Created by Eduard Bičiště
https://www.britannica.com/art/Sicilian-school
http://www.sesity.net/elektronicka-knihovna/sonety.pdf
https://www.mojecestina.cz/article/2011011002-druhy-rymu
https://cs.qwe.wiki/wiki/Iambic_Pentameter
https://books.google.cz/books?id=gxBaDwAAQBAJ&printsec=frontcover&dq=Giacomo+da+lentini&hl=en&sa=X&ved=0ahUKEwiu1P-A95fpAhWjoXEKHXr2A-QQ6AEIJjAA#v=onepage&q=Giacomo%20da%20lentini&f=false
https://crg.cz/sekce/svetova_literatura/Dante_Alighieri.html
http://www.gasbag.wz.cz/tema/rocnik5/cislo20/20-07.html
http://sonety.blog.cz/0706/dante-alighieri-sonet-c-14-v-originale-a-v-anglickem-prekladu
Giacomo da Lentini, také znám jako Jacopo Il Notaro byl italský básník 13. století. Za svého života byl básník ve Sicilské škole a notář soudu Frederika II. Svou poezii původně psal v Sicilanštině, ale dodnes se nám dochovala pouze v Toskánštíně. Velká část jeho díla byly adaptace Provenciální trubadúrské poezie, tudíž se jednalo milostné básně.
Překlad a poznámky byly napsány v díle, které je uvedeno v sekci zdroje. Bohužel se mi podařilo nalézt pouze anglický překlad od Richarda Lansing, který dílo překládal z původní Italštiny. Dílo bylo vydáno nakladatelstvím University of Toronto Press roku 2018 a je volně přístupné na Google books.
https://books.google.cz/books?id=gxBaDwAAQBAJ&printsec=frontcover&dq=Giacomo+da+lentini&hl=en&sa=X&ved=0ahUKEwiu1P-A95fpAhWjoXEKHXr2A-QQ6AEIJjAA#v=onepage&q=Giacomo%20da%20lentini&f=false
Přeloženo Janem Vladislavem a vydáno roku 1970 nakladatelstvím Mladá fronta.
Giacomo da Lentini také psal tzv. korespondenční sonety, což jsou sonety, kdy osoba napíše dopis a někdo jiný v sonetu pokračuje. Takto si dopisoval například s Pierrem de la Vigna, nebo také s Abbotem z Tivoli
I've set my heart on serving God,
So I might go to Paradise,
That holy place, as I have heard,
Where all is laughter, fun and games.
Whose face is bright and hair is blonde,
For without her I'd have no joy,
Deprived of her companionship.
Yet I do not intend for this
To signify I wish to sin,
But just to see her gracious mien,
Her lovely face, and kind regard:
For it would bring me great delight
To see my love in glory's realm.
Když slyším v noci zvon zvolna čas odbíjet
a vidím jasný den, jak hasne v hrůzných tmách,
když hledím na jaře, jak vadne vonný květ,
když v temných vrkočích zřím stříbrošedý prach,
když vidím holý strom
a pozoruji pád listí,
jež dávalo stín stádům na lukách,
když vidím zeleň žloutnout a zvolna zrát
a potom ve snopech ležet jak na márách,
tu na tvou krásu se vždy se sama sebe ptám,
vždyť musíš projít též spouští, již hrozí čas,
vždy každý půvab se posléze zradí sám a zmírá mezitím,
co jiný vzkvétá zas. A nikdo nemůže srp Času odvrátit,
jen v dětech můžeš mu navzdor - ač mrtev - žít.
William Shakespeare, také přezdíván bardem z Avonu, se narodil roku 1564 ve Stratford nad Avonou a umřel roku 1616. Byl to anglický básník, dramatik a herec. Mimo tragedie, komedie, historická dramata,... psal také námi probírané sonety. Sonetů za svůj život napsal 154.
= literární poetický útvar, který vznikl v 1. polovině 13. stol a vyznačuje se strukturou 14 veršů a logickým členěním
Jedním z prvních autorů sonetů, jemuž je mnohdy připisováno samotné vymyšlení je Giacomo da Lentini. Původní Lentiniho rýmy měli podobu takzvaného střídacého rýmu (a,b,a,b). S postupem času se měnila struktura rýmů, a sonety se začali psát i za hranicemi Itálie.
Na začátku 16. století Thomas Watt proslavil sonety v Anglii. Jak už víme, s autorstvím si příliš ve středověku nelámali hlavu, a tak nás určitě nepřekvapí, že Wattovi sonety byly překlady Petrarcových a Ronsardových sonetů. Hlavní rozdíly v sonetech anglických a italských je v jejich struktuře. V Anglii počátkem 17. století nastává velká renesance sonetu. Během tohoto období psal například dodnes čtený William Shakespeare, po němž se také Anglickým sonetům přezdívá, sonety Shakesperovské.
Tímto sonetem dává Giacomo najevo svou lásku k oné ženě Bohu. Nehodlá ho neuposlechnout, hřešit, ale přeje si vidět svou milou. Autor se v díle před Bohem ospravedlňuje, nebo se mu aspoň snaží vyjádřit svou lásku. Jako kdyby pro něj Nebe nebylo rájem v případě, že bude odloučen od své milé. Jedná se o srdceryvný milostný sonet hodný.
Dante Alighieri se narodil roku 1265 ve Florencii. Byl italský bsáník a zároveň se silně podílel na vývoji jazykovědy, filozofické politiky a samotné Italštiny. Jeho nejznámějším dílem je bezpochyb Božská komedie.
Lyrický subjekt pojednává o pomíjivosti věcí. Věci, lidi a všechno okolo nás je pomíjivé. My nakonec také opustíme tento svtět, a co po nás poté zůstane? Naše děti, naše dílo. Naše děti jsou tím, co zbyde z nás, a co tu z nás bude navždy. Jelikož i v dětech našich dětí bude také část z nás.
Jaroslav Seifert (1901 - 1986) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Jako jediný Čech získal Nobelovu cenu za literaturu a byl členem hnutí Devětsil. Jaroslava Seiferta jsem si dovolil zmínit pro jeho sbírku moderních sonetů Jaro, sbohem.
So gentle and so modest seems my lady
to everyone to whom she bids good-day,
that every voice must, trembling, cease to speak
and eyes are not so bold to look on her.
Where'er she walks she hears her virtue told,
yet dresses kindly, in humility;
and so she seems a wondrous thing sent down
from heaven to earth to be a sign to men.
To all who see, so gracious is her charm,
that through her eyes, her sweetness strikes their hearts,
as those who have been struck alone can know:
and from her face there ever seems to come
a gentle spirit full of love which flies
into one's soul, and whispers simply: "Sigh!"
Dante v básni opěvuje krásu jeho dámy. Ze sonetu vyplývá, že je krásná a kažému, koho potká, se zalíbí.Dále je také hodná, skromná a krásná. V každé větě Dante popisuje jinou její kladnou vlastnost, např. lasakvost, krásu, ..., což je celý obsah básně. Je dokonalá.
Sonet je nadlehčující.
První odstavec je bujarý,
druhý méně,
v třetím začínáme tušit
a v posledním je na nás snešeno břímě.
Řekl bych něco,
ale nemám moc co.
Možná, že autor umí použít slov,
ale na co plítvat slov.
To přeci vy už víte,
a pokud nevíte,
brzo se to dozvíte,
až ten sonet pochopíte.
Kohoute, tvým zpěvem byl jsem vzbuzen,
a jako bych zapomněl na spící,
nahlas jsem zpíval, utrhl si hrozen,
jeli jsme právě vinicí.
To se to pěkné na tom světě bydlí,
ty se mi podobáš, jak zdá se mi,
zpíváme oba, mávajíce křídly,
a oba zůstáváme na zemi.
Tvůj obraz z plechu na hřebenu střechy
jako já podle větru se otáčí.
Jdu, jdou naše sny a skáčou naše blechy.
Pro lásku - ne,
to nepláči;
jak zrní slepicím jen slzy krokodýlí,
jež u moře jsem sbíral v prázdné chvíli.