Created by Šárka Hanetšlegerová
Chceme-li u žáků vzbudit zájem, motivovat je a zdokonalovat je v předvídání, můžeme využít metody předvídání z klíčových slov, které žákům vyučující nabídne.
Jejich úkolem je odhadnout a předvídat, o čem asi příběh nebo téma lekce bude. Své předpovědi mohou formulovat ústně nebo zapisovat v celých větách. Sdílení předpovědí je možné ve dvojicích, ale i skupinově.
Je to názorné zaznamenávání myšlenek pomocí grafické mozaiky. Od základního pojmu (slovo, věta, obrázek) postupně rozvíjíme jednotlivé větve asociací a doplňujeme je krátkými texty, slovy, symboly. Tento zápis nám umožňuje srovnat a utřídit si myšlenky k dané otázce, vytvořit si určitou strukturu, nalézat nové souvislosti nebo jen tak si pro radost a relaxaci vyprázdnit hlavu a současně vytvořit výtvarné dílo propojené slovy.
Je strategie řízené komunikace mezi třemi studenty, kdy má každý z nich určenou roli, kterou si po časovém intervalu vymění tak, aby vyzkoušel každou pozici.
Efektivní metoda pro evokaci i reflexi nechává studenty formulovat a sdílet informace s ostatními, být v roli pomocníka a formulovat otázky a také vyzkoušet si roli posluchače.
Připravené téma se odvíjí od záměru pedagoga a zařazení do lekce. Pokud je metoda pro studenty nová, vyžaduje větší prostor pro vysvětlení. Schéma rolí a jejich výměny uvedeme na tabuli.
Studenti utvoří trojice a určí si výchozí role. Student A bude po daný časový úsek (obvykle 2 až 3 minuty) hovořit sám o tématu. Student B se doptává, v případě, že student A nenachází další slova, pomáhá mu. Student C pouze naslouchá, může zapisovat klíčové informace, ale v žádném případě nemluví. Po třech minutách pedagog studenty vyzve k výměně rolí (počítá alespoň s 1 minutou). Student A postupuje na post B, student B si vymění roli s C, a student C bude na pozici toho, kdo mluví. Zmatku zamezíme, zavážeme-li příslušnou roli k místu (židli). Studenti si pak přesednou z jedné role do druhé.
T-graf se používá pro rozvoj psaní a umožňuje zaznamenat protikladné (nebo srovnávací) názory (reakce) na určité téma. Umožňuje tedy identifikovat klady i zápory určité věci (analýza problematiky ze dvou opačných pozic).
Aplikace - Stanovte si nějaké téma (typicky například přečtete nějaký článek) a poté si vezměte papír, který rozdělíte na dvě části. Na jednu stranu zaznamenáte co nejvíce argumentů, které hovoří ve prospěch tohoto tématu (výroku) a na druhou stranu pak argumenty, které hovoří v jeho neprospěch. Je vhodé nějakým způsobem omezit časovou dotaci. Je možé vytvářet T-grafy ve dvojích nebo ve skupinách.
Smyslem metody je uvolnit žákovy asociace i poznatky, které o tématu lekce má. Rozvíjí žákovu schopnost písemně formulovat své myšlenky. Tato metoda má pevně stanovená pravidla.
Průběh metody a její zavádění do výuky:
Pedagog žákům zadá téma, o kterém budou následně psát. Jejich úkolem je po daný časový limit neodlepit tužku od papíru a po celou dobu zapisovat vše, co je k tématu napadne. Žák zapisuje i to, že neví, co dále psát. Dobré je, když první volné psaní modeluje pouze učitel na tabuli a žáci sledují, jak pracuje. Následně mohou pracovat již všichni žáci ve třídě. Tato metoda bývá ze začátku pro žáky obtížná, ale postupem času jim již nečiní větší obtíže.
Pravidla:
Stejně jako volné psaní je metodou asociační; jejím cílem je uvolnit žákovy představy.
Jedná se o nahodilé zapisování nápadů, představ, myšlenek a známých informací o tématu. Nemá předem stanovenou strukturu. Mohou se zde objevit i ne zcela přesné nebo zcela nepřesné informace. Učitel v tuto chvíli nezasahuje, je pouhým zapisovatelem.
Brainstorming může být zadán jako aktivita individuální, ale i skupinová. Dobré je vždy po skončení práce sdílet nápady ve dvojicích, skupinách či před celou třídou dle toho, jak žáci pracovali. Během sdílení mohou svůj zápis rozšiřovat o nápady ostatních.
Rozhodneme-li se zařadit brainstorming do výukové lekce, je třeba brát v potaz nutný návrat k brainstormingu na konci lekce. Mělo by dojít k revizi zapsaných slov.
U této metody se pracuje s tématy (položkami v tabulce), z nichž dvě jsou studentům již známé, proto se mají o co opřít a nové téma za pomoci srovnávání rysů těchto položek propojit s již osvojenou látkou.
Jako metoda vhodná k evokaci vybízí analýza věcných rysů k tvoření hypotéz o předem neznámém tématu, proto ji lze využít především tam, kde studenti nemají o tématu mnoho počátečních informací. V další fázi výukového modelu pak studenti získávají o tématu další informace, které v reflexi, kdy se k tabulce analýzy věcných rysů vrací, mohou srovnat a zhodnotit tak své hypotézy.
Jedná se o zkratku tvořenou ze spojení slov VÍM – CHCI VĚDĚT – DOZVĚDĚL JSEM SE. Tato spojení reflektují všechny tři fáze učení podle systému E-U-R. Žáci pracují po celou dobu s tabulkou, která má tři sloupce. Může se stát, že na naformulované otázky žáci v textu nenajdou odpověď. Učitel by měl být na tuto variantu připraven a mít s sebou ve výuce další texty, knihy, které o tématu pojednávají a žáci v nich mohou následně otázky dohledávat.
Vím: V této fázi žáci zapisují do prvního sloupce v tabulce formou brainstormingu vše, co si myslí, že o daném tématu vědí. Následovat může společné sdílení, doplnění informací.
Chci vědět: Do druhého sloupce žáci formulují alespoň dvě otázky, na které by rádi získali po přečtení textu odpověď. Měly by se týkat tématu.
Dozvěděl/a jsem se: Do posledního třetího sloupce žáci zaznamenávají vše, co se o tématu dozvěděli nového a zároveň i odpovědi, pokud je v textu nalezli.
Do středu vzoru učitel vyplní pojem (např. národní obrození). Úkolem žáků je vyplnit vzor informacemi, které se k tématu váží → vyplňují tak, aby na seby data navazovala.
TISK: https://museprintables.com/download/paper/3-4-inch-purple-hexagon-graph-paper-a4/
https://www.obcankari.cz/system/files/prilohy/papirova_verze_hexagonu.pdf
Umožňuje postihnout to, co mají dvě témata společného a v čem se liší. Zpracování pojmů je vázáno grafickou formou, která napomáhá přehlednému uchopení struktury pojmu. Průnik dvou témat může být využit jako výstup evokační aktivity a záměrný úvod k tématu lekce. Použít Vennův diagram můžeme také v reflexi pro stručnou charakteristiku pojmů a jejich prolínání. Přehled můžeme studentům pomoci v utřídění představ o dané věci.
Učitel vybere několik autentických citátů od jedné významné osobnosti, kterou mají žáci prozkoumat. Citáty by měly vypovídat o různých stránkách dané osobnosti či o různých tématech, kterým se věnovala. Učitel rozdělí žáky do skupin a každá skupina dostane jeden z citátů. Úkolem skupiny je promyslet, jaká osobnost by mohla daný citát vyslovit. Učitel povzbuzuje žáky, aby vymysleli co nejvíc slov, kterými by osobnost popsali. Zástupci jednotlivých skupin sdílejí svá zjištění s ostatními, a tím se postupně odkrývají různé úhly pohledu na danou osobnost. Učitel postřehy žáků zapisuje a nekomentuje, zda je jejich odhad správný. Učitel se může žáků doptávat na podrobnosti a na zdůvodnění (Jak jste přišli na to, že daná osobnost je žena? – Z čeho vyvozujete, že daná osobnost žila v době totality? – Co myslíte tím, když říkáte, že daná osobnost je „asi umělec“?). Učitel žákům prozradí, že všechny citáty pocházejí od jedné osoby, a odhalí, kdo to je. Na základě postřehů všech skupin žáci sestaví profil osobnosti. Učitel jim může pomoci tím, že jim nabídne začátky vět:
Anne Franková byla typem osobnosti, která __________________.
Také se zdá, že byla _________________.
Dalšími rysy její osobnosti jsou ______________________.
Její slova ukazují, že zažila ________________________.
Jiné varianty:
a) Žáci dostanou do skupin více citátů a vyvozují na základě nich, jaká osobnost je vyslovila.
b) Učitel vyvěsí citáty po třídě. Žáci si je čtou, jeden z nich si vyberou a napíšou svoje odhady na papír. Pak vše sdílejí ve skupině / ve třídě.
Učitel připraví pro žáky materiály o dané osobnosti (úryvky z autobiografií, deníků, životopisů, vzpomínek současníků, textů, které osobnost napsala), které si žáci prostudují. Pak se všichni společně vrátí k úvodnímu soupisu odhadů na tabuli a svým profilům osobnosti a označí si, kdy byl jejich odhad správný a kdy nikoli. Učitel doplňuje další zajímavosti a informace uvádí do souvislostí. Žáci vyberou z textů citáty, které přinášejí nové informace o osobnosti.
Před samotnou četbou textu dostanou žáci tabulku s tvrzeními. Mají se samostatně dle svého mínění rozhodnout, zda s nimi souhlasí a do tabulky svůj názor zaznamenat. Následuje zpracování textu, během kterého mají žáci možnost své prvopočáteční názory potvrdit nebo přeformulovat a opřít je o pasáže z textu vedoucích k jejich rozhodnutí.
U této metody studenti srovnávají menší počet témat přehledně rozepsaných podle záměrně zvolených kritérií.
Užívá se v evokaci jako úvodní pohled na téma lekce z několika úhlů, nebo v reflexi pro srovnání klíčových témat. Nabízí rychlé a přehledné zpracování informací.
Pedagog musí pečlivě zvolit témata a kategorie, zvláště je-li srovnávací tabulka použita k evokaci. Tabulku si studenti mohou překreslit z tabule do sešitu nebo na papír. Zvláště užitečná je tato metoda v průběhu diskuze.
Studenti překreslí tabulku (viz níže) a nadepíší témata a kategorie. Poté tabulku vyplňují, porovnávají mezi sebou dílčí body, i když si nejsou jistí, snaží se využít všechna pole. Činnost bývá ohraničena časem, po jeho uplynutí mezi sebou studenti diskutují ve dvojicích, v menších skupinách nebo v celé skupině. Každý, kdo sdělí ostatním výsledky své tabulky, zároveň zdůvodní, co ho k tomu vedlo.
Akrostich je básnická forma, která byla populární v antice, středověku a renesanci. Forma básně spočívá v tom, že počáteční písmena veršů tvoří slovo či větu. Často se jedná např. o heslo, pozdrav, jméno osoby či tajnou zprávu. V tvůrčím psaní můžeme akrostich použít jako zábavnou rozcvičku. Metoda odstraňuje počáteční obavy z psaní a umožňuje zahrnutí osobních pocitů. Výsledný akrostich může pomoci v ujasnění myšlenek a emocí, ale může dovést i k filozofickým úvahám.
Metoda, která pomáhá formulovat vlastní pocity, vyjadřovat postoje, vcítit se do někoho jiného, chovat se empaticky, vybrat si z několika možností pouze některou. Pracuje s abstraktními pojmy, jako je štěstí, láska, radost, strach, smutek. Ptá se na naše sny, prožitky a smyslové vjemy.
Žáci mají za úkol doplnit nedokončené věty, přičemž může jít o část určitého beletristického textu, případně hodnocení přečteného.Tuto metodu však lze úspěšně použít např. při monitorování vztahů ve třídě, hodnocení vyučovací hodiny, školního výletu, sebepoznávání apod.
Lze zadávat různým způsobem:
Alfabox je metoda umožňující zpracování informací z textu. Úkolem žáků je najít v textu klíčová slova, která začínají na každé písmeno abecedy (někdy mají na výběr mezi dvěma až třemi, neboť čeština nemá dostatek slov na X, Y apod.). Klíčová slova se zapisují do tabulky či mřížky spolu s informací, která o nich platí a je důležitá. V každém „boxu“ je jedna informace. Tato metoda vede žáky k opakovanému čtení textu a pečlivému promýšlení, jaká informace se může objevit u jednotlivých písmen. V náročnější variantě žáci do alfaboxu zapisují i abstraktní pojmy, které nejsou v textu přímo uvedeny, ale dají se z něj vyvodit (např. pojem svoboda v textu o věznění odpůrců komunistického režimu).
V podstatě se jedná o básničku, která je skládá z pěti řádků. Umožňuje dobře formulovat myšlenku a výstižně shrnout nějaké téma, postoj nebo myšlenku.
Aplikace - Pětilístek je v podstatě báseň na pěti řádcích. V prvním kroku je nutné mít nějaké téma (například téma článku, který se chystáte číst) a na toto téma poté pětilístek poskládáte. Na prvním řádku vyjádříte téma jedním slovem (obvykle se jedná o podstatné jméno). Na druhém řádku toto téma popíšete ve dvou slovech (jedná se o odpověď na otázku “jaké je téma?”). Třetí řádek obsahuje tři slova, která mají popisovat dějovou složku tématu. Čtvrtý obsahuje čtyři slova, která se nějakým způsobem k tématu vztahují. A poslední (pátý) řátek je opět jednoslovný a jedná se o synonymum k danému tématu.
První řádek obsahuje jednoslovný název – hlavní téma diamantu. Na druhý řádek studenti napíší dvě přídavná jména pozitivně charakterizující hlavní téma, třetí řádek vypovídá o tom, co kladného téma dělá, proto se zde vpisují tři slovesa. Čtvrtý řádek je nejvolnější. Vpisuje se zde věta složená ze čtyř slov opět pozitivního charakteru. Pátý řádek se v pokynech shoduje se čtvrtým, avšak v negativním smyslu. Opět se zaznamenávají tři slovesa (na šestém řádku), ale zaujímá se opoziční náhled na téma. Opačný postoj student vyjádří také na sedmém a posledním řádku za pomocí dvou přídavných jmen.
Skládankové učení je jednou z kooperativních metod, kdy se studenti učí navzájem. Je výhodné ji používat u delších textů, které je možno rozčlenit do více částí (kapitol, podtémat). Studenti čtou a studují jen svou část v expertních skupinách, v nichž si také ověří, jak textu rozumějí ostatní a dohodnou se, co je v něm podstatné. Pak vymyslí také způsob, jak obsah předají spolužákům v domovských skupinách. Domovské skupiny (zpravidla nejvýše čtyřčlenné) se tedy skládají z expertů na jednotlivé části studovaného tématu a cílem je, aby všichni ve skupině ovládli hlavní téma ze všech studovaných hledisek.
Příprava pedagoga na tuto činnost spočívá ve výběru vhodného tématu a zvážení toho, kolik stran kostky použije. Studenti zapisují poznámky na papír nebo do sešitu.
Kostka využívá metody volného psaní, proto by studenti měli být nejprve seznámeni s jeho postupem. Pedagog napíše nebo vystaví námět kostky, tak, aby ho všichni dobře viděli. Poté jim pedagog ukládá jednotlivé pokyny k jednotlivým číslům postupně od nejjednodušších až po složitější (od jedničky po šestku). Popis probíhá formou volného psaní, dvě až čtyři minuty s ohledem na potřeby studentů.
Literární kroužek je metoda nejen pro učitele českého jazyka a literatury, jak by se mohlo zdát na první pohled z názvu. Jedná se o strukturovanou diskuzi nad přečteným textem, a je jedno, jestli se jedná o beletrii, nebo odborný text. Tato metoda vychází z různých rolí, které žáci zaujímají. Lze ji provozovat v rámci celé třídy nebo v menších skupinkách. My vám přinášíme tip, jak literární kroužek využít pro práci ve skupinách.
Postup zavádění metody:
Tato metoda určuje pravidla pro komunikaci mezi studenty, z nichž jeden má privilegovanou pozici prvního a posledního slova, která ohraničují celou konverzaci.
Využívá se v návaznosti na předchozí činnost, která je námětem diskuze, ale může být zařazena i samostatně. Zajišťuje reflexi primárně řízenou studentem, nikoliv pedagogem.
Pedagog rozdá text a vyzve studenty k výběru jedné až dvou pasáží a určí studenta, který sdělí ostatním svou vybranou pasáž nebo v případě navázání na předchozí činnost např. přečte vybranou citaci z textu u podvojného deníku. Ostatní studenti pak mají prostor vyjádřit se k citaci. Nepopisují vlastní názor na citát, ale přemýšlejí, proč právě tuto pasáž vybral spolužák, přičemž jeho výběr
nezesměšňují. Diskuze se uzavírá přečtením poznámky k dané citaci prvního studenta – jeho posledním slovem. Komunikace v rámci pravidel může být pro některé studenty velmi obtížná, zvláště pokud nejsou ztotožněni se závěrečným komentářem, na který už nemohou dále reagovat. Ideálně by se měli všichni vystřídat na pozici „poslední slovo patří mně“.
Je to v podstatě druh záznamu z vlastní četby, který nutí k přemýšlení o textu a mnohé osoby i k jeho daleko intenzívnějšímu prožívání.
Aplikace – List papíru rozdělte na 2 svislé poloviny. Do levé části vypisujte pasáže (doslovné citáty), které vás během četby zaujaly. Jejich výběr může být založen na čistě emočním základě nebo klidně na tom, že vám daná informace přijde velmi zajímavá, matoucí či s ní dokonce hluboce nesouhlasíte. Na pravou polovinu pak napište k tomuto citátu vlastní připomínky a poznámky. Důležité je se zastavovat a tvořit tyto poznámky během četby a ne až po ní.
Alternativa – trojitý deník
Přidáme třetí sloupec pro komentář spolužáka/učitele.
Učitelé by měli u žáků rozvíjet schopnost nejen doslovnému porozumění textů, ale pracovat i na tom, aby žáci uměli číst „mezi řádky“. S tabulkou postav žáci získají povědomí, jak nejlépe pracovat s vnější i vnitřní charakteristikou literární postavy.
Po přečtení textu se doslovně zapisují do tabulky výroky literární postavy a také to, co postava dělá, co si myslí, co se dá z jejího myšlení vyvodit, jaká je její motivace apod. Tabulka postav se dá i nadále využít jako závěrečné zhodnocení, může sloužit jako základ pro další dílny, např. pětilístek, životabáseň, diamant aj.
I.N.S.E.R.T. je metoda, která se používá ve fázi uvědomění a následně se s ní pracuje i ve fázi reflexe. Metoda spočívá v tom, že si před čtením nějakého textu definujete určité značky, které budete používat. Například “fajfka” bude označovat informace, které jste již věděli. Znaménko “plus” bude pro informace, které jsou pro vás nové. Znaméko “mínus” zase pro ty informace, které jsou v rozporu s tím, co jste věděli a nebo jsou dokonce rozporuplné v rámci daného textu. Otazník pak může být pro informace, ke kterým se chcete později vrátit nebo jim nerozumíte.
Aplikace - Během vaší četby na okraj textu vpisujete nadefinované značky. Po dokončení četby si sestavíte tabulku, do které zaznamenané značky přenesete a vypíšete si je.
Jedná se o metodu, která vám může pomoci s četbou textu, jejímž cílem je získat nějaké informace. Důležité je upozornit, že se jedná o metodu, ke které potřebujete partnera, který bude číst daný text s vámi. Výhodou metody je, že ji nemusíte aplikovat jen ve dvojicích, ale klidně v celé skupině.
Aplikace - Vy a váš studijní partner budete samostatně pročítat stejný text, přičemž se vždy na konci každého odstavce zastavíte a vzájemně si kladete otázky, které vychází z daného odstavce. Vždy se jeden ptá a druhý odpovídá. Poté se role otočí.
Metoda, která nutí žáky přemýšlet o tom, pro koho je text určen, kdo ho bude číst a za jakým účelem, co vedlo autora k jeho vytvoření.
Pokud máme sami něco psát, je nejdůležitější téma, ale je třeba se zamyslet také nad tím, kdo bude text číst a co mu jím chceme sdělit, např. vysvětlit, pobavit, pozvat, kritizovat, inspirovat, přednést své argumenty…
Použití této metody pro tvorbu vlastních textů může být velmi přínosné. Budou-li žáci dopředu vědět, kdo je adresátem a za jakým účelem text píší, může být pro ně psaní zajímavější. Učitel může zadat stejné téma, ale každá skupina tvoří text pro jiného adresáta a s jiným záměrem.
