu vyhoření
Co je vyhoření?
Vyhoření neboli „burnout“ je v lidovém jazyce a v mainstreamových médiích synonymem pro extrémní stavy, ať už vyčerpání nebo nedostatek trpělivosti a vysokou míru netolerance.
Problémem je, že nejvýznamnější autoři v této oblasti, Herbert Freudenberger a Christina Maslach, se liší v charakteristice a způsobu popisu klinické prezentace fenoménu vyhoření.
Zakladatel konceptu syndromu vyhoření
Herbert J. Freudenberger (1926-1999) byl německý Žid, který ještě jako dítě utekl se svou rodinou z nacistického Německa do Spojených států, a stal se psychologem považovaným za zakladatele konceptu syndromu vyhoření.
Freudenberger sehrál zásadní roli v “hnutí bezplatných klinik” koncem roku 1960, které podnítilo otevření několika klinik ve Spojených státech poskytujících bezplatné služby nemajetným a marginalizovaným lidem, zejména uživatelům heroinu.
Podle narkomanů se některé žíly po opakovaných punkcích staly „nepoužitelnými“ pro nové aplikace drog: jinými slovy byly „vyhořelé“.
Postupem času se z výrazu “burnout” stal běžný slangový výraz spojovaný s extrémními stavy vyčerpání. Freudenberger pracoval denně 10 až 12 hodin ve své soukromé kanceláři a pak zůstával vzhůru až do půlnoci nebo později, pracoval na Bezplatné klinice svatého Marka.
V roce 1974 napsal článek „StaffBurnout“, v němž popisuje klinický obraz osob postižených syndromem vyhoření, který sám dvakrát zažil kvůli šílenému pracovnímu tempu.
Definoval ho jako „stav únavy nebo frustrace způsobený oddaností určité věci, způsobu života nebo vztahu, který neodpovídal očekávání“.
Zdravotní problémy spojené se syndromem vyhoření
V závislosti na individuální zranitelnosti, jakmile musí adaptační mechanismy mozku čelit stresovému faktoru, dochází k neustálému vyčerpávání. Proto je chronický stres také zpravidla považován za neadaptivní.
Naopak adaptivní stres je zpravidla akutní stres s dočasným, nikoliv trvalým účinkem. I když akutní stres velké intenzity může způsobit tzv. akutní stresovou poruchu (ASD).
Stále více je potvrzována neurovědecká teze, která tvrdí, že chronický, dlouhodobý stres, bez ohledu na jeho příčinu (ať už jde o práci, bouřlivé manželství, socioekonomické problémy apod.) má značný vliv na zdravotní stav.
Kromě významného negativního vlivu na centrální nervový systém nesčetné studie prokázaly, že chronický stres může poškozovat imunitní, kardiovaskulární a neuroendokrinní systém (Anderson, 1998). Dalším důsledkem je oslabení imunity, vysoký tlak, bolesti svalů, nemoci srdce a poruchy psychiky, jako je depresivní a úzkostná porucha (BAUM; POSLUSZNY, 1999).
Z různých důvodů, které se často prolínají (např. genetika, osobnost, psychická struktura, afektivní citlivost a další), se již ukázalo, že někteří lidé jsou vůči chronickému stresu odolnější, zatímco jiní jsou zranitelnější.
Syndrom vyhoření navržený Freudenbergerem je rozsáhlý a nepřehledný, s mnoha příznaky a různou závažností u jednotlivých osob jako:
Nelze si nevzpomenout na slova, která pronesl Freudenberger v roce 1989:
„Musíme si dát pozor, abychom pojmem vyhořením neoznačovali tolik problémů, že by sám o sobě ztratil smysl.“.
Podle Freudenbergera je příčinou vyhoření také popírání, včetně popírání neúspěchu, věku, strachu, smrti a pocitů. Popírání je totiž obranným mechanismem, neboť slouží k udržování falešného obrazu, dichotomie mezi přáním a realitou, a to za velmi vysokých energetických nákladů, přičemž tento energetický deficit úzce souvisí s genezí vyhoření a souvisí také s chronickým stresem, ať už pochází z práce, manželství, vztahů atd.
Podle Freudenbergera je syndrom vyhoření léčitelný. V knize „Burn out: Jak porazit vysokou cenu úspěchu (1981)“, psycholog uvádí: „Vyhoření je zvratné, bez ohledu na to, v jaké fázi se nachází.“ Navrhl několik způsobů, jak minimalizovat hlavní příčiny vyhoření.
S pracovním prostředím začala syndrom vyhoření spojovat Christina Maslachová, profesorka a výzkumnice na Kalifornské univerzitě v Berkeley (USA). V první polovině sedmdesátých let, kdy se syndrom vyhoření stal hlavním předmětem jejího zkoumání, se výzkumnice ve své práci začala zaměřovat na odborníky, kteří pracovali přímo s veřejností.
Maslachová se rozhodla zacílit předmět svého studia na pracovní vztahy a nerozšířila koncept vyhoření na další oblasti života, jak to učinil Freudenberger. Její volba zásadně přispěla k chápání syndromu vyhoření jako profesního syndromu, přičemž tento názor je stále rozšířený.
Na základě psychometrické psychologie a statistických nástrojů vytvořila Maslachová v průběhu let své studie vlastní charakteristiku syndromu vyhoření. V roce 1977 definovala syndrom vyhoření jako syndrom charakterizovaný fyzickým a emocionálním vyčerpáním způsobeným krizí ve vztahu pracovníka k práci, který může postihnout všechny profesionály (bez ohledu na profesi a činnost).
Stanovila k němu tři oblasti, kde se projevuje:
V roce 1981 Maslachová a její spolupracovníci publikovali MBI (Maslach Burnout Inventory), test používaný ke kvantitativnímu hodnocení syndromu vyhoření, který se dodnes používá desetkrát častěji než jiná měřítka v článcích a disertacích na toto téma. Také vydali Inventářový manuál, dokument, který je ekvivalentem „uživatelské příručky“ pro používání MBI (Maslach Burnout Inventory), a to v kterékoli z jeho verzí. Tento dokument vysvětluje správné zacházení s nástrojem, jeho použití a interpretace. Používání MBI a příručky k inventáři je chráněno autorskými právy, MBI je test zaměřený výhradně na měření syndromu vyhoření podle definice, kterou navrhla Maslachová a její kolegové. Jedná se o nástroj podobný dotazníku, vyvinutý na základě položek ze tří stanovených oblastí syndromu vyhoření.
V současné době existuje pět verzí MBI:
V MBI neexistuje žádný hraniční bod, který by odděloval, kdo má nebo nemá syndromem vyhoření.
V roce 1998 Maslach a Goldberg navrhli koncept „vyhoření - angažovanost“. Stejně jako pro tyto výzkumníky existují protipóly (černá a bílá), existují také protipóly „burn out a engagement/vyhoření a angažovanost“.
Cesta změny od vyhoření k angažovanosti vede přes vyřešení šesti možných oblastí nesouladu mezi člověkem a prací:
V současné době je pro diagnostiku vyhoření nejčastěji odborníky převážně uznávaná metoda podle MKN-11 (Mezinárodní klasifikace nemocí, 11. revize) pod kódem QD85, právě pro svůj význam a celosvětové uznání Světovou zdravotnickou organizací (WHO).
V MKN-11 zůstává vyhoření synonymem pro vyčerpání a je ponecháno mimo skupinu duševních poruch nebo nemocí. (Na základě těchto dokumentů je tedy termín „léčení“ vyhoření nevhodný, protože se nejedná o nemoc). Protože popis vyhoření v MKN-11 vychází ze studie, kterou provedla Christina Maslachová, vztahuje se výslovně k profesnímu kontextu a neměl by být aplikován na popis prožitků v jiných oblastech života.
„Vyhoření je syndrom koncipovaný jako důsledek chronického stresu na pracovišti, který nebyl úspěšně zvládnut a který může postihnout všechny profesionály (bez ohledu na profesi a činnost).
Vyhoření má tři rozměry, které je třeba v diagnostice zohlednit současně, a to:
Nejvýznamnějším rozdílem mezi Maslachovou a MKN11 je způsob diagnostiky vyhoření. Zatímco u MKN stanovuje diagnózu odborník, u Maslachové je vše založeno na samo-vyšetřovacím testu MBI (Maslach Burnout Inventory), což je z technicko-sémiologického hlediska velmi sporné, také proto, že na základě MKN-11 je diagnóza syndromu vyhoření diagnózou vylučovací (nazývanou také reziduální), jinými slovy, lze ji potvrdit až po vyřazení jiných diagnostických hypotéz.
Další informace o syndromu vyhoření najdete např. zde:
Vítejte v prostředí Orgpadu, který slouží jako plátno, po kterém se můžete pohybovat, přibližovat, rozklikávat. Informace jsou zde členěny stejně jako na myšlenkové mapě, takže se v nich nikdy neztratíte.
Kolečkem myši si můžete texty v buňkách přibližovat a oddalovat podle toho, jaká velikost Vám vyhovuje.
Intervence založené na působení přírody
V posledních desetiletích se více než dříve mluví o zrychlené době, která na současného člověka klade řadu požadavků v životě osobním i pracovním. V současné době žije ve městech 55 % světové populace a toto číslo stále roste. https://www.un.org/uk/desa/68-world-population-projected-live-urban-areas-2050-says-un
Navíc lidé tráví 80-90 % procent času v místnostech. Objevuje se pojem “indoor generace”. https://www.researchgate.net/figure/Time-spent-in-various-indoor-locations-among-people-reporting-time-habitue-shabitue-s_tbl1_7062081
“Nature Deficit Disorder” je pojem, který poprvé použil Richard Louv, tvrdí, že nárůst dětské obezity, poruchy pozornosti, poruchy učení, deprese, úzkosti a mnohé další problémy u dětí jsou způsobeny nedostatečným kontaktem dětí s přírodou. https://richardlouv.com/blog/what-is-nature-deficit-disorder
Louv zdůraznil, že se nejedná o novou lékařskou diagnózu, ale spíše naznačuje, že nedostatek kontaktu dětí s přírodou je alarmující trend poslední doby. Přestože jeho teorie není bezvýhradně přijímána všemi, pomohla “pojmenovat” aktuální stav věcí. Jeho teorii doplnila Elisabeth Dickinson, která zdůrazňuje, jak je důležité, aby společnost (dospělých) zhodnotila a případně přehodnotila svoje vlastní sociální, politické a ekonomické cíle, jedině tak může dojít ke změně. Je zřejmé, že nedostatek kontaktu s přírodou se týká nejen dětí, ale velké části světové společnosti. https://fernainymat2017.wordpress.com/wp-content/uploads/2017/07/the-misdiagnosis-rethinking-nature-deficit-disorder.pdfSHOULD WE PUT THESE IN?
Zároveň se rozvíjí nový trend, který usiluje o znovuobnovení kontaktu člověka s přírodou. Léčivý vliv přírody je podložen mnoha výzkumy. Lidé přírodu potřebují ke zdravému životu. Příroda se stává součástí urbanistického plánování, nejen parky, ale i komunitní zahrady jsou nových moderních čtvrtí, tzv. zelené a modré zóny se stávají normou. Nově se objevil pojem “intervence založené na působení přírody/Nature Based Interventions”, který je souhrnným označením pro různé nejen terapeutické přístupy a aktivity využívající léčivého vlivu přírody.
Intervence založené na působení přírody můžeme rozdělit do dvou základních skupin:
Terapie i aktivity založené na působení přírody mají společné to, že nějakým způsobem využívají léčivého vlivu přírodního prostředí nebo jejích prvků a mají pozitivní účinek na psychické, fyzické zdraví člověka a celkový pocit pohody.
Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma skupinami je ve vzdělání provázející osoby a v evaluaci činnosti.
Terapie založené na působení přírody
Vzdělání: Ten, kdo poskytuje terapie založené na působení přírody, musí mít terapeutické vzdělání (lékař, psycholog, psychiatr, arteterapeut, apod.), plus další doplňkové vzdělání v oboru přírodních terapií, nebo mezi sebou mohou spolupracovat odborníci z různých oborů.
Evaluace: Je velmi důležité na začátku terapie/práce s klientem stanovit individuální cíl terapie/zakázku, a po skončení terapie zhodnotit, zda byl cíl naplněn. K hodnocení se mohou používat různé měřitelné škály, ale i dotazníky subjektivnějšího charakteru, podle typu zakázky a problému klienta.
Jako příklad terapie založené na působení vlivu přírody můžeme uvést:
Mnoho druhů zvířat může asistovat při terapii nebo léčivých aktivitách - tradičně se v terapii vyskytují psi, kočky, koně, ale také drobná zvířata (králíci, morčata, exotičtí ptáci, ryby) nebo hospodářská zvířata (osli, lamy, aj.)
ZAHRADNÍ TERAPIE A TERAPEUTICKÉ ZAHRADNIČENÍ
Zahrady člověka provází už dlouhé věky. Přestože léčba v zahradě je dávnou a osvědčenou praxí, teprve nyní si hledá své místo jako nová profese zahradní terapie. Zahradní terapie a terapeutické zahradničení jsou pojmy, které občas bývají zaměňovány i odborníky. Situaci celkově ještě komplikuje nejednotná terminologie, rozdílné možnosti a požadavky na vzdělání odborníka a náležitosti zahradně-terapeutického programu, a to jak v rámci jednotlivých zemích, tak i v rámci Evropy, případně v mezinárodním měřítku.
V současné době profese zahradní terapie existuje v USA, v Evropě ještě není tato profese uznána. Americká asociace zahradní terapie (AHTA/American Horticulture Therapy Asociation) definuje profesní standardy a kvalifikační předpoklady pro tuto praxi. Namísto názvu zahradní terapie se v Evropě používá označení „terapeutické zahradničení“ nebo případně „sociální a terapeutické zahradničení“. Z definice zahradní terapie podle Trellis vyplývá, že tyto pojmy “zahradní terapie” a “terapeutické zahradničení” užívá jako synonymum, zatímco v USA se striktně oddělují.
V německy mluvících zemích se pro zahradní terapii využívá název Gartentherapie a pro aktivity v zahradě therapeutisches Gärtnern, naopak v anglicky mluvících zemích a v USA je více zaveden pojem Horticulture Therapy a Therapeutic Gardening, případně se používá termín Sociální a terapeutické zahradničení/Social and therapeutic horticulture.
Zahradní terapie není práce v zahradě. Je to terapeutická metoda, nabízí řadu možností a aktivit, které jsou vhodné pro různé cílové skupiny, pro děti, dospělé, ale i seniory. Zahradní terapii lze využít i v interiéru nebo u klienta upoutaného na lůžko, a zprostředkovat tak kontakt s přírodou i lidem, kteří se do zahrady se nedostanou. Léčebné účinky zahradní terapie lidé pociťují nejen při léčbě a zotavování se po úrazech, ale třeba i při přepracování či stresové zátěži.
Definice zahradní terapie podle AHTA (American Horticulture Therapy Asociation/Americká asociace zahradní terapie): „Zahradní terapie je účast na zahradnických aktivitách, které zprostředkovává registrovaný zahradní terapeut, aby bylo dosaženo specifických cílů v rámci stanoveného léčebného, rehabilitačního nebo profesního plánu. Zahradní terapie je aktivní proces, který probíhá v kontextu stanoveného léčebného plánu, přičemž samotný proces je považován za terapeutickou činnost, nikoli za konečný produkt.“
Definice zahradního terapeuta podle AHTA: „Zahradní terapeuti mají základy znalostí v oblasti rostlinolékařství, humánních věd a principů zahradní terapie a zkušenosti s aplikací zahradní terapie.
Americká asociace zahradní terapie podporuje definici, že zahradní terapeut je člověk, který:
- má minimálně bakalářský titul v oboru zahradní terapie nebo minimálně bakalářský titul s dalšími kurzy v oblasti rostlinolékařství, humánních věd a zahradní terapie.
- absolvoval 480hodinovou stáž v oboru zahradní terapie pod dohledem profesionálně registrovaného zahradního terapeuta.
- Je profesionálně registrován jako zahradní terapeut u Americké asociace zahradní terapie a je označen profesním osvědčením HTR, Horticultural Therapist-Registered.“
AHTA, Americká asociace zahradní terapie. Online. Dostupné z: https://www.ahta.org/ahta-definitions-and-positions [citováno 2025-1-15].
Definice terapeutického zahradničení podle Trellis (Asociace terapeutického zahradničení se sídlem ve Velké Británii):
„Terapeutické zahradničení (někdy také „Sociální a terapeutické zahradničení“) je proces, při kterém vyškolení odborníci pracují s lidmi pomocí rostlin, zahradničení a spojení s přírodou, aby jim pomohli zlepšit jejich fyzické a psychické zdraví a pohodu, dovednosti a schopnosti.“
„Terapeutické zahradničení je jedinečný profesní obor s vlastními odbornými dovednostmi a znalostmi, který v sobě zahrnuje především zdravotní/pečovatelské dovednosti, zahradničení a terapeutické/adaptivní zahradničení (zahradnické dovednosti/nástroje přizpůsobené zdravotním a podpůrným potřebám). Terapeutické zahradnictví si lze představit jako spojení zahradnických a zdravotnických a pečovatelských profesí.
Zahradní terapie a terapeutické zahradničení jsou zaměnitelné termíny pro účelné využití rostlin a zahrad ke zlepšení zdraví a pohody. Využití rostlin jako terapeutické metody má základ v odborné praxi zahradní terapie.“
„Vyškolení zahradní terapeuti pracují tak, že stanoví konkrétní léčebné cíle pro zlepšení fyzického, duševního nebo kognitivního zdraví různých skupin lidí, kteří se zotavují z nemoci nebo zranění nebo žijí s dlouhodobým tělesným postižením či duševními poruchami.“
Trellis. Online. Dostupné z: https://www.trellisscotland.org.uk/social-therapeutic-horticulture [citováno 2025-1-15].
Náležitosti, aby terapie byla terapií a nikoliv pouze zahradničením:
Rozdělení programů zahradní terapie podle modelu v USA
Programy/aktivity zahradní terapie mohou mít různá zaměření - podle toho, co je cílem terapie klienta/pacienta. V USA jsou děleny do tří základních skupin:
Nesplňuje-li činnost náležitosti výše uvedené, jedná se tedy nikoliv o zahradní terapii, ale o TERAPEUTICKÉ ZAHRADNIČENÍ.
Možnosti vzdělávání v ČR v oboru zahradní terapie
JABOK
Vyšší odborná škola, která nabízí vzdělání v oblasti sociální práce, sociální a speciální pedagogiky a interkulturní práce. Zřizovatelem je církevní sdružení, škola je ale otevřena všem bez nutnosti příslušnosti k církvi. Má více než 30tiletou tradici a spolupracuje s dalšími zahraničními institucemi. Škola má uzavřené smlouvy pro praxi s více než 70ti organizacemi (školy, veřejné instituce, poskytovatelé sociálních služeb aj.). Je členem Asociace vzdělavatelů v sociální práci a jiných odborných asociací a profesních skupin.
Kurzy zahradní terapie nabízí od roku 2015 pro veřejnost odbornou, laickou i pro studenty školy. Kurzy jsou akreditované MPSV.
úvodní kurz Možnosti využití zahradní terapie pro integraci a aktivizaci osob se zdravotním a sociálním znevýhodněním rozsah 8 h
navazující kurz Praktické využití aktivit zahradní terapie při práci se znevýhodněnými osobami, rozsah 8 h
volitelný kurz Úvod do zahradní terapie - rozsah 20 h, pouze pro studenty VOŠ Jabok - základy teorie, praktické ukázky, návštěva organizací, kde využívají zahradní terapii při práci s klienty
CHALOUPKY
Nezisková nevládní vzdělávací instituce s dlouhou tradicí. V Kraji Vysočina působí od roku 1992, zabývá se především environmentální výchovou a vzděláváním k ochraně přírody a trvale udržitelnému způsobu života. Každý rok uskuteční stovky jednodenních a vícedenních výukových programů pro děti i pedagogy. Provozuje sociální službu sociální rehabilitace Klub Lebeda a nabízí programy sociálně-terapeutické pro osoby se speciálními sociálními potřebami. Pracuje s metodou zahradní terapie ve svých přírodních zahradách.
Poskytuje kurzy akreditované MPSV pro pracovníky sociálních služeb a další zájemce, pomáhá zavádět zahradní terapii do zařízení sociálních služeb.
úvodní kurz Využití přírody pro aktivizaci uživatelů sociálních služeb – rozsah 8h, pro pracovníky v sociálních službách a další zájemce, možnosti využití zahrady a přírody k aktivizaci osob ze znevýhodněných skupin, koncept a principy Green Care, využití metod Green Care v sociálních službách, vhodné cílové skupiny, omezení a limity metody, praktická výuka a demonstrace aktivizačních programů včetně exkurze do zahradně-terapeutického areálu
navazujícící kurzy Možnosti využití zahradní terapie pro osoby s vývojovým postižením a Možnosti využití zahradní terapie pro seniory – rozsah 8 h, základní informace o cílové skupině ve vztahu k zahradní terapii, příklady dobré praxe, zaměření programů pro cílovou skupinu, receptivní zahradní terapie, základní zahradnické znalosti týkající se výběru vhodného rostlinného materiálu, osvědčených pěstebních postupů a dalších tipů pro vnitřní i venkovní zahradničení, včetně doporučených zahradních prvků a pomůcek, možnosti, jak začlenit metody zahradní terapie do konceptu zařízení a jak pracovat s motivací uživatelů sociální služby, praktické ukázky
MARKÉTA JINDŘICHOVSKÁ
https://irel.knihovny.cz/Record/auth.AUT10-001143240?sid=388809
Ergoterapeutka, lektorka atestačního vzdělávání ergoterapeutů, vyučující odborných předmětů na vysoké škole, má dlouholetou praxi s lidmi s psychickými poruchami. Nabízí kurz akreditovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí - Základy terapeutického zahradničení v rehabilitaci (ergoterapie) - 8 hod.
Kurz pokrývá dvě oblasti - rehabilitaci (ergoterapii) a zahradní terapii, které se historicky vyvíjely paralelně. Tato dvě témata jsou propojena tak, aby účastníci kurzu získali představu a návod pro realizaci terapeutického zahradničení u konkrétní cílové skupiny nebo v konkrétním zařízení.
seznámení se základy ergoterapie v kontextu zahradní terapie, s pojmy cílová a kondiční ergoterapie a s postavením oboru v rámci kompenzační rehabilitace.
přehled terapeutického potenciálu zahradničení pro podporu ADL (aktivit denního života), práce, hry a volného času a sociálních vztahů.
definování cílů, prostředků terapie, cílových skupin a možných kontraindikací.
Profesní školení v oboru zahradní terapii, Švédsko
Ve Švédsku existují několik nových iniciativ, které se věnují školení v oblasti intervencí založených na přírodě, včetně zvířat. Nejdelší práce a znalosti však byly získány na Švédské univerzitě zemědělských věd, kampus Alnarp. Poskytují kurzy na univerzitní úrovni.
V současné době nabízejí tyto kurzy:
Intervence založené na přírodě, desetitýdenní kurz
https://www.slu.se/utbildning/program-kurser/kurs/MP0007/10022.2526/Nature-Based-
Intervence/
Zdravotní zahrady, desetitýdenní kurz (odkaz ve švédštině)
https://www.slu.se/utbildning/program-kurser/kurs/LK0274/10055.2526/Halsotradgardar/
Zahrady ve zdravotnictví, desetitýdenní úvodní kurz
https://www.slu.se/en/education/programmes-courses/course/LK0281/10076.2526/Gardens-
in-Healthcare-Introductory-Course/
Terapeutické zahradničení: možnosti vzdělávání v Itálii
Univerzita v Bologni – Magisterský program 1. úrovně v terapeutickém zahradničení 360 hodin výuky; 375 hodin stáže a projektové práce 60 kreditů (CFU) 3 800 eur
Základní modul terapeutického zahradničení Odborný kurz Nadace IU Rusconi Ghigi, Bologna 70 hodin výuky, uznávaný certifikát, do roku 2022 také kredity CME 520 eur
Kurz odborníka na zahrady a zeleninové zahrady pro zdraví a pohodu Odborný kurz Zemědělská škola v Monze, Monza (MB) 200 hodin, uznávaný certifikát a odborný profil uznávaný v regionu Lombardie (odborný profil zahradního technika, nikoli zahradníka) 2 000 eur
Školení v oblasti hortiterapie Odborný kurz Asociace Orme, Turín 52 hodin, certifikát 250 eur
Hortus Medicus – vzdělávací nástroj v praxi Školící program v terapeutickém zahradničení Univerzita v Miláně 120 hodin
Kurz hortiterapie – odborník na zahrady a zahradničení pro zdraví a pohodu Odborný kurz Futura Formazione SRL, Brescia 80 hodin, uznávaný certifikát 1 002 eur
Zeleninové zahrady ve zdravotních a pečovatelských zařízeních Kurz pro dospělé ABFeu – Azienda Bergamasca Formazione 60 hodin, uznávaný certifikát 600 eur
Krátké kurzy o terapeutickém zahradničení (několikahodinové)
Kurz kód F1: Léčebné zahrady a hortiterapie: návrh a realizace terapeutických zelených ploch ve zdravotnických zařízeních Kurz pro dospělé Lektoři: Senes, Fumagalli, Neonato IM – Servizi Tecnici, Milán 8 hodin, uznávaný certifikát 320 eur + DPH
TERAPEUTICKÉ ZAHRADY: ZÁSADY NÁVRHU Odborný doškolovací kurz Italian Garden Academy _ Mati Group, Pistoia Online kurz s prezenční částí 18/24 hodin 180 eur
Legambiente Rho (MI) Jednodenní kurz regenerativního zahradničení Orto Foresta, regenerativní farma, Florencie
Kurzy pro děti 0–6 let Hortiterapie a inkluzivní vzdělávání Online kurz na vyžádání
Zahrádky, vzdělávací zahradničení, výchova, pohoda Různé kurzy a projekty v Itálii, zejména ve střední a severní části
Kurz o kuchyňských a vzdělávacích zahrádkách Odborný kurz akreditovaný Ministerstvem školství Kurzy pro věkovou kategorii 0–6 let Online kurz 10 hodin, uznávaný certifikát 89 eur
Související témata
Fytoterapie pro pohodu Odborný kurz Zahrada Pimpinelly, metropolitní město Bologna 280 hodin v roce 2023, nyní nové kurzy s prohloubením použití rostlin a wellness
Outdoorová výchova Univerzita v Bologni – Magisterský program 1. úrovně v outdoorové výchově
Magisterský mezifakultní studijní program I. stupně – VZDĚLÁVÁNÍ A PŘÍRODA KOMPETENCE PRO EKOLOGICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ A UDRŽITELNOST Magisterský kurz realizují společně vyučující z:
V projektu chceme řešit téma prevence a podpory při syndromu vyhoření (v souvislosti s přidruženými obtížemi v oblasti duševního zdraví, kognitivních schopností a možným následkům prodělaného onemocnění Covid 19 apod.) pomocí terapeutických technik se zaměřením na zahradní terapii. Duševní zdraví ovlivňuje lidský výkon, zmírňuje dopady na ekonomiku v podobě nižší nemocnosti, ovlivňuje mezilidské vztahy, snižuje lidskou zranitelnost, spokojení a odolní jedinci vytváří dobrou společnost. Zotavená společnost dokáže lépe reagovat na hrozby a krize v měnícím se světě, což se nakonec ukázalo i během coronavirové krize. Zahradní terapie (dále ZT) jako účinný a přirozený nástroj posilující duševní zdraví, je doplňkový nefarmakologický přístup využívaný ve zdravotnictví a sociální oblasti a je uplatnitelný pro všechny věkové generace a cílové skupiny.
Tato metoda je stále známá omezenému počtu odborníků. Navíc je využívaná až v případě řešení nastalé patologické situace a to u pacientů a uživatelů sociálních služeb, nikoli jako preventivní opatření pro širší veřejnost. V některých zemích (Švédsko, USA, Japonsko), mají tyto přístupy ve zdravotnictví a soc. oblasti vyšší relevanci a měřitelné dopady. V ČR a Itálii jsme stále na začátku. Považujeme proto za zásadní, aby ZT i u nás získala na uznání a podařilo se jí vybudovat respektované místo mezi dalšími neinvazivními léčebnými a preventivními nástroji. ZT je jednou ze součástí konceptu Green Care, který využívá při léčbě či podpoře zdraví přírodu a na přírodě založené přístupy.
Prevence syndromu vyhoření u pomáhajících profesí prostřednictvím green care (zahradní terapie) – příklad dobré praxe
Ing. Soňa Staňková, DiS., PCC; 11/2024
Pracuji s druhými lidmi 22 let. Nejčastěji jsem v roli facilitátorky, lektorky a koučky workshopů osobního rozvoje. 12 let podporuji ostatní profesionály – kouče a poradce osobního rozvoje v jejich práci s klienty. O syndromu vyhoření jsem věděla poměrně hodně z pohledu teoretické roviny a nikdy mě nenapadlo, že ho poznám sama i plně na vlastní kůži.
Vždy jsem se cítila poměrně plná energie a silná pro zdolávání výzev a nových, i často náročných situací.
Proto jsem také s blížícím se věkem 40 let přijala výzvu vedení české pobočky neziskové organizace. Přičemž jsem v té době sama podnikala, což přináší samo o sobě výzvy a stres. Do tohoto období do mého života zároveň vstoupily další stresové faktory, které jsem v žádném případě neplánovala - nesoulady v manželském vztahu, stěhování a náročnější situace k řešení v rodině.
Já a syndrom vyhoření
Velké pracovní vytížení. Tlak z nesené zodpovědnosti v roli lídra dvou organizací. Rodinné změny, kdy jsem začala mít pocit, že nemám kolem sebe oporu těch nejbližších. Pravděpodobně tedy byla jen otázka času, než začalo vyčerpání klepat na dveře. Než ale zaklepalo, plížilo se celkem nenápadně a pomalu. Když se nyní za tímto obdobím ohlédnu, všímám si, že postupné plížení mohlo být pozorovatelné v mé komunikaci s druhými lidmi. Byla jsem unavená a reagovala na dotazy nebo prosby druhých lidí a jejich žádosti celkem podrážděně. Uvnitř mě jsem cítila velký tlak a napětí, které vznikalo díky tomu, že jsem překračovala svoje hranice a nerespektovala svoje potřeby klidu a odpočinku. Stále byla přednější práce, ve které jsem řešila náročné situace ohledně reorganizace a vztahových konfliktů.
Během této plíživé doby jsem se také přihlásila do ekoterapeutického výcviku s nadějí, že si konečně udělám čas na sebe a něco jen pro sebe. Během prvního roku výcviku ale syndrom vyhoření už postoupil až „ke dveřím“. Výcvik byl velmi psychicky náročný a vyčerpával moje poslední kapky energie, které jsem měla. Neustálý tlak na hlubokou sebereflexi a očekávání vedoucího výcviku po vysokých výkonech začalo v mém těle spouště fyziologické změny. Začala jsem vnímat častější třes v těle a pocit, že každou chvíli omdlím vyčerpáním. V noci jsem nespala kvalitním spánkem. Náročnost práce, tlak v ní i v rodině s tlakem na seberozvoj a sebereflexi se v mém vnímání zvyšoval a zvyšoval.
Bylo to období, kdy jsem dosáhla i několik významných profesních ocenění. Mimo jiné i v onom ekoterapeutickém výcviku. Završení projektů, slavnostní předání organizace novému vedoucímu, a přesto jsem uvnitř sebe cítila hlubokou prázdnotu. Dobrý pocit z dosaženého výsledku se nedostavoval, naopak. Začala tím 9měsíční cesta, kde syndrom vyhoření nejen zaklepal na mé dveře života, ale ujal se i vedení mého života. Přišla hluboká únava, ztráta motivace k činnostem, které jsem měla ráda.
Jakýkoli kontakt s lidmi byl pro mě extrémně náročný a vyčerpávající. Neudržela jsem dlouho pozornost. Přestala jsem se zajímat o péči o svoje tělo. Přestala jsem se starat o to co jím a bylo mi poměrně jedno jak vypadám. Jakoby moje rychlost a plnost života najednou přeřadila z rychlosti 5 nejen na rychlost 1, ale i na jízdu životem se zataženou ruční brzdou. Konečným zastavením bylo v okamžiku ztráty víry ve smysl toho, co dřív pro mě smyslem života bylo. Hluboký restart, syndrom vyhoření nebo temná noc duše – to jsou názvy, které se tomuto procesu připisují.
Co mi pomohlo k zotavení
Naštěstí mi moje práce dovoluje přerušení. Což jsem díky tomuto stavu musela udělat nejen s ohledem svého již fyzického i psychického zdraví, a i s ohledem k mým klientům. Ukončila jsem většinu svých profesních aktivit. Byla jsem překvapená, že to vůbec jde a divila jsem se, proč jsem to neudělala dřív.
Ze skupinového terapeutického výcviku jsem odešla a přešla na individuální podporu. Jediné, po čem jsem v té době z hloubky své duše toužila, byl KLID! A ten jsem nacházela jen na jednom místě – v přírodě. Přirozené prostředí parku, lesů a zahrad mi nabídlo svou náruč. Místo, kde mě nikdo nehodnotil za něco dělám/nedělám nebo zda reaguji na něco správně. V přírodě jsem cítila absolutní přijetí toho, jaká jsem. Žádný tlak na výkon. Jen příroda a já. Pamatuji si, jak jsem šest měsíců chodila do parku a jen si lehla na trávu pod strom, k jeho kořenům a jen ležela nebo seděla na lavičce pod lípou. Nebyly to minuty, ale hodiny, které jsem tak trávila. Bylo léto a to mi pomohlo být v přírodě skoro celé dny. Dotýkání se květin a listů stromů pro mě bylo jak balzám na duši. Dotýkala jsem se jich jemně. Užívala jsem si vůni přírody. Horkost letního vzruchu na mé kůži probouzelo moji všímavost k tomu, že se moje tělo začalo zklidňovat a třes, který jsem v těle cítila v zimě a začínajícím jaře, už v těle nebyl. Moje tělo se začalo samo díky klidu a pobytu v přírodě uvádět do rovnováhy. I když jsem nejčastěji svůj čas trávila v parku, kde se pohybovali lidé, měla jsem možnost si najít svůj kousek, ostrůvek v přírodě jen sama pro sebe. Sednout si na lavičku nebo přímo na zem. Nořit ruce do půdy, do vody. Do parku a zahrady jsem chodila i v dešti. Jednou byl déšť hodně vydatný a tak jsem se rozhodla pracovníkům v parku pomoc v odstranění bahna z cest, aby mohla voda plynule odtékat. Jak skvělý pocit to byl. Opět si dovolit být aktivní a navíc na místě – v přírodě, ke které jsem již cítila láskyplný vztah.
Když jsem s koncem léta začala mít o něco více energie, všímala jsem si, že v parku pravidelně potkávám stejné lidi. Trávili tam také dost hodin denně. S nástupem podzimního období jsem se již začala cítit o hodně lépe a obnovila se mi chuť zase mluvit s lidmi. S některými lidmi z parku jsem se seznámila a vlastně pro mě ani nebylo překvapením, že se mnou sdíleli svoje příběhy, proč do parku tak často a na tak delší dobu chodí. Byly to příběhy v něčem lehce podobné tomu mému. Příroda v parku nám všem nabízela svou přirozenou terapeutickou praxi. Místo klidu, rovnováhy, čas jen tak být v plné přítomnosti bez hodnocení.
Aktuální cesta a plány
Dnes je již tato zkušenost za mnou a cítím se mnohem silnější a vyrovnanější než před tím. Můj život jsem znovu vystavěla a od základů na jiných hodnotách než těch, které jsem žila před tím. Jedna z těch základních hodnot je Rovnováha. Uvědomuji si teď, že prevence vyhoření je o naslouchání svému tělu, emocím a duši dřív i při jemnějších náznacích nerovnováhy. Daleko lépe nyní hospodařím se svým časem. Pečlivě si vybírám práci a projekty, na kterých chci pracovat. Stejně tak i lidi, kterými se chci obklopovat. Každý den trávím min. 1h. venku v přírodě a to za jakéhokoliv počasí.
Plánuji i nadále zvát sílu přírody nejen pro sebe, ale i pro své klienty prostřednictvím ekoterapeutických workshopů a provázení. Pátým rokem uvádím v život programy, kde nás na cestě sebepéče a růstu provází přirozené prostředí – lesy, parky, zahrady. Spolupodílím se na realizaci projektu, jehož cílem je vybudovat retreatové přírodní centrum, kde lidé budou moci najít podporu své životní rovnováhy formou ekoterapie a dalších metod sebepéče. Ráda bych tímto projektem inspirovala ostatní k tomu, aby hledali způsoby, jak si zachovat rovnováhu v pracovním i osobním životě. Povzbuzuji všechny, aby našli vlastní způsob, jak se spojit s přírodou, ať už je to přes zahradničení, procházky či jiné aktivity.
Pomáhá to nejen zotavení, ale je to cesta, jak předcházet vyhoření v budoucnu.
Rehabilitace je ve Švédsku označována různými názvy:
Všechny tyto přístupy mají společný cíl: využití přírody a zahrad ke zlepšení zdraví lidí.
Gröna Rehab v Botanické zahradě v Göteborgu je určena lidem se stresovými poruchami. Tato služba je dostupná zaměstnancům v rámci zdravotnického systému regionu Västra Götaland. Cílem je návrat do pracovního života pomocí zahradničení a terapeutického účinku přírody.
Zdejší tým kombinuje znalosti z oblasti přírody a zahrad s metodami ergoterapie, psychoterapie a fyzioterapie.
Dospělí pacienti se syndromem vyhoření, lehkými až středně těžkými depresivními stavy, úzkostnými poruchami mají možnost absolvovat rehabilitaci na venkovské farmě. Každé zdravotní středisko či psychiatrická ambulance v regionu Skåne, která splňuje podmínky, může nabídnout tuto terapii. Region má smlouvu s osmi farmami, které se zaměřují buď na zahradničení, nebo na péči o hospodářská zvířata.
Podobně jako v regionu Skåne i zde probíhá rehabilitace prostřednictvím přírody, zahrad a zvířat. S pacienty pracují odborníci ze zdravotnických profesí a terapie je procesně orientovaná. Zaměřuje se na osoby na plné nebo částečné pracovní neschopnosti kvůli stresovým poruchám, syndromu vyhoření a mírné až střední depresi. Region má uzavřenou smlouvu se dvěma farmami.
Zahrada se nachází severně od Malmö v jižním Švédsku, v areálu univerzitního kampusu v Alnarpu. Slouží jako výzkumná infrastruktura univerzity, zaměřená na vývoj přírodních metod léčby a rehabilitace. Založena je na salutogenním přístupu – zaměření na faktory, které podporují a udržují zdraví z celostního (holistického) pohledu. Studie potvrzují pozitivní vliv zahrady na osoby s vyčerpáním a stresem.
🔗 slu.se – Rehabilitační zahrada Alnarp
Aktivity na farmách Grön Arena jsou přizpůsobeny individuálním potřebám každého účastníka, s cílem osobního rozvoje a zlepšení kvality života. Základem je práce se zvířaty, zahradničení a pobyt v přírodě. Grön Arena je otevřená pro všechny věkové skupiny a kulturní zázemí. Farmy jsou rozprostřené od Skåne na jihu až po Norrbotten na severu (vzdálenost přes 1 500 km).
🔗 hushallningssallskapet.se – Grön Arena
Zaměření: Rehabilitace prostřednictvím zahradničení a péče o zeleň
Cílové skupiny:
Aktivity:
Zaměření: Propojení lidí s přírodou skrze kontakt s včelami
Cílové skupiny: děti, dospělí, firmy
Aktivity:
environmentální biomonitoring měst – včely sbírají vzorky z různých míst ve městě
🌐 beebo.it📧 zeid@beboo.it📍Mapa
Zaměření: Terapeutické zahradničení, ekologická a přírodní výchova
Cílové skupiny:
Aktivity:
🌐 fondazioneiu.it | fondazionevillaghigi.it📍Mapa
Zaměření: Rozvoj lidského kapitálu a zodpovědný přístup ke společnosti a přírodě
Hodnoty a přístupy:
Zaměření: Tematický park zaměřený na sociální a terapeutické zahradničení, ekologickou výchovu
Cílové skupiny:
Aktivity:
🌐 ortidelmediterraneo.eu📍Mapa
Zdroje (Česká reublika): https://drive.google.com/drive/folders/1Y6vkEA22-j4QDMd7QITkeSRUSDOfI3rr?usp=sharing
Zdroje (Švédsko): https://drive.google.com/drive/folders/1wm2e4IZzEn3aM6S_KisHC293a2PouSza?usp=sharing
Zdroje (Itálie): https://drive.google.com/drive/folders/1mqRnYsg30b_ROqwDo-zSGtHr-Tv3g2gA?usp=sharing
Organizace GreenArena si klade za cíl práci dle principů Green Care. Využívají zemědělská zvířata, přírodu a zahradničení. Nabízí své služby pro dospělé všech věkových kategorií a v současnosti se velmi chtějí kromě jiného věnovat prevenci duševních onemocnění včetně syndromu vyhoření. Organizace také spolupracuje s výzkumníky z vybraných švédských univerzit.
Webové stránky organizace nalezente zde.
Fondazione Pietro Giacomo Rusconi, Villa Ghigi, l’Innovazione Urbana. Nadace funguje jako „otevřená a rozšířená laboratoř“, která systematicky zajišťuje přístup obyvatel ke spoluvytváření proměny města Bologna v obyvatelnější a odolnější organismus. Je centrem pro environmentální vzdělávání/vzdělávání udržitelnosti v rámci regionu, spolupracuje s magistrátem Bologna a dalšími institucemi v oblasti vzdělávání a podílí se na řízení a zlepšování přírodních a krajinně-environmentálních aspektů území
Nadace rozvíjí, podporuje a pracuje na inovačních projektech ve třech hlavních makrosférách:
