Created by Roman Mraček
- vjemy vznikají díky stimulaci receptorů v CHUŤOVÝCH POHÁRCÍCH
- uloženy v okem viditelných papilách na jazyku a v epitelu dutiny ústní a hltanové
- 10 000 (dospělí)
- obsahují svazeček receptorů (životnost 1 týden)
- rychlá obnova při popálení – schopnost regenerace
- s věkem se obnova zhoršuje – horší chuť
- CHUŤOVÝ PODNĚT: chemické látky rozpuštěné v tekutinách
- na povrchu chuťového pohárku je pórovitý otvor s vláskovými zakončeními receptorů
- při kontaktu s podnětem vzniká nervový výboj, který putuje do parietálních mozkových laloků, ve kterých
velmi rychle vzniká chuťový vjem, a do limbického systému
- velmi rychlá reakce – lidé jsou schopni určit chuť za 1/10 s
- receptory rozlišují: 4 základní chuti - ostatní chutě jsou jejich kombinací
sladká - špička jazyka
slaná - boční přední
kyselá - boční zadní
hořká - zadní část
- střední část jazyka – málo receptorů
- na chuti se podílí také - vůně, povrchová struktura, teplota, bolest (feferonky)
- adaptace chuti - únava chuťových receptorů (např. příliš slaného)
- změna chuti díky předchozí výrazné chuti (zubní pasta, feferonky)
- změna chuťových preferencí - s věkem, novorozenci preferují sladké
- čichovým podnětem jsou molekuly chemických látek rozptýlené ve vzduchu
- senzorické orgány čichu = 2 žlutošedé plátky tkáně vysoko v nosní dutině – tzv. čichové membrány - vysoko
v nosní dutině
- receptorem jsou ŘASINKY= specializované nervové buňky
- životnost 4-8 týdnů
- obklopeny sekretem nosní sliznice – v něm se částice látek rozpouštějí
- při kontaktu s pachovými molekulami vzniká nervový impuls
- čichové receptory se u dospělých savců plně regenerují
- John Amoore – ve své knize předpoklad - molekuly chemických látek zapadnou do příslušného typu buněk
v čichové membráně – jako „klíč a zámek“ => vzniká nervový vzruch - intenzita dána počtem stimulovaných
receptorů
- nervové impulsy - putují senzorickými vlákny do čichového bulbu pod čelními laloky, odkud směřují do
senzorické kůry v temporálních lalocích
- čichový bulbus spojen s částmi limbického systému – hl. s hipokampem a amygdalou, které jsou důležité pro
paměť a vybavování zážitků vč. citového doprovodu
- čich se podílí na dotváření chuti jídla
- jeden z nejstarších orgánů – nemáme ho tak vyvinutý oproti některým zvířatům
- lidé cca 10 milionů čichových receptorů (psi 200 mil)
- funkce čichu:
orientace
vyhodnocování významu
vybavování citových zážitků
vnitrodruhová komunikace
chuť
- psychologové se pokusili stanovit primární vůně – obdoba pro barvy
F. Henning - 6 základních čichových kvalit:
Připálený pach Květinová vůně
Hniloba Ovocná vůně
Kořenná vůně Pryskyřičná vůně
- při popisu vůní se lidé drží přirovnání
- čichové vjemy vytváří libé a nelibé pocity, snadno vyvolávají vzpomínky na citově zabarvené zážitky
- v citlivosti jsou u lidí značné rozdíly - nejlepší čich mezi 20. až 40.rokem
- s věkem se zhoršuje a mění se čichové preference
- W. Moncrief - výzkum pižmové vůně – má erotizující účinek po 15.roku (předtím neutrální)
ČICHOVÉ VJEMY JAKO PROSTŘEDEK VNITRODRUHOVÉ KOMUNIKACE
- základem jsou FEROMONY = chemické substance vylučované tělními žlázami, které vyvolávají specifické
reakce v rámci druhu
- feromony slouží k:
rozpoznání partnera a potomků
značení teritoria a cesty k potravě
tlumení či podnícení agrese
svolávání členů druhu
sexuální a varovné signály
- termín feromony byl původně navržen pro popis geneticky naprogramovaného chování hmyzu
- u chování savců - pojem chemické signály
- je obecně prokázané, že:
dítě s matkou se poznají po 45 hodinách po narození čichem
synchronizace menstruačního cyklu u žen společně žijících
jsme schopni rozlišit svůj pach a rozeznat mužský a ženský pach
má vliv na lidské sexuální chování, vztahy - zda nám partner voní se ukáže až při blízkém kontaktu
- voní = muž s rozdílným imunitním systémem než má žena – potomstvo bude více odolné
- ženy jsou na pachy citlivější
- nejrozsáhlejší lidský smyslový orgán
- senzorické informace: dotek, tlak, teplota, bolest
- v jednotlivých vrstvách kůže jsou s různou koncentrací rozmístěny nejméně 4 druhy receptorů:
rozvětvená volná nervová zakončení
termoreceptory
zakončení nervů ve vlasových váčcích
- nervové vzruchy směřují do rozsáhlé somatosenzitivní kůry v temenních lalocích - díky této korové oblasti si
uvědomujeme horko, chlad, doteky, bolest a tělesné pohyby
- důležité křížení nervových drah
- k detekci fyzikálních podnětů slouží:
receptory doteků – Meisssnerova tělíska
receptory tlaku – Pacciniho tělíska (nejméně: záda, nejvíce: ruce, obličej, rty)
některá volná nervová zakončení
- slabý tlak = dotyk, silnější = tlak
- rozpoznáváme i vibrace a umíme lokalizovat tlak
- kůže je vysoce senzitivní – citlivostí se zabýval už Ernst Weber - výzkum minimální vzdálenosti mezi 2
podněty, abychom je ještě dokázali odlišit – experiment s kružítkem
- rychlá adaptace
- doteky – nejvíce uklidňující – souvisí s reminiscencemi na rodičovskou péči
prostředek komunikace – např. i Braillovo písmo
velmi osobní – ať už milostné či rvačka
určeny společenskými pravidly – potřes rukou,..
- registrují pohyby, polohu a rovnováhu
- pomáhají nám stát na dvou nohou, chodit, běhat a orientovat se v prostoru
- jen malý podíl vědomí na jejich fungování
- smyslem bolesti je ochrana organismu před poškozením / zničením
- receptory = volná nervová zakončení (stejná i pro dotek a tlak)
- biochemické látky uvolněné z poškozených tkání je určitým způsobem transformují tak, že se z nich stávají
receptory bolesti – tím je řadíme mezi interoreceptory
interoreceptory: senzorické orgány bolesti – reagují na změny uvnitř lidského těla
- ve vnitřních orgánech jen malý počet receptorů – proto viscerální bolest je obtížné lokalizovat, výjimku
tvoří bolesti životně důležitých orgánů (srdce, ledviny)
Pocit bolesti – spíše vnímání než čití – na formování bolestivých podnětů se totiž podílí i mozková kůra
(u každého jiné vnímání bolesti)
- důkazem:
fantómova bolest - po amputacích - neinformace z amputované končetiny
vyhodnoceny jako porucha => bolest
masochismus - bolest => sexuální vzrušení
- vnímání bolesti je individuální - práh bolesti - ovlivněno i kulturou a vírou
- adaptace na bolest je slabá
Vysvětlení rozdílné citlivosti k bolesti:
Melzackova vrátková teorie - předpoklad existence „neurologických vrátek“ v míše – řídí
přenášení informací o bolesti
- otevřená vrátka = více bolesti
- otvírání vrátek závisí na soupeření mezi 2 typy senzorických
nervových vláken
aktivace velkých nervových vláken => zavřeno
aktivace malých nervových vláken => otevřeno
- vrátka mohou být ovlivňována nervovými impulsy, které sestupují
z mozku, takže vnímaní bolesti závisí na stavu mysli
Endogenní opiáty - endorfiny, enkefaliny – uvolňované nervovým systémem - regulace intenzity
- při namáhavé a vzrušující tělesné aktivitě
- placeboefekt, akupunktura – uvolnění endorfinů
hypnóza, relaxace, koncentrační techniky – zavírají neurologická vrátka
- kůže obsahuje velké množství nervových zakončení = termoreceptory:
chlad a teplo: Krausseho tělíska (je jich více než Ruffiniho tělísek)
teplo: Ruffiniho tělíska
- fyziologická nula = předměty s teplotou těla (pokud víc – teplé, míň – studené)
- nízké teploty registrují jen chladové receptory x vysoké teploty oba druhy receptorů
- extrémní teploty: připojí se i receptory bolesti
poloha a rovnováha à vestibulární aparát - ve vnitřním uchu- 2 druhy vestibulárního čití:
- pohybový
- registrace směru, velikosti a rychlosti tělesných pohybů, polohu těla v prostoru a
napětí svalstva
- není zcela samostatný, čerpá informace i z jiných smyslových orgánů
- receptory: ve svalech, šlachách, vazivu a kůži
- reagují hlavně na změny tlaku
- informace putují do míchy, popř. i do mozku, kde jsou odeslány do mozečku
(regulace motorické koordinace) a do somatosenzorických oblastí mozkové kůry
- tvoří ho 3 polokruhové kanálky ve vnitřním uchu vyplněné lymfatickou tekutinou
- vláskové buňky se ohýbají - vznik nervových impulsů
- pohybujeme-li se rovnoměrně – endolymfa se zastaví, takže pohyb přestaneme vnímat
– tvoří ho 2 vestibulární váčky ležící mezi 3 kanálky a hlemýžděm
- vyplněné tekutinou s krystalky uhličitanu vápenatého – pokud se hýbeme
vertikálně nebo horizontálně – krystalky ohýbají vlasové receptory – vznik –
nervového vzruchu
- udržuje rovnováhu, koordinace pohybů očí a hlavy
- impulzy z vestibulárních smyslů směrují do:
mozečku – řídí koordinované pohyby
senzorické kůry v parietálních lalocích
oblasti regulace vnitřních tělesných orgánů
- úzce spolupracuje se zrakem – jak má regulovat postavení očí + informace
k registraci pohybu a rovnováhy - údaje z kinestetického, vestibulárního a zrakového
setu mozek dále zpracovává a vyhodnocuje
- nevolnost - důsledek snahy mozku integrovat neslučitelné informace ze všech tří
systémů
- vizuální informace někdy nad vestibulárním zvítězí – koukáme se na film, kde je
automobilová honička z pohledu kamery v automobilu – dojem, že se pohybujeme
