Created by Roman Mraček
Popisuje schizoidně-paranoidní pozici. V ní probíhá štěpení (splitting), což je rozdělení matky na dobrý a špatný objekt (není ještě vyvinuta objektní stálost). Vůči špatnému objektu směřuje dítě své agresivní fantazie. Následuje depresivní pozice, ve které dojde ke sjednocení objektu. Následně se objeví snaha o reparaci (nápravu): podle Kleinové je to zdroj kreativity a altruismu.
Závist (vzniká například vlivem žárlivost či ambice) je nejdestruktivnější emocí. Chamtivý člověk si chce něco přivlastnit respektive mít to jenom pro sebe (malé děti: „moje!“). Závist však vede ke snaze o zničení objektu (v daném případě téměř čehokoliv), aniž by z toho plynul nějaký užitek. Jde jen o to, aby to nemohl mít někdo jiný.
primitivní obranný mechanismus, projekce vlastních negativních vlastností na protivníka, důsledkem je posílení integrity ega respektive posílení integrity společnosti.
- naše ideální já, které nastavujeme ostatním. Ztotožnění s Personou představu nejčastější formu psychické inflace (nadhodnocení svého ega).
- čím světlejší Persona tím temnější Stín: existuje kompenzační vztah mezi vědomím a nevědomím.
- vidí ho jako důsledek absence náboženské víry a psychické inflace
- nezabýval se ekonomickými a politickými příčinami nacismu.
- jeho teorie tak nevysvětluje, proč nacismus vznikl právě v Německu.
- hlavní autor byl Theodor Adorno
- příčiny vidí v německém stylu výchovy: dominantní otec, sadomasochistické komponenty, potřeba podřizovat se vnější autoritě
- jako klíčový prvek vidí etnocentrismus (přesvědčení o nadřazenosti vlastního národa)
- měří devět složek autoritářské osobnosti: konvencionalismus, autoritářská submise, autoritářská agrese, antiintracepce (absence sebereflexe), pověrčivost a stereotypnost, drsnost a síla, destruktivita a cynismus, projektivita (projekce negativních vlastností), sexualita (potlačená)
- možná do jisté platí pro pravicové autoritářství, ale existuje také levicové autoritářství (chybí konvencionalismus a etnocentrismus) nebo náboženský fundamentalismus (většinou je neetnocentristický).
- zabývá se metapsychologií
- popisuje dualismus pudů a zavádí pud smrti.
- Nutkání k opakování u neurotiků vedlo Freuda k nové definici pudu: „…pud by tedy bylo živým organismům vlastní nutkání k obnovení nějakého dřívějšího stavu.“ Rozuměj rozmnožováním nebo smrtí. Pud smrti: „Cílem života je smrt.“ „Neživé zde bylo dříve než živé.“
- navazuje na "Mimo princip slasti"
- popsaný strukturální model je rozvinutím této koncepce, která však na rozdíl od strukturálního modelu nebyla obecněji přijata.
- Superego podle ní není jen sídlem svědomí a ideálů, ale je do značné míry ovládáno destruktivními tendencemi.
- člověk nikdy nemůže být v kultuře zcela spokojen, protože se musí vzdát agresivních impulzů.
- Neurózy jsou daní za výhody života v organizované společnosti.
- Zabývá se tu též vztahem svědomí a viny: po vzniku Superega je vina posilována již pouhým potlačením agresivních impulzů. Je proto běžné, že dobráci potlačující agresi mají i větší pocity viny a naopak darebáci se jimi často příliš netrápí.
- Obsedantně kompulzivní porucha se vyskytuje častěji u lidí mravních; existuje pozitivní korelace s náboženským přesvědčením.
- Sadismus a masochismus jsou podle Freuda příklady míšení obou pudů.
Dítě podle Kleinové pociťuje silné agresivní impulzy, které souvisí mimo jiné i s jeho bezmocností.
zahrnuje nežádoucí aspekty naší osobnosti, ale obsahuje též některé vysoce životaschopné prvky (Sancho Panza – bez něj by byl Don Quijote vyřízený).
- v knize Odpověď na Jóba se zabývá dvojí povahou Boha, de facto se domnívá, že Bůh má problém uvědomit si svoji temnou stránku. Jeho pohled je dodnes předmětem diskusí zejména mezi teology.
- většina psychoanalytiků koncepci pudu smrti odmítla
- MK je výjimka (britská analytička rakouského původu) a někteří její žáci
- zakladatelka školy objektních vztahů
- popsala význam vztahu pro dítě (Velká Británie, bombardování, evakuované děti)
- dítě podle ní není pudovou bytostí, ale je od počátku nastaveno na vztah v dyádě.
Zakladatel analytické psychologie: libido chápal jako obecnou životní energii, zavedl pojem kolektivní nevědomí
- Ústav pro sociální výzkum
- založil ho Max Horkheimer
- byli to převážně sociologové pod vlivem marxismu a také psychoanalýzy
- ve třicátých letech s nimi úzce spolupracoval Fromm
- škola pokračovala v práci v USA až do šedesátých let.
Anatomie lidské destruktivity: Můžeme ovlivnit její podstatu a následky? (1973)
- je odpůrcem snah o kauzální vysvětlení agresivity. Zároveň odmítá tradiční dělení agresivního chování a přináší svoje specifické rozdělení.
- kritika instinktivistů (sem řadí zejména Freuda a Konrada Lorenze) a behavioristů (zahrnuje mezi ně i sociální psychology). Vychází z premisy naznačené v úvodu, že všechny teorie kauzálně odvozující agresi vedou k jejímu ospravedlnění, a proto je (ne)důsledně popírá.
- zvířata: odmítá srovnávání lidí a zvířat, zvířata podle něj neznají ani pravou destruktivitu ani altruismus. Na druhou stranu se ale odvolává na nízkou agresivitu zvířecích předchůdců člověka a mírumilovnost lidoopů. První tvrzení je diskutabilní avšak možné, zatímco druhý argument vyvrátily pozdější výzkumy.
- kultury: uvádí tři různé typy primitivních kultur s rozdílnou agresivitou, z čehož usuzuje, že tendence k agresivitě není přirozená. Podle Fromma navíc nebyli naši předci lovci natož kanibalové. Počet válečných konfliktů podle Fromma trvale narůstá až v posledních staletích (jeho statistika je ale zavádějící).
- lidé podle něj mají přirozený odpor k zabíjení, což je vidět i ve válečných konfliktech. Na druhou stranu je třeba říci, že ve válečných situacích se může agresivní chování velmi snadno aktivovat
- Frommův přístup je specifickou verzí environmentalismu: situacionismus (záleží na aktuální situaci) a environmentalismus (záleží celkově na prostředí).
- rakouský etolog (nauka zabývající se chováním živočichů)
- kniha Takzvané zlo (1963), zvířatům i lidem je společný instinkt k agresivnímu chování
- zakladatel Edward O. Wilson: česky O lidské přirozenosti)
- veškeré geneticky podmíněné chování musí sloužit šíření genů, zabýval se zejména sexualitou a altruismem. Dnes je populárnější označení evoluční psychologie.
- odmítli koncept všeobecné agresivního instinktu (u lidí i u některých druhů zvířat). Agrese nemá jednotnou instinktivní formu, je určována dílčími zájmy a kulturními vzorci. Agrese slouží především k šíření genů.
- u lidí není důležitá teritorialita, nýbrž přístup ke zdrojům (majetkové vlastnictví)
- existuje genetická dispozice k naučení se nějaké formě skupinové agrese, formuje ji nevyhnutelnost podmíněná prostředím a předchozí kulturní historií skupiny
- destruktivní dopady agrese u lidí: vliv technologie, kulturní evoluce vede k vytváření stále účinnějších metod boje mezi lidmi i vyhlazování zvířat
- terénní studie: míra agrese u šimpanzů je vyšší, než v běžné lidské společnosti
- sexuální agrese: agrese ze žárlivosti, přímý vztah k šíření vlastních genů
- agresivní jedinci a jejich schopnost reprodukce: agresivní jedinci sice v průměru umírají dříve, ale mají lepší přístup ke zdrojům, a proto se i oni mohou efektivně reprodukovat
- altruismus tvrdého jádra: podpora lidí s podobnými geny, sebeobětování slouží zájmům skupiny (jedná se o genetické sobectví)
- reciproční altruismus: podle teorie her (počítačových modelů) se vyplatí poskytnout nezištnou pomoc i cizím lidem, ale jen jednou, pokud nám to nevrátí, tak podruhé už jim nepomůžeme (půjčka za oplátku).
- popsala obranný mechanismus identifikace s agresorem
- v sedmdesátých letech byl popsán související stockholmský syndrom (identifikace obětí s únosci)
- identifikace s agresorem je významným faktorem také u obětí domácího násilí.
- pojem narcismus rozšířil Freud v práci Uvedení do narcismu, narcismus rozděloval na primární a sekundární
- narcistická porucha osobnosti: mýtus o Narcisovi: existují více verzí, tu nejznámější napsal Ovidius: Narcis ignoroval lásku nymfy Echo (kterou předtím proklela Héra) a byl proto proklet, zamiloval se do svého obrazu na vodní hladině, zemřel, protože se utrápil, vlastní obraz byl nedosažitelným objektem, „jen tehdy budeš šťasten, nepoznáš-li sám sebe“.
- narcistická agrese je spojena s ochranou vlastního ega (Fromm)
Pseudoagrese: neúmyslná agrese, hravá agrese, agrese jako sebeprosazení
Obranná agrese: konformní agrese (podle Fromma se blíží pseudoagresi), narcistická agrese (obrana ega), instrumentální agrese
- (zhoubná) agrese (též destruktivita): vyplývá z charakterových vášní
- biofilie a nekrofilie: podle biofilní etiky je dobré vše, co slouží životu
- biofilie je podle Fromma normální stav, zatímco nekrofilie je stav patologický. Neexistuje však pevná hranice mezi biofilní a nekrofilní orientací.
Fromm: charakter je relativně stálý systém všech neinstinktivních pohnutek, kterými se člověk vztahuje k lidskému i přírodnímu světu.
Sociální podmínky vedou k tomu, že se nerozvíjí vyšší pohnutky.
Nekrofilie se vyvíjí zákonitě v důsledku psychického zmrzačení.
- pokusil se o analýzu tří destruktivních osobností
- tyto analýzy jsou však postaveny jenom na neúplných datech z druhé ruku. Jeho výklad je tedy retrospektivní a poplatný již známým důsledkům jednání popisovaných osobností.
Stalin: případ nesexuálního sadismu: vášeň mít neomezenou vládu nad nějakým živým tvorem. S oblibou psychicky týral i svoje blízké spolupracovníky.
Himmler: případ análně-hromadícího sadismu (dominantní je snaha mít nad vším kontrolu).
Hitler: případ nekrofilie, měl rád vše, co bylo mrtvé a rozkouskované, rád ničil města, nechával svoje vojáky zbytečně umírat, nakonec chtěl zcela zničit i Německo
- lov kořisti, konkurence (zejména mezi predátory)
- protiofenzíva kořisti proti predátorům (buvoly vs. lvi, ptáci vs. sovy atp.)
- agrese predátorů vůči kořisti je limitována potřebou zachovat svoje potravní zdroje
- pochází z teritoriality (riziko vyčerpání zdrojů v teritoriu), vnitrodruhového výběru (snaha samců o dominanci) a obrany potomstva
- regulace vnitrodruhové agrese je silná zvláště u druhů disponujících účinnými zbraněmi (tesáky, drápy), rituály umožňují únik ze situace, aniž by došlo k zabití
- druhy žijící v hejnech (nejčastěji se jedná o ptáky, nebo ryby) neznají vnitrodruhovou agresi, ale ani přátelské svazky (hejno je skupina o velkém počtu jedinců netvořících sociální hierarchii)
- u člověka abstraktní myšlení a rychlé tempo vývoje vede k vytvoření ničivých zbraní při nedostatečně rozvinuté regulaci vnitrodruhové agrese, Lorenz mluví o potřebě vytvořit nové mechanismy bránící maligní agresi. Nebezpečné je podle něj také ničení životního prostředí. Došlo k narušení rovnováhy mezi člověkem jeho prostředím, což vede k masivnímu vymírání druhů.
- navazuje na něj evoluční psychologie: jsme adaptování na život lovců-sběračů nikoliv na současné společenské podmínky
- zakladatel self-psychologie (česky Obnova self)
- zaměřil se na patologické formy narcismu, z nich odvozoval všechny psychické poruchy, příčiny hledal zásadně v selhání rodičů v raném dětství (buď byli příliš pečující, nebo málo pečující).
(česky Normální a patologická láska)
- používal též termín maligní narcismus pro destruktivní aspekty sekundárního narcismu (primární narcismus se objevuje v dětství a jedná se o normální vývojovou fázi).
- hraniční porucha osobnosti (dle Kernberga): neschopnost vnímat celistvě sebe ani ostatní lidi čili štěpení (splitting) ve vztahu k sobě i k objektu, častá agrese zaměřená navenek i autoagrese
Kohut a Kernberg se zásadně liší v přístupu k narcismu
- podle Kohuta je třeba bezpodmínečné přijetí narcistického jedince
- podle Kernberga je především třeba vést ho k sebereflexi ve vztahu k ostatním lidem
- zamýšlel se nad procesem s Adolfem Eichmannem (Jeruzalém, 1961), který se prezentoval jako úředník, který pouze respektoval příkazy svých nadřízených, snažil se zkoumat, zda je něco takového možné i v USA
- česky vyšly jeho knihy Moc a zlo a Luciferův efekt
- odmítal koncepci autoritářské osobnosti. Snažil se dokázat vliv situačních proměnných, zejména vliv role. Tvrdí, že „uznání situačních sil neomlouvá chování jimi vyvolané“.
Pojem vytvořili Bibb Latané a John Darley. Dílčími jevy jsou pluralitní ignorance (když ostatní nereagují, tak si říkáme, že se nic neděje) a rozptýlená zodpovědnost (doufáme, že něco udělá někdo jiný). Motivoval je případ Kitty Genovese byla v roce 1964 napadena a zavražděna, vrah se vrátil, přestože volání o pomoc zaslechlo 38 svědků, trvalo to 35 minut.
simulovaný epileptický záchvat (trval šest minut): 85 % vyhledalo experimentátora, když byli sami, v šestičlenné skupině jen 31 %
kouř v místnosti: ventilací se šířil jemný kouř Pokud tam byla jedna osoba 55 % do dvou minut odešlo situaci řešit. Při přítomnosti více osob to bylo pouze 12 %.
Bibb Latané a Judith Rodin: zlomený kotník v kanceláři: 70 % o samotě, 40 % dvě osoby, jen 7 % pomohlo, když byl přítomen pasivní pomocník experimentátora.
Pět klíčových bodů při rozhodování:
1. uvědomit si, že je problém.
2. rozpoznat, že je závažný.
3. rozhodnou se, že mám něco dělat.
4. uvědomit si, co by mělo být.
5. říci si: jdu do toho.
zlo nečinnosti (zkoumali to Daniel Batson, Darley): studenti teologie spěchající na přednášku o milosrdném samaritánovi, člověk ležící bezvládně v průchodu, tři skupiny studentů podle toho jak spěchaly, při zpoždění 90% neposkytlo pomoc
Podle novějších výzkumů záleží také na vzhledu osoby potřebující pomoc, na jednoznačnosti situace, na vnímaném nebezpečí a na vnímané kompetenci.
Zimbardo zdůrazňuje potřebu zkoumat a podporovat hrdinství. Vyzývá k větší účasti psychologů na veřejném dění a cílené podpoře pozitivního chování.
Je dobré se obracet se žádostí o pomoc na konkrétní lidi. V případě nebezpečí je lepší volat „hoří“ než „pomoc“.
- v mládí byl asistentem při pokusech Solomona Asche (1907-1996)
- Asch zkoumal vliv konformity.
- byly prezentovány tři úsečky. Skupina, ve které byla jediná pokusná osoba (odpovídala předposlední). 74 % přizpůsobilo svůj odhad alespoň jednou, 32 % osob svůj odhad přizpůsobilo pokaždé. Když jeden další nesouhlasil, konformita klesla na 6 %.
Milgram zkoumal poslušnost, výzkum byl prezentován jako studie zjištující vliv trestů na učení, pokusné osoby za špatné odpovědi udělovali elektrické šoky od 15 do 450 V (tresty narůstaly o 15 V). Na počátku byla možnost si vyzkoušet šok o síle 45 V.
zmanipulované losování určilo, kdo bude učitel a kdo žák, pokusná osoba byla vždy „učitel“ (trestající osoba).
U ovládacího panelu byla popisky až po označení jako nebezpečí, nejvyšší impuls, XXX,
Vedoucí pokusu reagoval na všechny pochybnosti pokusných osob pouze slovy: „Experiment si žádá, abyste pokračoval.“
Předem se dotázal 14 předních psychologů, kolik osob podle jejich mínění dojde až k maximální hranici. Průměrný odhad byl 1,2, %.
původní experiment zahrnoval 40 osob (muži 30-50 let), 65 % (n=26) z nich došlo až k hranici 450 V
postupně realizoval dalších 19 variant pokusu (dvě autority ve sporu, blízkost oběti, obětí žena, vzdálená autorita, pokusná osoba pouze pomocníkem někoho jiného), výsledkem bylo snížení poslušnosti, celkem téměř tisíc osob (muži, 30-50, zaměstnanci)
první projevy bolesti u 75 V, při 180 křičí, že už nemůže dále snést bolest, při 300 V buší na zeď a křičí, že už neodpoví na žádnou otázku, od 330 V ticho
Lidé, kteří neodmítli poslušnost okolo 150 V (když se objevila informace o srdeční vadě a první žádost o propuštění) už obvykle pokračovali až do konce.
Pokoušel se také hledat některé individuální proměnné, které vedly u respondentů k odmítnutí poslušnosti. Zjistil, že bývalí vojáci jsou poslušnější (ti co už stříleli na lidi ještě více) a katolíci jsou poslušnější než židé.
Velký vliv patrně měla strategie postupného navyšování šoků (foot-in-the-door). To ale odpovídá průběhu německé genocidy židů.
kritika: nic to nevypovídá, neboť je to dávné známo. Další kritici vidí podmínky jako příliš vhodné pro manipulace (slabá externí validita). Problematické jsou též etické aspekty tohoto výzkumu.
hodnocení zkušenosti ze strany participantů: 84 % pozitivně, 15 % neutrálně, 1 % negativně, některé účastníky to vedlo k změně životního stylu.
22 psychicky stabilních dobrovolníků ze 75 studentů za 15 dolarů za den. Experiment ukončen po šesti dnech z plánovaných 14 dní, a to na základě žádosti Zimbardovy přítelkyně (jeho později manželky).
pravidla: uniformy, oslovování vězňů čísli, pane vězeňský důstojníku, trestání porušení pravidel = deindividuace vězňů i dozorců
první den došlo k pokusu o vzpouru vězňů: byla dozorci potlačena, urážky ze strany vězňů vedly k posílení identifikace dozorců se svou rolí.
První vězeň musel být propuštěn po 36 hodinách pro závažné duševní problémy. Další se ho pokoušeli následovat, ale propuštění jim nebylo umožněno.
metodologické problémy: zapojení Zimbarda jakožto vedoucího, experimenty nemohou simulovat organizaci
vyjadřoval se k případu mučení ve věznici Abú Ghrajb (Irák, 2004): domnívá se, že mučení v této věznici nebylo selháním jednotlivců, ale došlo k němu vzhledem ke špatně nastavenému systému, což šlo předvídat mimo jiné na základě Stanfordského vězeňského experimentu.
anonymita a odosobnění (deindividuace) jsou související, ale odlišitelné fenomény.
dívky a elektrické šoky: variace na Milgrama elektrické šoky byly dvakrát častější, když byla osoba deindividualizovaná a to přes to, že oběti byly za nepropustným zrcadlem.
děti a Halloween: deindividuace a anonymita vyvolávají agresivní chování (děti měly party, nejdříve masky nebyly, ale pak je přivezli, počet agresivních incidentů dramaticky vzrostl.
armáda (uniformy), bojovníci (válečné malování): cílem je deindividuace, což usnadňuje zabíjení.
důležité pro spuštění agrese je vytvořit obraz nepřítele: kritizuje současné postupy v boji s terorismem.