Created by Marcela Králíková
Marcela Sedláčková, Jak vyprávět dějiny umění, Magisterská diplomová práce, FF MU, Seminář dějin umění, Brno 2021. | Citováno z diplomové práce, pokud není uvedeno jinak.
"Modernistická filozofie totiž podle jeho názoru [Jan Michl] zavrhla styl (a styling) a nahradila jej vyprázděnou formou." (s. 23)
"Jestliže se dnešní umění vůbec vztahuje na dějiny, pak jsou to stále méně takzvané dějiny umění a stále více dějiny nějaké skupiny nebo nějakého přesvědčení." Hans Belting, Konec dějin umění, Praha 2000, s. 63.
"(...) podle modernistů není nové umění výsledkem jejich vlastních, individuálních nebo skupinových estetických záměrů a preferencí, nýbrž že jde o objektivní estetický výraz doby, jehož jsou architekti a designéři pouze prostředníky." Jan Michl, Co Bauhaus dal - A co vzal. Kritické úvahy o modernistickém pojetí designu a architektury, Brno 2020, s. 137-138.
"Na uměleckých školách je záhodno pěstovat právě onen umělecký rozvoj, který se nesnaží pouze nově interpretovat již proběhnuvší události a přednesená díla, ale snaží se nalézat nové cesty pro tvorbu jako takovou. (...) Oproti uměleckému výzkumu, jenž za pomoci výtvarné tvorby přezkoumává sociální fenomény, umělecký rozvoj objevuje nové nástroje pro ars. V tom spočívá jeho hodnota a jeho potřeba ve vysokém školství." (s. 46)
→ Styling
"Místo tradiční myšlenky stylu jako výrazu epochy, který je po skončení dotyčné epochy nepoužitelný, bychom měli začít uvažovat o stylových idiomech, modernistických i před-modernistických, jako o souborech estetických vynálezů či objevů dodnes nabízejících rozmanité výtvarné prostředky k různým stylovým účelům." Jan Michl, Co Bauhaus dal - A co vzal. Kritické úvahy o modernistickém pojetí designu a architektury, Brno 2020, s. 124-125.
Nespojují nás naše hodnoty, ale reálný prostor člověka, který je určen naším lidským tělem a jeho vztahováním se k okolí.
"Zatímco estetická hodnota může být přenesena, umělecká nikoliv. Proto jsou originály hodnotnější." (s. 19)
"Pokud se tedy metoda a styl, v současném vypravování objekty přeřčené konkrétní době a někdy i místu, objeví mimo svůj zařazený časoprostor, nejedná se o anachronismus, ale spíše o aktualizaci, jak o ní hovoří Dan Karlholm." (s. 38)
"Anglický pojem označující umění jako art pochází z latinského ars označující dovednost, metodu, řemeslo, vědění. Tato charakteristika nemá daleko k sociologické definici instituce, která označuje způsob, jakým se co dělá." (s. 16)
podle Morrise Weitze
"Produkt, který byl vytvořen za pomoci (podle) ars, je artefakt. (...) Slovo artefakt je obdobné v češtině, angličtině i němčině, pochází z již zmiňovaného latinského ars a factus (udělaný, vytvořený)." (s. 16)
"Artefakty nejsou totéž jako "umělecká díla" v dnešním slova smyslu. Mohou i nemusí to být objekty, které jsou esteticky zpracovány, rovněž může jít o předměty, které spadají do kategorie design. Mohou to být objekty mnoha účelů, včetně estetického. Mohou to být předměty vytvořené rukama člověka i pažemi stroje. Jsou spjaté s lidskou kulturou, s reálným prostorem člověka." (s. 16-17)
Až teprve historické zhodnocení může určit, zda je artefakt umělecky hodnotný. "Umělecká hodnota, podle Tomáše Kulky, odráží obecný význam inovace exemplifikované dílem pro svět umění a potenciál této inovace pro její další esteticko-umělecké využití." (s. 18)
"Učitel dějin výtvarné tvorby se tedy ocitá v obtížné pozici. Jelikož není historikem konkrétního tématu nebo vědcem konkrétního přístupu, nejde o člena týmu zkoumající určitý fenomén. Ocitá se spíše v pozici zprostředkovatele výsledku tohoto badatelského procesu. Jeho jedinou možností je pak snaha o diplomatické vyprávění komplexní skutečnosti, kterou je nucen značně zjednodušit a přesto nesjednotit." (s. 61)
"(...) jejich cílem by mělo být učit studenty, jak propojit intenci s afordancí za pomoci znalosti řemesla, uměleckých a estetických vynálezů, znakového jazyka atd." (s. 47)
podle Tomáše Kulky
Schopnost komunikace je dovednost tvůrce protnout intenci a afordanci.
"Manufakty nedokážou reprodukovat pro druhé, zatímco artefakty díky výtvarným prostředkům (ustáleným uměleckým vynálezům), stylingu (ustáleným estetickým vynálezům) a symbolickému jazyku (ustáleným znakovým systémům zkoumaným ikonografií a ikonologií) ano." (s. 28)
Navrhuji nový pojem pro objekty, při jejichž tvorbě nebyla protnuta intence s afordancí.
"Jako manufakty zde označujeme předměty vytvořené s vnitřní intencionalitou (ani actu), nicméně bez ohledu na vnější afordance (in effectu)." (s. 27)
Jde sice o objekty esteticky zpracované - mohou mít estetickou hodnotu -, nicméně nejsou přínosné pro dějiny výtvarné tvorby.
Inovace pro tvorbu-ars
→ Výtvarné prostředky
"Umělecká hodnota je vlastní dílům, která prozrazují vývoj uměleckého vynálezu - v centrálních artefaktech se pak tento umělecký vynález projevuje naplno - a uměleckým vynálezem je nazýván právě proto, že nabývá podoby (realizuje se) skrze díla zpracovaná za pomocí tvořivosti/umění (ars), vytvořené umělce/tvůrcem (artisan) v podobě artefaktu." (s. 20)
"Pojem retikulární označuje vlastnost sítě či networku a je odvozen od latinského reticulum (síť, rybářská síť, network ad). V biologii, přesněji v oblasti neurologie, se pak setkáváme s tzv. retikulární formací mozkového kmene (...)." (s. 64)
"Spor o definici umění je tudíž sporem o naše životní hodnoty. Nemůžeme proto někoho přesvědčit o správnosti naší definice umění, pokud jsme ho nepřesvědčili o správnosti naší základní hodnotové orientace." Pavel Zahrádka, Definice umění, in: Pavel Zahrádka (ed.), Estetika na přelomu milénia. Vybrané problémy současné estetiky, Brno 2010, s. 36.
"Do tohoto kánonu centrálních děl bychom pak řadili díla, která přichází s inovacemi v umělecké (ars) tvorbě. Mezi tyto inovace patří například zlatý řez, perspektiva, kvadratura, plenér, vynález fotografue a další." (s. 20)
Centrální linie, podle které se vypráví dějiny výtvarné tvorby, se skládá z uměleckých a estetických vynálezů.
"A právě to by měly obstarávat dějiny výtvarné tvorby - vyprávět o uměleckých a estetických vynálezech spolu s představováním vývoje kánonů (tedy seznámením s historickým vývojem kánonu v určitých regionech)." (s. 36)
"Ve změně tohoto deskriptivního, a tedy "objektivního" termínu lze vypozorovat změny v našich normativních standartech." (s. 13) → I zde tedy hrají roli naše hodnoty.
"Dějiny umění jako odborná (univerzitní i muzejní) praxe se sjednotila do organizace, respektive do nadnárodní organizace. Každá kultura má však vlastní instituce, tedy přistupuje k samotnému umění, ať už to znamená cokoliv, odlišně." (s. 14)
Místo označení umělec užíváme pojmu tvůrce - ne všichni umělci jsou vynalézaví.
"Průřezová témata obsahují historie a systémy, které se, jak už dává znát jejich označení, objevují napříč časem a prostorem, přestože jde o fenomény proměnlivé. Mezi tato témata patří například ideál krásy, historie propagandy, historie ženského aktu, mytologie, tělesné vnímání, historie vědy a technologií, historie moci, historie zachycování smrti a další." (s. 65)
"Za pomoci již zmíněných postupů - empirickým zkoumáním, analýzou významu a explikací pojmů - se můžeme dobrat významu slova umění v jednotlivých epochách, kulturách a zeměpisných šířkách, ne však jeho podstaty." (s. 13)
Uvažování blízko k divergentnímu myšlení a indukci. Dovednost najít nová řešení, novou myšlenku nebo metodu.
Tvorba, výroba, vymýšlení. Proces myšlení má blízk ke konvergentnímu myšlení a dedukci.
Zkoumají proces tvorby artefaktů
"Dějiny výtvarné tvorby pak umožňují beze strachu o svůj smysl zkoumání artefaktů všech období i kultur, zahrnují díla "vysoká" i "nízká" a jejich povaha se blíží k dokumentačnímu bádání artefaktů. Skrze artefakty jako média tvořivosti i vynalézavosti se pak projevují kultury." (s. 31)
Vznik vynálezů je založená na tzv. "problem solving". S nadsázkou tedy můžeme mluvit o dějinách výtvarné tvorby jako dějinách řešení problémů. Opět jde o dovednost hodnou kultivace u žáků → vyprávění těchto dějin je prostředkem pro rozvíjení této dovednosti.
Počítačová databáze jako digitální forma kontextuální učebnice
Všechna témata mají výpovědní hodnotu - toto retikulum demonstruje provázanost jednotlivých témat a ulehčuje vyučujícímu dynamickou výuku.
Dosud byla tato témata hlavními osami vyprávění dějin umění. Mezi ně patří historie malířské techniky, historie muzejnictví, historie tvorby střední Evropy, biografie, kanonické seznamy atd.
"V sociologii se však pojmy instituce a organizace odlišují." (s. 14)
"Instituce je způsob, jak se co dělá. Organizace je tvořena lidmi, kteří něco určitým způsobem dělají. (...) Poznat cizí kulturu znamená zjistit, jak fungují její instituce." Jan Keller, Úvod do sociologie, Praha 2010, s. 68.
"Dějiny artefaktů se pak mohou stát týmž v oblasti humanitních věd. Obor archeologie z poznatků získaných studiem artefaktů rekonstruuje kulturu; psychologie, neurologie a estetika analyzují lidskou percepci artefaktů; vizuální studia rozebírají reprezentaci zpřítomněnou v artefaktech atd. Dějiny výtvarné tvorby pak obrací svůj zájem na tvorbu artefaktů, tedy na ars." (s. 59-60)
"Vzhledem k odlišným sociologickým institucím napříč kulturami je tedy obtížné provozovat globální uměleckou kritiku. To nicméně neimplikuje její nemožnost, ale spíše jemnou proměnu formy, kdy se ze vzájemných kritik mohou stát rozhovory." (s. 25)
"Metoda bádání není to samé jako metoda vyprávění. Proto nyní vyvstává otázka, jak a co vyprávět. Jinak řečeno, jak se vyznat v ohromném množství nashromážděných a zanalyzovaných dat." (s. 48)
Antropologické metody + asistence strojového zpracování dat
"Volba děl, která budou v databázi zahrnuta, by se měla řídit daty získanými díky komplexním dějinám umění." Vybrána budou ta díla (a umělci), která byla největšími pojítky v umělecké tvorbě. Jinak řečeno, v grafech zpracovávajících data o určitém tématu tvorby budou mít tyto body největší podíl, roli či dosah. (s. 67)
"Vyjevuje se nám zde nyní podstatná otázka, a to, zda mohou být artefakty zkoumány z ne-lidské perspektivy." (s. 51)
podle Davida Summerse
Třetí dějiny umění by neměly mít podobu digitálních dějin umění. "Digitální je prostředek, jenž nám umožní a ulehčí komplexní. Myšlení digitální je myšlením znakovým a obrazovým, které v sobě nemá věcné podstaty." (s. 71)
Marcela Sedláčková, Jak vyprávět dějiny umění, Magisterská diplomová práce, FF MU, Seminář dějin umění, Brno 2021.
Odkaz: https://is.muni.cz/th/m4sq1/
Citováno z diplomové práce, pokud není uvedeno jinak.
