Created by OrgPad Info
Přehled a cvičení
přenesení na základě jiné souvislosti než podobnosti, například podle původu, blízkosti atd., například výrazu
Hyperbola neboli nadsázka je druh obrazného pojmenování, které patří k metonymii. Obrazný charakter hyperboly spočívá v tom, že namísto ní lze vždy použít slovo či slovní spojení bez nadsázky. Hyperbola se často vyskytuje v hovorovém stylu.
Už tisíckrát jsem ti pověděl. Jsem jedno ucho. .
neboli jinotaj je druh metafory, který se uplatňuje v celém textu. Alegorie spadá pod nepřímé pojmenování, prostřednictvím něhož lze vyjádřit obsah, myšlenky a představy, které se z určitých většinou společenských důvodů nesmí vyslovit přímo. Alegorie se nejčastěji uplatňuje v bajkách, a to zejména zvířecích, jaké psal například Jean de La Fontaine nebo Ivan Andrejevič Kryl
Personifikace je druh metafory, jenž je založen na přenášení vlastností lidí a jejich činnosti na neživé předměty, věci nebo abstraktní pojmy. Výskyt personifikace se neomezuje pouze na poezii, lze ji objevit také v próze.
slunce nakukuje do oken stromy šeptají jezera si čtou v mracích
Metonymii lze označit za obrazné pojmenování založené na vnitřní podobnosti a vnitřních vztazích. K záměně jednoho slova jiným slovem dochází třeba na základě místního a prostorového vztahu, na základě časových a věcných souvislostí nebo záměnou příčiny a důsledku.
přenesení na základě jiné souvislosti než podobnosti, například podle původu, blízkosti atd., například výrazu
poslouchat Mozarta, číst Hemingwaye , hlášení vydané Bílým domem, země truchlí, sníst celý talíř, stadion jásá, Německo kapitulovalo, Praha to neschválila,
Synekdocha, která spadá pod metonymii, je záměnou jednoho slova jiným slovem, a to na základě kvantitativního vztahu mezi nimi. Synekdocha se používá tehdy, když je celek charakteristický pro část a opačně.
„Noční nebe zářilo“ místo hvězdy svítily „Pod rodnou střechu“ místo domů. „Celé město bylo na nohou“ místo „všichni lidé ve městě“ „Sál rázem ztichl“ místo „všichni v sále“ „Mít střechu nad hlavou“ místo „mít domov, byt“ „Hlava na hlavě“ místo „mnoho lidí“
je otázka, která nevyžaduje odpověď a na níž odpověď zpravidla ani není očekávána
je druh tropu, který má vlastnosti metafory. V přirovnání existují tři prvky – porovnávaný, porovnávající a jejich společná vlastnost. Příklad: je chytrý jako liška, bije se jako lev. Přirovnání často pracují s nadsázkou, mají velmi zesílený význam.
chováš se jako blázen
Metaforu můžeme definovat jako nepřímé pojmenování založené na vnější podobnosti. Přenášet se mohou jednak vlastnosti věcí, a to na neživé předměty či jevy (smaragd trávy) a na živé bytosti (srdce mu zkamenělo), jednak vlastnosti živých bytostí, a to na zvířata (malý zpěvák – ve významu pták) nebo na neživé předměty (mrtvé moře).
oslabení významu, opak hyperboly, často vyjádřen dvojím záporem
nemohu nepochválit
opakují se slova na konci veršů
(Karel Jaromír Erben – Svatební košile): Co to máš na té tkaničce ? Na krku na té tkaničce!
opakují se stejné hlásky nebo skupiny hlásek na začátku dvou nebo více sousedních slov
plyne peníz po penízku
potkal potkan potkana
nadsázka; vyjádření, které zveličuje skutečnost
To jste to pěkně vyvedli!
opakování slov na začátku veršů
Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem. Sto roků kopal jsem uhlí.
Byl jeden král a ten měl tři dcery.
spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje. .Při striktním výkladu použitých slov by oxymóron tvořil logický spor, paradox
ohlušující ticho svítání na západě
je založena na opakování stejného slova či slovních spojení na konci jednoho a na začátku následujícího verše
Hoj ty Štědrý večere, ty tajemný svátku.
a co mi po jméně. A co mi po jméně, jen klidně ulehni si tu na mém rameně, ať dech tvůj s mým se smísí. Ať dech tvůj s mým se smísí,
je vynechání části věty obsahující informaci, která je příjemci známa a bez níž větu dokáže pochopit. Používáme ji, abychom náš projev zestručnili a neopakovali to, co už bylo řečeno, nebo to, co jasně vyplývá z kontextu.
Karel chytil štiku, Eva (chytila) jen rýmu.
Básnický obraz- trop, tropus, zástupek - úmyslné užití jazykového prvku ve vedlejším, odvozeném, obrazném významu. Jsou mnohoznačné. Cílem tropu je vyjádřit podobnost označovaného s věcí nebo vztahem, které označuje základní význam jazykového prvku. Trop je tedy přímým přivoláním konotace, tedy asociativní významové složky. Výraz trop pochází z latinského tropus a řeckého tropos ze slovesa trepo = obracím, měním.
opisné vyjádření určité skutečnosti pomocí charakteristických znaků (pod čepcem - vdaná)
o co bylo řečeno má ve skutečnosti opačný význam (posun postojového vyznění výroku)
voní jak růže ze zahrádky
zvukomalba, určité hlásky ve verši vyvolají dojem reálného zvuku („Vrz“ )
symbol, jenž má znakový charakter, vzniká na základě konvencionálního, tj. předem smluveného označení. chléb ze solí jsou symbolem přátelství a pohostinnosti, kominík je symbolem štěstí černá kočka běžící přes cestu je naopak symbolem neštěstí.
Pejorativum (z lat. peior, horší, a franc. péjoratif) znamená slovo, sousloví, gramatický tvar nebo jiný jazykový prostředek, které kromě věcné denotace vyjadřují též negativní hodnotící soud. Pejorativní příznačnost mohou mít slova různých slovních druhů. Pro označení pejorativ se používá též výraz dysfemismus, přejatý z řečtiny. V češtině se používá též termín hanlivé slovo.
huba- držka
často slovo se silně negativním citovým zabarvením,
huba - ústa
prostředky uměleckého jazyka, jež mají estetickou nebo expresivní funkci, ale nedochází u nich k přenášení výrazu (nejedná se o obrazná pojmenování)
je obrácení slovosledu. Autoři díla takto obrací pořádek slov, protože to působí vznešeněji a dramatičtěji. Básníkům se hodí i kvůli rytmu a rýmu a vznešenějšímu vyznění a má i svůj rytmický smysl.
Já u pramene jsem… namísto Já jsem u pramene
Aposiopese či apoziopeze (z řeckého aposiópésis, přerušení, zámlka) je literární pojem označující nenadálé odmlčení, nedopovědění započaté věty či přerušenou výpověď. Vyskytuje se především v mluvené řeči. V psaném textu se označuje nejčastěji třemi tečkami, podobně jako výpustka.
z textu jsou vypuštěna slova, která nejsou pro obsah důležitá nebo z kontextu snadno podvědomě doplnitelná. Používáme ji, abychom náš projev zestručnili a neopakovali to, co už bylo řečeno.
Je devět. (místo Je devět hodin.)
opakování stejných slov v jednom verši nebo větě
Náš kohoutek kokrhá, kokrhá
stupňování, odstupňování, postupný přechod, zesilování
zlatavý mok rajský
spojení slov, která si protiřečí (např. zdravý nemocný, živá mrtvola…)
Tautologie (z řeckého ταυτολογία, tautologia, výpověď o témže) je v logice vždy pravdivý složený[zdroj?] výrok. Je pravdivý vždy, bez ohledu na pravdivostní hodnotu jednotlivých částí takového výroku. Příkladem tautologie je výrok: „Buď bude zítra pršet, nebo zítra pršet nebude.“
přenesení významu na základě věcné souvislosti (slovo s významem jedné skutečnosti se použije k pojmenování druhé skutečnosti)
na tomto obrazném pojmenování jsou založeny bajky, hádanky aj.
je pojmenování, které zmírňuje, zlehčuje, zjemňuje či přikrašluje špatné nebo nepříjemné skutečnosti či zdůrazňuje jejich pozitivní stránku
zralá dáma – starší žena
odešel navždy - zemřel
ASYNDETON - hromadění veršů bez spojky; básník touto figurou zrychluje děj a zvyšuje naléhavost sdělení
Jeden kámen dva domy tři zříceniny čtyři hrobníci jedna zahrada květiny jeden mýval