Created by Baruš Jeřábková
Začalo to sonickým zubním kartáčkem - když jsem si s ním čistila zuby a otevírala pusu, slyšela jsem při tom vyšší harmonické. Něco málo jsem o tom věděla, ale tohle byl moment, kdy nastal v mé hlavě výbuch otázek a touze po tom se více dozvědět o akustice. A z toho dále vyplývají další témata.
Velice zjednodušeně: Jak začaly v průběhu historie vznikat sofistikovanější nástroje a hudební kompozice, bylo potřeba se dohodnout, jaké vlastně budou na nástojích tóny. Nám se zdá v dnešní době už samozřejmé, že máme piáno s určitým množstvím bílých a černých kláves, z nichž každá má svůj tón, tedy určitou frekvenci. Jenže...
1. Bylo potřeba určit ideální množství tónů, aby nebyly moc blízko, ale ani moc daleko od sebe.
2. Dříve hudba byla určována harmonickými, kde se tón stále přesně dělí na polovinu, třetinu, čtvrtinu atd. A podle toho nešlo třeba takové piáno naladit, vytvořit sadu tónů, které by spolu vždy ladily. A tak se musely některé tóny trochu posunout. Na toto ladění jsme si v naší kultuře již zvykli, a tak nám ty přírodní intervaly znějí falešně.
Nedohledala jsem to na českém internetu, ale jsem přesvědčená, že to vzniklo z toho, protože jsem zjistila, že se té trubce také říká hasičská
DSP Audio Filter - stojí 55 Kč, ale o ničem zadarmo nevím, naopak, našla jsem jen programy za několik desítek tisíc, takže tohle mě nesmírně potěšilo.
Nastavení aplikace viz video. Funguje tak, že filtruje v reálném čase do sluchátek. Takže vydáváte zvuk a ve sluchátkách slyšíte jen ten vyfiltrovaný. Já jsem to nahrála přes nahrávání obrazovky v mobilu s nastavením pro záznam jen systémových zvuků.
Každý tón se skládá z několika tónů současně. My vnímáme jen ten základní, třeba tón A. Každý hlas nebo hudební nástroj má výrazné jiné alikvóty, což vytváří charakteristický zvuk, podle kterého poznáme nástroj nebo osobitý hlas.
Na videu nejdříve zpívám tón A, postupně filtruji jednotlivé alikvóty. Pak stejný tón hraju na flétnu. Když si porovnáte část, kde zní hlas a flétna, vidíte, že některé alikvóty nejsou u flétny téměř přítomny, proto po vyfiltrování nejsou slyšet. A naopak jsou některé výraznější. Proč? Vyšší alikvóty vytváří zvonivější, ostřejší zvuk nástroje, třeba trumpeta (viz zde - zvolte trubku) je má výrazné hodně. A příčná, dřevěná flétna, má hodně sametový zvuk. Proto zrovna tyhle prakticky nejsou přítomny.
Spektrogram je vizuální záznam zvukového spektra. Každá frekvence tu je nakreslena třeba jako sloupeček, čára nebo hrbolek.
napětí
dobrá hudba je umí použít právě tak, aby byla zajímavá
Zde naleznete online spektrogram, kde můžete pozorovat alikvóty ve svém hlase.
Spectroid - vodopádový spektrogram
SpectralView Analyzer - další, přehledný spektrogram
Spectrolizer - vizualizace hlasu v moc hezkém grafickém provedení na principu spektrogramu
Můj seznam situací, kdy jsem si toho někde všimla:
Alikvótní zpěv je takový zpěv, kdy dokážete zpívat dva tóny současně. Dělá se to speciální technikou zpěvu, kdy pomocí pozice jazyka a rtů a jemných pohybů s nimi zdůrazňujete jednotlivé vyšší harmonické (alikvóty) v tónu, který zpíváte. →
Existuje několik druhů alikvótního zpěvu. Máme dvě hlavní kategorie:
Západný styl - ten vznikl nedávno, vlastně jej moderní kultura objevila se vznikem syntetizátorů a techniky, kdy bylo možné filtrovat a zkoumat frekvence. Zajímavé že? Technika vychází z tradičního zpěvu.
Středoasijský hrdelní zpěv - zde je mnoho různých stylů, je to velmi stará a dávná tradice především z oblasti Tuvy a Mongolska. Technika vychází z hrdelního, hlubokého zpěvu.
Mnohdy je alikvótní zpěv spojován s ezoterickými praktikami. Je pravda, že je zde často využíván. I proto od něho dali moderní zpěváci ruce pryč. Zakládá se ale na fyzikálních zákonech, nemusí být tedy vždy nutně spjatý s duchovními praktikami. A přijde mi fajn zkusit s tím experimentovat ne proto, aby člověk meditoval, ale proto, aby mohl zajímavě tvořit :)
Když do flétny fouknete více než normálně, její tón přeskočí o oktávu výš. A když ještě více, skočí na další harmonickou.
Máte sonický zubní kartáček? Možná, že při otevírání a zavírání úst si všimnete změn ve zvuku bzučení. Mužete takhle totiž využít stejného principu, který se uplatňuje při technice alikvótního zpěvu
Jak jsem točila husíma krkama :D (zapnout zvuk vpravo dole)
Začnětě tím, že zkusíte pomalilinku přechod mezi hláskou U přes E až k I. Experimentujte s polohou jazyka a rtů a zkoušejte hledat ideální polohu, kdy se alikvótní tón rozezní. Pomoct vám může zpětná vazba v podobě vodopádového spektrogramu (sleduj šipku).
Což je nahrání několika stop přes sebe. Prostě jsem nahrála první, a tu pak použila jako referenční pro ty další - pustila jsem si ji do sluchátek a při tom zpívala další stopy.
Ne všechny hlasy jsou alikvótní zpěv. Chtěla jsem totiž melodii dobarvit, ale nemohla bych zpívat jiné tóny s použitím alikvótního zpěvu, protože by jednotlivé alikvóty spolu neladily.
Vlastně ten důvod, proč to dělám takhle, krásně shrnul můj táta, když řekl, že by bylo škoda zůstat jen u jednoho tónu a loudit alikvóty. Že člověk by neměl ustrnout jen na zkoumání fyziky, ale jít dál a něco zajímavého a úžasného vytvářet a užívat si hudbu.
