Created by Dominik Bárta
Nicholas vyrůstal v rodině německých Židů, která se snažila zapadnout v Británii. Jeho tatínek Rudolf zůstal doma a nešel na frontu, takže Nicholas měl rodinu stále u sebe.
Winton dostal britský rytířský titul, Řád T. G. Masaryka a čestné občanství Prahy. Lidé mu začali říkat „britský Schindler“.
Když byl mladý, pracoval v bance a hodně cestoval po Evropě. Viděl, že se děje něco špatného s židovskými lidmi v Německu a okolí, a začal přemýšlet, jak by mohl pomoct.
Měl vyrazit největší vlak s 250 dětmi, ale začala válka a děti už nemohly odjet. Většina z nich bohužel nepřežila.
V roce 1988 byla u Nicholase Wintona doma objeven starý kufr s dokumenty a seznamy dětí, které zachránil. Tento nález umožnil, aby se jeho hrdinské činy dostaly na veřejnost. V televizním pořadu That’s Life! se setkal s několika dětmi, které přežily díky jeho pomoci.
Měl jet na lyže, ale místo toho odjel do Prahy, protože jeho kamarád Martin Blake ho požádal o pomoc s uprchlíky. Hned viděl, že děti jsou v nebezpečí a musí je zachránit. Začal psát seznamy dětí, hledat rodiny v Británii a zajistit víza. Martin Blake se staral spíš o organizaci a kontakty z Británie, zatímco fyzicky pomáhat dětem v Praze začal později Trevor Chadwick.
Nicholas Winton zemřel 1. července ve věku 106 let. Díky němu dnes žije několik tisíc lidí – jeho zachráněné děťi a jejich potomci.
Nejznámější filmy a dokumenty o Nicholasi Wintonovi jsou The Power of Good: Nicholas Winton (2002), Nicky's Family (2011) a One Life (2023).
Od března do srpna 1939 Winton poslal z Prahy do Británie vlaky plné dětí. Postaral se o všechno – víza, rodiny, peníze. Zachránil 669 dětí, které by jinak skončily v ohrožení.
Po válce Winton o svém hrdinství nikomu neřekl. Žil v Londýně, oženil se s dánskou sekretářkou Grete a založil rodinu. O svých činech mlčel i před manželkou.
Prezident ČR Miloš Zeman mu udělil nejvyšší české státní vyznamenání za jeho hrdinství v roce 1939.
Nicholas George Winton se narodil 19. května 1909 v Londýně do rodiny židovských přistěhovalců z Německa. Rodiče přijali křest a změnili příjmení z Wertheim na Winton, aby se lépe začlenili do britské společnosti.
V Británii panovaly protiněmecké nálady a často se o tom mluvilo i doma. Nicholas mohl cítit napětí a nejistotu, že jeho rodina nebude přijímána kvůli původu.
Vyrůstal se dvěma sourozenci a často trávil čas sám, přemýšlel a pozoroval svět kolem sebe. Už jako dítě byl citlivý a spravedlivý, což se později projevilo v jeho pomoci druhým.
Ve válečných letech se v Británii objevoval nedostatek základních potravin, jako bylo máslo, cukr, vejce, maso nebo dokonce i chléb. Rodiny musely šetřit a někdy dostávaly potraviny na příděl. Malý Nicholas tak mohl zažívat skromnější porce a pocit nejistoty, jestli bude jídlo stačit pro všechny.
